Z deníčku zelenoočky… 3

Sem přemejšlela, jak vás oslovit, ale fakt nemám náladu na nějakou literární krasotinu, zůstanu u osvědčenýho. Ahoj blogoví kočičáci! Vo co de, že jsem zase musela sednout a naškrábat pár řádků. Tak já vám to teda písnu a posuďte, jaký já mám porád peklo.

Víte, co vymyslel ten můj rádoby milec Júra??

Soutěž krásy!! Teda ne von, von se jenom nechal vtáhnout do nějaký vánoční přehlídky.

Kdyby se ukazoval sám, tak prosím. Chicht… i já bych se snad podívala. Ale prej se mám ukazovat jááá, chápete??

Nejdřív kolem mě lítal s foťákem jak nějaký pometlo. Dokonce začal tak divně šišlat… Élinečko kukánek, pacinečku za ušíčko, nemračínkuj se a jiný kraviny. No to bylo i na moje ego dost hustý. Tak jsem zvedla voháňku a vodešla lovit nějáký kamarádky na hru. Když jsem s jednou „přitancovala“, zjišťuji, že miska je plná těch nejlepších dobrot. Těch, se kterejma Júra dost šetří a dokonce jsou tam i nový druhy voňavých paštiček, na který jsem ulítlá. Dala jsem myší kamarádce milost a zakousla. No to vám byla baštička. Ha, zrada. Júra zase lítá kolem s tím pitomým aparátem. Ach jo, ať si blbne, nebudu si kazit chuť, že??

Pak seděl u tý svý mašinky na psaní, něco šotil a ťukal do jejích čtverečků. Při díkuvzdání na jeho klíně (za tu mňamku) sem nakoukla.

Syčák, podrazák - hrabal se v mých fotkách a mumlal si pod fousy: „Tak kteroupak mám vybrat, no řekni“.

Nějak jsem se protáhla, rozhodila packy a…  „Tak tudle myslíš? A víš, že mě se taky líbí, zkusíme, že jó? Vybráno, posílám do soutěže“, slyším Júru.

Nakonec je dobře, že jsem to vohlídala. Představte si, kdyby Júra vybral moji ségru. Kožich má černej jak noc, věčně se válí v nějakým sajrajtu, dolejzá, nerespektuje, že jsem byla první a dokonce žere i tu zrníčkovou rejži.  Né, že bych na ni žárlila, ale vona se vůbec nehodí na nějakou soutěž. Nemá totiž žádnej pořádnej outfit. Černá! Co to je?? Tam se není vo co vopřít. Dokonce jsem někde četla, že prej zeštíhluje. Pchá, tak to u mý ségry je naopak. Buďto se jí zbláznily nějaký hormóny, nebo nabírá kožich na zimní sezónu. Ale nejspíš si myslím, podle toho jak vobráží misky, že je prostě tlustoprdka. No, posuďte na fotečce. Ani se do vočí neumí podívat, čertina jedna.

Júra, před tím posláním, škemral, co má vo mě napsat. Jako pro toho pořadatele. Jsem skromná, přemýšlela jsem a pak mu škrábla:

„Jmenuji se Éliška, jsem princezna z hrabství Radošov u Kyselky. Můj kamarád, kterému jsem dovolila zveřejnit mou fotečku, je bloger Júra. Všímněte si, prosím, černobílý outfit, jemně laděný s kozačkama. Nejsem domýšlivá, ale pokud nevyhraju, tak to pořadateli soutěže pěkně zavařím. :-) Éliška Krasopyšná.

Júrovi se to moc nelíbilo, prej je to provokativní a mlel něco o bulváru. Tak ať, bulvár prodává, něco vo tom vím. Kdyby bylo na mě, klíďo bych poslala něco vodvážnýho. Zrzavej Ríšan od vedle mňoukal, že mám moc pěkný bříško a rajcovní cecíčky.

Jsem nakonec zvědavá, prej tu krasosoutěž pořádá nějakej pražák.

Moc je neznám, ale Júra říkal, že Pražáci, jsou pěkný ptáci.

 Tak ptáku bacha, nebo budem zavařovat…                    Éliška

 PS: Gramatiku a styl neřešte, jsem nějáká nakřáplá...