Děkuji, těší mně, že jsou další lidé, kteří jsou rádi za každého živého tvorečka ve svém okolí :) "Moji" rehci se usadili ve výklenku zdi hospodářské budovy, zrovna nad mou pracně vystavenou veelkou hranicí štípaného dřeva (tak krásně se vyjímala kolem cihlové zdi..) a pak jsem našla našeho mourka, jak sedí nahoře na polenech a zcela vygumovaný s rozšířenými zorničkami hypnotizuje ptáčky, kteří kříčící poletovali kolem a báli se vrátit do hnízda... nepomohly žádné zábrany a podobná opatření, zkrátím to - byl to souboj mého a kocouřího důvtipu (vůbec jsem netušila, že naše domácí šelma je schopna takových akrobatických kousků :D) a nakonec - přiznám se, coby ne - jsem zvítězila jen hrubou silou -přerovnala jsem tu obrovskou hromadu dřeva k jiné zdi :))

Dagmaro, jste skvělá Přerovnáním té hromady jste "zvítězila"... že to bylo jenom nad mourkem? Neva, zachránila jste "vaše" rehky a to je bezvadné.Díky.

Milý, křehký malý příběh. Při jeho četbě mne napadlo jak je smutné, že v dnešní neklidné a uspěchané době podobné zajímá jen mizivé množství lidí... Téma se jeví jednoduché, možná nudné a  nepodstatné, ale jen zdánlivě. Svědčí nejen o autorově citlivém a  hřejivém vztahu k přírodě, ale nenápadně  probouzí podobné v každém z nás...

Na pochvalu neumím nic jednoduššího - děkuji.