Štědrý večer u „vlka“…

Né, nebojte. Nezavedu vás do říše zvířat. Až dočtete, tak vám titulek dá smysl. A pokud obsah bude číst chápající čtenář, může se zamyslet. Doufám v tuto variantu, moc bych si to přál. V opačném případě jsem psal tento článek do „zdi“. Že by určitá forma terapie?

Oč jde? Vánoce a Štědrý den. Vlastně už minulé. Kdysi dávno jsem napsal, že jsem zažil tuto variantu v obráceném gardu – v prvním roce rozvodu (2001) jsem režíroval Štědrý den synovi a bráchovi - dělal jsem jim "mámu". Vzpomínky na nádherný večer zkalila dodatečná zpráva o vážném stavu bratra Jaroslava a repríza se, bohužel, už nikdy nekonala.

Roky ubíhaly, vánoce a Štědré dny byly víceméně podobné. Už bez syna, který opustil mou domácnost pro narůstající neshody. Takže jsem, až na jednu výjimku, byl sám, respektive v zaběhlém rituálu. Výjimka? To jsem trávil vánoce u mé sestry v Německu. Ač jsem se vzpíral, byl jsem přemluven. No přemluven. Souhlasila s podmínkou, že u ní udělám „české“ vánoce v mé režii - sakumpingl. Udělal, ale to je na jiné povídání.

Letošní přípravy měly „zvláštní“ kouzlo. Uvozovky jsou na místě.

Syn Jiří, který se před třemi roky, proti mému gustu, oženil, překvapivě oznámil, že se od něj odstěhovala manželka - definitivo. A tím pádem je na Vánoce „osamocen“. Přirozeně nabízím společnou samotu s vidinou klidného popovídání a hledání budoucího řešení nastalého stavu. I přes nejasný příslib zahajuji přípravu. No co bych tajil?! Těším se. Vánočka, napečené cukroví od mé osobní pekařky, kapr – macek, naporcován v ledničce, vnitřnosti připravené na rybí pochoutku, nadělány pomazánky na chuťovky, připravena zelenina na salát, nazdoben interiér čerstvým buxusem a větvemi stříbrného smrku, na stůl prostřen vánoční ubrus po mamince. Pulíruji s láskou její svatební sadu nádobí kterou opatrně vytahuji pouze na vánoce. Talíře, mísa na polévku, omáčník a oválné servírovací mísy s jemným bledě modrým dekorem již vykazují drobné vlásenkové prasklinky, ale jsou neskutečně zachovalé, ač staré 78 let. Přežily dokonce válku! Nevymýšlím si, dívám se do „Sobášného listu“ rodičů – 23. júla 1936 > oběma bylo 24 let. S úsměvem musím konstatovat, že „nemuseli“ – brali se prostě z lásky. Důkazem je prvorozený bratr Jaroslav, který se narodil na konci června 1937 (pro počtáře – za 11 měsíců).

Ráno jsem „pojišťovací“ sms synovi oznámil, že štědrovečerní večeře se podává od 19 hodin. To, že jsem neobdržel odpověď jsem neřešil. Přece ví, že?

Po páte odpoledne jsem začal obalovat kapra. Použil jsem krabičkovou metodu. Určitě znáte – kousky obalujete zatřepáním v krabičce, kde v jedné máte hladkou mouku a ve druhé strouhanku. Při smažení jsem nazdobil vánoční tabuli pro čtyři – vždy prostírám pro maminku a bratra, Jura a já. Hurá, budeme sudí. Skleničky a víno na přípitek, nezbytná vánoční svíce. Bramborový salát nazdobím kolečky citronu, zbytek dám do mističky. Druhou připravím na kosti. Pod každou sadu talířů dám kapří šupiny – peníze jsou nutný. Do rybí polévky smažím kostičky pečiva. Směs vůní se mísí z krásnou vánoční muzikou Mahalie Jackson, kterou si tyto chvilky zpestřuji.

Před 19 hodinou zaměňuji domácí oblečení za sváteční. Opatrně dosmažuji poslední kousky kapra, zapaluji svíce, nechávám vydýchat výborného Merlota.

19,15 – mám synovi zavolat či poslat sms…? Ví přeci. Nevolám.

19,30 - zasedám k opuštěnému stolu. No opuštěnému? Jsme "tři". Přípitek, popřání Božího požehnání. Nalévám z teriny voňavou rybí polévku. Nikdo si nepřidává, hlavní chod se nese(si nesu). Pomalu, jak bylo u nás dobrým zvykem, vychutnávám kapří porci. Dávám pozor na zrádné kostičky. Salát, řádně uleželý, nemá chybu. Podvědomě čekám, že se ozve zvonek, možná omluvná sms. Ani jedno.

Jsem ochoten chápat, že máš kromě mě, mámu a sestru. Přesto...

Jelikož si zásadně na Štědrý večer nepouštím televizi, přišel jsem samozřejmě o obvyklou slátaninu, zvanou pohádka. Zato jsem si přehrál Hej mistře a plno desek, na které během roku obvykle nemám čas, či správnou náladu. V kombinaci s dobrým červeným - smutná nádhera.

Večer často vyplňuji procházkou městem, nahlížením do nazdobených svítících oken, výloh restaurací, představuji si šťastné děti rozbalující dárky, rodinu, partnerské vztahy.

Atmosféra vánoc není dobrá pro osamělé vlky. Jen jsem se lidsky těšil, synu.

Dárek máš u mne nerozbalený.        Táta