Znám, ale nedoufal jsem…

Trochu matoucí titulek, že? Vysvětlím. Nedoufal jsem, respektive mne ani nenapadlo, že se ještě setkám s „fintou“, kterou mi předvedla moje neteř, žijící po emigraci v Německu. Podotýkám, že v běžném marketu a v době ranného otevření hranic. Němečtí obchodníci ještě poznávali naši mentalitu, chovali se přátelsky a tudíž nemohli tušit. O co jde vysvětlím na dnešní příhodě.

Při běžném nákupu ve „vietnamském velkoobchodu“ (Kauflandu) pečlivě vyberu několik citronů a stoupnu si do malé frontičky u váhy, kde si právě paní seniorka váží pět volných mandarinek. Číslo je nutné pro pointu příběhu.  Napadne vás to co mne? Jistě. Na kterou si přilepí ten lísteček pro kasu, že? Přihlížející pán měl stejnou myšlenku a gentlemansky  nabídne příslušný igelitový sáček. Paní poděkuje, mandarinky vloží, lísteček lípne. Jelikož jsem „vrták“, naskočí mi… Snad, ne? Předstírající výběr zeleniny, zpovzdálí paní nenápadně sleduji. Připadám si jako člen ochranky, ale zvědavost je silná čarodějka, že vážení. Použije fintu mé „německé“ neteře? Seniorka s batůžkem na zádech, mimochodem velmi slušně a vzhledně upravená, začala vybírat banány, sousedící s regálem mandarinek. A pak, jen tak mimoděk, přidala dvě mandarinky do již zváženého. Pokud půjde převážit, plesknu se přes ústa a hluboce se jí v duchu omluvím. Nešla!! A opět váha, kde má tentokrát tři paličky česneku. Pytlík si bere dodatečně a přilípne na něj cenovku. Jelikož jsem shodou okolností také nakupoval tři paličky za zhruba 15 korun, vyšla jedna asi na třetinu, tj. 5 Kč. Náhoda tomu chtěla, že paní seniorka stála přes jednu osobu přede mnou a já sledoval display kasy. Co myslíte, že měla na kase při markování česneku – necelých 15 Kč ale paličky čtyři! Mandarinky samozřejmě původní lístek a kusů sedm. Pochopili „fintu“?

Vzpomínaná neteř mi vše předvedla na hroznovém víně – vložila objemný hrozen, zvážila a s klidem Čecha přidala další. Na mé zoufalé zasyčení se ke mě otočila a prohlásila se škodolibým úsměvem: „Ty blbý Němce ani nenapadne, že by si tohle někdo dovolil. A pokladní? Ta nesmí reagovat. Za prvé to nezná a za další, kdyby ječela neoprávněně, tak letí. A to si neriskne, že?" bylo vysvětleno. Já byl na tý kase červenej až na prd…! Samozřejmě to prošlo bez skandálu a neteř se přiznala, že takto nakupuje častěji. Holt původ nezapře.

Učíme se? Jak mi sdělila kamarádka, která dělá pokladní v dalším marketu, tahle „vychytávka“ funguje u nás dávno a pokladní mají školení jak kontrolovat. Když si vyberu kvalitní odrůdu jablek a na váze namáčknu nejlevnější padavky, určitě poznají. Jenomže čeští filutové také nezahálejí – viz antré paní seniorky. Nezávidím pokladním, musí to být na palici. Některé řetězce mají zaměstnanou osobu, která váží kvalifikovaně a pro jistotu sáček zacvaknou sponkou či zaváží pořádným uzlem. Jejich zaměstnávání se, při české mentalitě, určitě vyplatí. Fakt nechápu, kam jsme s tou „poctivostí“ a morálkou došly.

Ta paní určitě nestrádala. Tak proč krade??

Hlavně mi nepište, že jsem měl pokladní nebo někoho z personálu upozornit. Zas tak "dobrej" nejsem.

Uf, tak jsem si zde alespoň ulevil.

Šťastný rok 2015 přeji.                        Jiří