Markéta Schneiderová
Znechucena obchodem se rozhodla, že své knihy nebude prodávat. Pomalu je za sebou trousí, kudy chodí, a nabízí je zdarma zaslat každému, kdo o ně projeví zájem. Líbí se jí představa, že její knihy není možné nikde koupit, lze je jen dostat nebo nalézt.
Před marketingem dává přednost happeningu.
- Počet článků 75
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1125x
Seznam rubrik
Oblíbené stránky
Oblíbené knihy
Markéta Schneiderová
Něco hnusnýho
„Chceš slyšet něco hnusnýho?“ Saša na mě zírala přiopilýma očkama a moc dobře věděla, že nic hnusnýho slyšet nechci, že mám svýho hnusnýho dost a nepotřebuju další nálož, která se mi bude červotočivě prodírat do myšlenek před usnutím, kdy má být člověk především v klidu, protože jinak si, krucinál, vůbec neodpočine.
Markéta Schneiderová
Piknik
Milan k nám přišel přes trávník, zastavil se u kraje prostěradla a řekl: „Tisíctřistačtyřicetdva.“Z tašky vytáhl tlustý notes a chvíli do něj psal. Propisovačku měl zavěšenou na šňůrce na krku. Tam, kde se její hrot dotýkal světlé košile, se rozpíjel bleděmodrý flíček.„Čeho?“ zvedla k němu Veronika hlavu.„Kroků,“ odvětil. „Chůze, na rozdíl od běhu, neničí klouby a dokonce i starším lidem,“ sklouzl po mně pohledem, „prospívá a pomáhá udržovat kondici.“„A?“, vyzvala ho, aby pokračoval, zatímco si sedal se zkříženýma nohama na prostěradlo a mlsně obhlížel nachystanou hostinu.
Markéta Schneiderová
Do kopce
„Myslím, že láska může vydržet na celý život,“ rozkládal Milan, „pokud nevypukne příliš brzy.“Mluvil o lásce jako o válce nebo přírodní katastrofě, protože ji znal jen z doslechu.„Záleží ovšem, co si pod tím pojmem představujeme,“ dodal a obezřetně se vyhnul kanálu.
Markéta Schneiderová
Milan dneska nepřijde?
Milanovi Helenka důvěřuje nejvíc, protože je z nás jediný muž. Babička ji před muži chránila, proto si je Helenka idealizuje, a dost tím pádem trpí, když musí poslouchat naše řeči. Nejvíc nám asi vyčítá, že všechny házíme do jednoho pytle.
Markéta Schneiderová
Mým invalidním sourozencům
„Vybrali jste si?“ servírka nad námi stála s vytasenou propisovačkou, zatímco jsme poslušně bořili nosy do jídelních lístků. Nikdo ani nemukl, dokud Veronika nerozhodla, že si napřed všichni objednáme pivo, čímž od nás muka rozhodování na chvíli odvrátila.
Markéta Schneiderová
Mámy Líza
Levou stranu obývacího pokoje zabírala leštěná stěna s televizorem, knihovnou a policemi na nesmysly. V pravé stála macatá béžová sedačka, skleněný konferenční stolek a křesla. Seděla na jednom z nich a po jedné nám podávala fotografie, takže jsme se pro každou museli zvlášť natáhnout a vyslechnout při tom příhodu, která se k ní vázala. Samé banální historky z dovolené, jakých už jsem slyšela desítky.
Markéta Schneiderová
Menstruace a jiné úrazy
Vyjely jsme brzy ráno, protože v osm už nás čekali na nádraží.Od domu to máme kousek k rokli, která klame názvem, neb je protnuta ukázněnou asfaltovou cestou, a žádné nebezpečí v ní nehrozí. Cesta se sklání k řece, na kole stačí třikrát šlápnout, aby vám v jarním ránu zmrzlo čelo a ruce na řidítkách zkřehly.
Markéta Schneiderová
Okolnosti
„Nejsem nešťastná,“ řekla. „Jestli se ptáš na tohle. Myslím, že to zvládám. Aspoň většinou.“ Zamyslela se. „Tak mě napadá, jestli je vůbec normální, cejtit se takhle dobře.“
Markéta Schneiderová
Jak se vystát
„Jsem bez domova, mladá pani, slibuju, že když mi dáte dvacet korun, koupím si chleba a jogurt,“ drmolila.
Markéta Schneiderová
Levitace s dopomocí
„Nechceš zajít na kafe?“ Zaváhal, poodhrnul rukáv zimníku, aby viděl na hodinky, ale pak v něm zvítězila vrozená zdvořilost:„Mám dvacet minut. Půl hodiny maximálně.„To stihnem,“ slíbila jsem a vešla do baru.
Markéta Schneiderová
Kokosová
„Je to divný,“ zavrtěla maturantka hlavou a položila mi ruku kolem ramen. Skříně a police dětského pokojíčku byly prázdné, po fotkách a obrázcích zůstala na stěnách světlejší místa. Na podlaze se vršila hromádka věcí, které si chtěla odstěhovat k Láďovi.
Markéta Schneiderová
Den k narozeninám
Pokladní mi vrátila kreditku, a pak znenadání sklouzla ze židle a zmizela v šeru pod kasou. Když se vynořila, chovala v náručí sedmikilový pytel pracího prostředku. „Za nákup nad dva tisíce od nás získáváte bonus.“
Markéta Schneiderová
Bláznivá
„Ná druhém nástupišti sever nastupujte do rychlíku Pendolino,“ nervuje mě nádražní rozhlas, „pravidelný odjezd ve třináct třináct.“
Markéta Schneiderová
Pako
Chodník byl zasypaný zkřehlým javorovým listím. Takhle navečer tu člověk nepotkal ani živou duši. Zářivka pomrkávala na vrata do dvora, která nesla hrdý nápis v cizí řeči: „Ja tutaj szcialem.“
Markéta Schneiderová
Bezva chlap
Byla jsem ráda, že mě vezmou do opery, i když jsem cestou zívala, div jsem si nenatrhla koutky. Těšila jsem se, že mi muzika propláchne mozek, a že se zasmějeme jako dřív. Oba jsem je měla ráda, byli páreček jak od Fitzgeralda, ačkoliv on říkal:„Páreček jsem já. Ona je spíš buřtík.“
Markéta Schneiderová
Já si létám
„Ještě teď se mi klepou ruce,“ ukázala mi, že nepřehání, a kabelka jí sklouzla z ramene, a o chodník břinkly klíče. Sehnula se pro ně a když se narovnávala, přišlápla si vpředu šálu a málem spadla na nos.
Markéta Schneiderová
Samotář v sobotu
Dávno už mám vyzkoušeno, že k cestě vlakem na Kolín se nejlépe hodí Mozartovo Requiem. Hudba pozmění vnímání ubíhající krajiny, takže člověk nakonec uvěří, že i placatost může být dramatická.
Markéta Schneiderová
Moc to prožívám
Chystala se přiletět, aby mi domluvila, ale na dálnici do Londýna vybuchnul autobus, a jí uletělo letadlo. Proto mi domlouvala po telefonu: „Nech to plavat, mámo.
Markéta Schneiderová
Neviditelná
„Jak se jmenoval ten chlápek?“ zeptala se prostřední dcera. „V kavárně tenkrát, jak pořád čuměl?“Neměla jsem tušení o kom mluví. Na mě už nikdo nečumí, já už jsem neviditelná.
Markéta Schneiderová
Mám v hlavě
Slyšela jsem, jak si o mě povídají.„Co je jí?“„Myslím, že nic.“„Kdyby jí nic nebylo, tak vstane. Musí furt něco dělat, jinak je nervní.“
Markéta Schneiderová
Anarchie
Ve čtyři mě probudil kocour. V dolním rohu dveří mám od jeho drápů oškrábaný lak až na dřevotřísku. Nikdy se nepoučí, a čtrnáct let se, pitomec, marně snaží prodrat dovnitř.
Markéta Schneiderová
O mužích jen v dobrém
„Karel mi všechno řek.“ Slečna v letních šatech pochodovala po rozpáleném asfaltu na zastávce a k uchu tiskla telefon. „To je na světě krásnejch holek,“ usmála jsem se bez závisti.Měla dlouhé opálené nohy, plavé vlasy poletovaly horkým vzduchem, i přes ten vztek byla pěkná.„A taky řek, že takhle se kamarádka nechová.“
Markéta Schneiderová
Dobré skutky
„V poslední době se mi dějou divný věci,“ hlásila jsem do telefonu. „Divný nebo zvláštní?“ „Fakt divný,“ potvrdila jsem zdráhavě.
Markéta Schneiderová
Káče jde o život
„Koupíme malýho, abys ho utáhla,“ řekla jsem mámě. „Hlídače,“ doplnila. „Tak dobře, malýho a vzteklýho,“ souhlasila jsem. „Krátkosrstýho.“ „Nebudu mít byt plnej chlupů,“ zasnila se.
Markéta Schneiderová
Skok vedle
Říkala, že je maličký. Taky ale říkala, že když jsem chodila takových let s Prckem, nemělo by mi to vadit.
| předchozí | 1 2 3 | další |
