Miroslav Macek
O starém rytířském příběhu, obchodu se strachem a jiných věcech
Kdysi dávno jsem slyšel starý španělský rytířský příběh, který zněl: Potulný rytíř narazil při svých toulkách na Smrt, která se zaklínila v hluboké strži. Rytíř se jí zeptal, jak se tam ocitla a Smrt mu řekla, že spěchala do Madridu zahubit sto tisíc lidí morem a že ve spěchu přehlédla tu hlubokou strž a spadla do ní. Dobrá, pravil rytíř, vysvobodím tě, ale musíš mi za to něco slíbit: zahubíš namísto sto tisíce lidí jen polovinu. Smrt to ráda slíbila a rytíř jí tedy pomohl ze strže ven. Po čase se však dozvěděl, že v Madridu zemřelo na mor sto tisíc lidí. I vyhledal Smrt a vyčetl jí její věrolomnost. Ale já dodržela svůj slib, pravila Smrt, a opravdu jsem zahubila jen polovinu těch lidí. Ta druhá půlka zemřela strachem....
Miroslav Macek
O nádherné sobotě, hříbcích, vzpomínce na otce a dalších věcech
Nechval dne před večerem, nabádá staré české přísloví a tak jsem poctivě čekal do dneška, než jsem se pustil do vzdání holdu včerejšímu nádhernému dni. V sobotu se totiž po nočním dešti vyjasnilo, nad lesy slibně stoupala pára a člověk přímo cítil, jak se nedočkavé houby rychle prodírají mechem a jehličím do provoněného nadzemí, aby rychle dohnaly, co v minulých dnech zásluhou sucha zmeškaly.
Miroslav Macek
O zvláštním zacházení s knihami a již tradičně také o mnohém jiném
Námět k následujícímu rozjímání se mi připomněl útržkovitě zaslechnutou větou z jakéhosi pořadu rozhlasu: jistý antikvář se zmiňoval o jednom svém zákazníkovi, starém pánovi, který při prohlížení a výběru knih v jeho krámě některé staré knihy láskyplně očichával. Což ve mně vybudilo spoustu a spoustu asociací. Jednak jsem už snad více než třicetpět let členem Spolku českých bibliofilů, ovšem krásné tisky, umělecké vazby a zajímavé knihy vůbec, vyhledávám a shromažďuji už mnohem, mnohem delší dobu, takže toho starého pána zcela chápu. Také mne by totiž nikdy nenapadlo činiti jinak: narazím-li na knihu, ze které přímo vyzařuje, že byla od počátku do konce vytvářena s láskou, nejenom k ní čichám.
Miroslav Macek
Vzpomínka na básníka Roberta Burnse a jeho radost ze života
Před pár dny, 21. července, uplynulo už 211 let od úmrtí anglického ( pardon: skotského, ten by mi dal! ) básníka Roberta Burnse. Přiznávám bez mučení, že je to můj velký oblíbenec: jednak jsem jej začal překládat v době, kdy mi bylo těžko, přetěžko, neboť jsem byl po operaci subdurálního krvácení a s mojí pamětí to nevypadalo zrovna ukázkově, a Burns mi velmi rychle a účinně pomohl paměť rozhýbat, jednak přímo miluju jeho rafinovanou prostotu verše, a to vůbec nemluvím o jeho nakažlivé a všeprostupující radosti ze života! Vždyť vezměte třeba takovouto „střelnou“ modlitbičku po jídle: Jen Tobě, pane, patří dík, chléb vezdejší, že ruka Tvá nám nechá, nic nechceme v ten okamžik.... jen Vilda Hinlop se šnapsem ať spěchá!
Miroslav Macek
O novém receptu na letní desert a básni Jiřího Koláře
Včera večer se kupodivu ještě za pomoci plédu dalo sedět na zahradě. Původně jsem plánoval po salátu z rokety a čerstvých domácích bramborových nocích s praženou šalvějí servírovat jako moučník jen pár broskví na misce, ale nakonec vše bylo jinak. Broskve jsem dostal od přátel a nešlo o žádné velké kalifornské broskve, ba ani broskve z jihu Moravy, ale broskve místní, severomoravské, malé, sice krásně žlutomasé a sladké, ovšem se slupkou tuhou, na sluneční straně temně červenofialovou a sem tam s flíčkem. Navíc byly utrženy ve stadiu zavařovacím, tedy poněkud tvrdším.
Miroslav Macek
O hledání Radka Slováčka a tradičně též o spoustě jiných věcí
Následující text má jednoduchou „zapalovací jiskru“: reakci jednoho ze čtenářů na moje povídání o posezení s přáteli a o hostitelích a hostech obecněji. Ten čtenář, Radek Slováček se podepsal, mi totiž napsal následující, s obsahem mého rozjímání zcela nesouvisející slova (cituji doslova): zvidavi se hodne zdoviNe zezadu,ale zepředu,jak tě trefil Dr.Rath,tak zmizels kdesi pod stolem,kdo tě zvedal ty debile a cos tam našels hnupe.Odpověz potrefený macku.
Miroslav Macek
O hostech, hostitelích a jako vždy také trošku o něčem jiném
Včera se sice na večer zatáhlo a začalo krápat, takže se posezení s přáteli nemohlo konat na zahradě, ale navzdory této drobné vadě na kráse to byly chvíle příjemné, nejpříjemnější. A to zdaleka nejen zásluhou dobrého jídla (zlatým hřebem večera byly na závěr podávané pečené banánky s domácí vanilkovou zmrzlinou a malinovým přelivem) a dobrého, předobrého pití. Vždyť už slavný francouzský vědec, kuchař a propagátor dobré kuchyně Edouarde de Pomiane říkával: „Připravit večeři pro přátele, to znamená položit na pánev veškerou svoji lásku, příchylnost, dobrou vůli, své úspory, veselost a radost a pak čekat, až se to všechno po třech hodinách vaření pod pokličkou rozvoní parami štěstí....“
Miroslav Macek
O jednom pastýřském listu, hlavně však o řešení problémů „po srsti“
Připomněl jsem si to vlastně při mediální kanonádě ohledně účinnosti, tedy spíše totální neúčinnosti zákona o provozu na pozemních komunikacích, stručněji řečeno o bodovém systému. I sáhl jsem do knihovny a vytáhl svázané cirkuláře biskupství litoměřického z přelomu osmnáctého a devatenáctého století a nalistoval jeden český pastýřský list, který 4. prosince 1807, v době šířící se módy „obžerného štědrého dne“, zaslal litoměřický biskup Václav Leopold, rytíř Chlumčanský z Chlumčan a Přestavlk, prostřednictvím čtení z kazatelen, svým nehodným ovečkám.
Miroslav Macek
O protichůdných reakcích, ústřicích a také Bélovi Bartókovi
Bez mučení přiznávám, že bezprostředním impulsem k napsání této úvahy byly první dvě reakce na můj čerstvě minulý text, ale rovněž bez mučení přiznávám, že je to téma, které mi krouží hlavou už drahně let, jen ta poslední kapka, poslední impuls, chyběl. První reakce na můj text „O vychutnávání vína a taktéž o vychutnávání českého jazyku“ totiž zněla: Pan Macek mě opět nezklamal, naprosto nezajímavý článek. A druhá: Opět mě pan Macek nezklamal, velice poetický článek, jako vždy jsem okouzlen a potěšen.
Miroslav Macek
O vychutnávání vína a taktéž o vychutnávání českého jazyka
O vínu se zmiňuji ve svých textech často a rád, i když zdaleka ne tak často, jak rád víno popíjím, ale většinou je to opravdu jen zmínka. A tak Vám dnes nabízím přece jen trošku delší povídání o kráse jazyka při popisu vína.
Miroslav Macek
O vynikajících fazolkách a také o flirtování u stolu
Jedna moje dobrá známá mi v pátek přinesla darem vaničku čerstvě natrhaných tenkých, dlouhých, krásných žlutých fazolí a pochopitelně jsem neodolal a promptně je použil k přípravě jednoho lehounkého chodu k taktéž lehounké letní víkendové večeři pod širým nebem. A protože by bylo hříchem radovat se z takové lahodnosti sám, přizval jsem k posezení jednu půvabnou mladou dámu, takže námět mého dnešního rozjímání, ba přímo snůšky rad, je nasnadě.
Miroslav Macek
O humbuku, vražedném horku, smrti, ale hlavně o věcech příjemných
Začínám nabývat dojmu, že by u nás mohlo existovat jen jedny jediné noviny, a to deník s názvem "HUMBUK!" Neboť zprávu, která by v sobě neměla pořádnou porci velkohubosti, senzačnosti a katastrofičnosti, aby jeden špendlíčkem vyhrabával! Zvláště to vyniká v posledních horkých dnech: Řítí se na nás katastrofa! Horko bude lámat rekordy! Česku chybí voda!Ozonová díra nad Českem! Nevycházejte z domu! A tak jednou z mála rozumných zpráv byla reakce pana Vladimíra Řehounka, zemědělce z Pardubicka, zcela ovšem zapadlá v senzačních trhácích o "vražedném horku" : Může mě vzít čert, když lékaři radí, že nemáme vycházet ven. Sklízíme slámu a nemůžeme čekat, až zaprší!Naštěstí také patřím k těm, které různá ta děsivá varování pranic nevyvádějí z míry. Prostě, doktoři, ani nikdo jiný, mě nezastraší!
Miroslav Macek
O okurkovém sandwichi, dr. Johnsonovi a lecčems jiném
Vážení a milí, vězte, že i za těchto horkých dnů, ba právě během nich, se dá lehce vykouzlit přívětivé odpolední posezení u čaje, které Vás určitě báječně osvěží jak na těle, tak na duchu. Ale vezmu to pěkně od počátku: byl to slavný a slovutný anglický slovníkář dr.Samuel Johnson (to je ten, co odpověděl jedné dámě, když mu vyjadřovala díky za to, že do svého slovníku nepojal vulgární výrazy, větou: Těší mne, madame, že jste je tam hledala!), tak ten sice tvrdí o okurce, že nejlepším receptem je tence ji nakrájet, opepřit, zalít octovou zálivkou a pak vyhodit, okurkový sandwich však vzal na milost.
Miroslav Macek
O užitečnosti prášivek a věcech příbuzných
Když jsem včera ráno kráčel loukou mého mládí se spoustou kvítí a kobylek ke kraji mého nejmilejšího lesa, kde je malé maliniště (voňavá marmeláda je už ve skleničkách), nedaly se přehlédnout čtyři krásné, velké, ale stále ještě čerstvé a tuhé prášivky. I zaradoval jsem se mohutně, neboť je mám rád nejen na pohled a po dozrání jako šňupací prášek ulevující při rýmě, ale hlavně jako houbu skvostné vůně a chuti v kuchyni. Doma jsem je dal do velké lednice a v toku povinností na ně zapomněl.
Miroslav Macek
Řítí se pohroma! A nebo taky ne….
Zdá se, že se nezadržitelně blíží konec veškerých časopisů, novin a dalších tiskovin. Ovšem také všech politických stran, straniček a hnutí. O cestovních kancelářích ani nemluvě. A co ještě horšího: vypadá to i na definitivní zákaz nošení různých těch módních udělátek typu wonder bra nebo push – up! Jak to a co to má, proboha, vše společného? No, to je totiž tak. Ministerstvo obchodu a průmyslu chystá drobnou noveličku zákona o ochraně spotřebitelů, ve které ovšem tiká časovaná bomba: zákaz nekalých praktik v reklamě, hlavně pak klamavé reklamy.
Miroslav Macek
O vaření meruňkového džemu, ale hlavně o něčem jiném
Dnes jsem cestou domů zakoupil u cesty něco přes kilo a půl nádherně vyzrálých meruněk, a to za účelem výroby domácího džemu. V zimních měsících je ho totiž při snídaních docela velká spotřeba: voňavý a lehce nakyslý na teplém toastu s máslem na závěr snídaně, to prostě nejde odolat...
Miroslav Macek
Nerozmarné rozjímání o štěstí, té mušce jenom zlaté…..
Je neuvěřitelné, jak se vliv nepopiratelného jevu, zvaného „mít štěstí“ (tedy kombinace vrozených a získaných vlastností, a to dobrých i špatných, znalostí a životních zkušeností, opět dobrých i špatných, spolu s nezbytnou příznivou souhrou okolností a náhod) v české populaci takřka nebere v potaz, ba často přímo a dokonale ignoruje. Ve Spojených státech amerických (nejvíce v dobách gründerských, ale přečasto i dnes), pokud se někomu něco nepovede, něco nedopadne dobře, nebo se prostě nedaří, jak by si jeden představoval, bývá běžnou odpovědí: Neměl jsem prostě štěstí. A většinou následuje další, případně další a další pokus dosáhnout úspěchu. Prostě, štěstí se pokouší. V Česku, pokud se někomu něco nepovede, něco nedopadne dobře, ba dokonce i tehdy, když se ani nepokusíme, bývá běžnou odpovědí: Nebýt těch lumpů ( sviní, hajzlů, atd.), co já jsem mohl dokázat!
Miroslav Macek
Vzpomínka na anglického romantického básníka Percyho Bysshe Shelley
V neděli uplyne 185 let od náhlé smrti Percyho Bysshe Shelleyho (1792 – 1822), jednoho z nejslavnějších romantických básníků, a to nejen anglických. Byl to přitom, ač romantik, člověk tvrdošíjně nezávislý, a to zvláště na názorech a odsudcích okolí (jak je mi to blízké!) a z jeho veršů vždy vyzařuje radost z okamžiku tvorby. Krása, která jej zajímala, byla spíše krása oblohy, mráčků, vánků, luk a stromoví, než krása lidí a jejich vztahů, byť jeho ranná milostná poezie je zcela úchvatná. Býval obviňován z bezbřehého sentimentu, Mathew Arnold jej dokonce nazval „krásným a bezmocným andělem, marně bijícím do prázdna zářivými křídly“.
Miroslav Macek
O tom, že drzé čelo je (někdy) lepší než poplužní dvůr.
Přiznávám, že k napsání následujícího textu mne inspirovaly některé Vaše poznámky k textu minulému „Na pozadí záleží a ne, že ne!“, vyjadřující se k odvaze vůbec popisovaný čin provést. No, myslím, že vždy hodně záleží na celkové atmosféře, na souhře velkých i drobných, známých i nepoznaných okolností, ale hodně, strašně moc, asi nejvíce, záleží na momentální hladině sebedůvěry. A ta zase, pochopitelně, na tom, jak se Vám zrovna daří, jak na tom zrovna jste, jak se cítíte.... K dokreslení Vám povím jednu velmi mravoličnou historku, kterou jsem zažil před mnoha a mnoha léty.
Miroslav Macek
Na pozadí zatraceně záleží a ne, že ne!
Dnes dopoledne jsem zašel do místní drogerie koupit si pastu na zuby a když jsem došel k pultu s pokladnou, bylo mi čekat na odbavení mladší paní, která si vybírala z vystavených flakónků parfémů a toaletních vod ve vitríně za zády pokladní. Je to menší drogerie, nikoliv parfumerie, a tak testovací vzorky parfémů jsou zde spíše výjimkou než pravidlem. A tak si ta paní vždy nechala podat označený parfém, a když jej prodavačka vybalila z krabičky, přičichla si k rozprašovači, chviličku popřemýšlela, pak zavrtěla hlavou a ukázala na další.
Miroslav Macek
Připomínka vzácné paní, paní Elizabeth Barret Browningové.
Před pár dny, 29. června, uběhlo 138 let od úmrtí slavné anglické básnířky Elizabeth Barret Browningové, a doufám jen, že jenom nekulaté výročí bylo příčinou toho, že o této velezajímavé ženě neobvyklých osudů, oddané manželce a vynikající básnířce nepadlo v mediích ani slovo. Rozhodně Vás nebudu unavovat převyprávěním jejího podivuhodného života, ale protože jsem před pár lety přeložil její nejznámější dílo, Portugalské sonety, dovoluji si Vám k připomenutí její památky překlad jednoho z jejích nádherných sonetů věnovat. Tady je:
Miroslav Macek
Letní rozjímání o jahodách lesních i zahradních.
Je sice už po vrcholu jejich sezóny, ale když jsem včera večer po pár dnech vyrazil sesbírat lesní jahody, které jsem před léty donesl z blízkého, mně milého lesa, vysadil na pár polostinných míst zahrady a nechal je, ať dokáží, co umí, byl jsem odměněn půllitříkem nádherně uzrálých, omamně voňavých jahod. A stačilo jen zavřít oči, hluboce nosem vdechnout jejich vůni a příjemné vzpomínky se jen hrnuly....
Miroslav Macek
O blahodárnosti krátkých naučení v každodenním životě.
Přiznávám, že mám rád, ba přímo miluju, různé vtipné průpovídky, citáty, epigramy, aforismy či kalambury, neboť z letité životní zkušenosti vím, o co těžší a náročnější je napsat vtipnou, výstižnou a moudrou větu, než třicetistránkový řídký text. Přiznávám též, že kdykoliv mě nějaké takové moudro napadne, ani mne nenapadne jásat. Vím totiž velmi dobře, že na něj už dávno a dávno přede mnou přišel Oscar Wilde.
Miroslav Macek
O empatii a hlavně o tom, k čemu je.
Dle Wikipedie je empatie „vcítění, porozumění emocím a motivům druhého člověka“ a je prý, chceme-li být empatičtí, „užitečné umět odložit svoje vlastní názory, hodnoty, předsudky...“. Strašně rád bych, xakru, věděl, proč bychom měli něco takového dělat.
Miroslav Macek
O veliké demokratičnosti každodenních drobných radostí.
Námět tohoto zamyšlení mne napadl při čtení názorů některých čtenářů, že dobře jíst a stolovat může jen ten, kdo na to má, tomu se to pak mluví... Troufám si tvrdit, že tomu tak rozhodně není, byť uznávám, že ani člověk s nadprůměrnými příjmy si nemůže příliš často dovolit kaviár, ročníkové šampaňské, lanýže či staré portské. To však vůbec, ale vůbec neznamená, že jíst lacino znamená jíst špatně a stolovat s malými příjmy vylučuje stolovat na úrovni. Jde jen a jen, jako ostatně u většiny věcí, o vůli chtít, o schopnosti konat a o žebříček hodnot.
| předchozí | 1 2 3 | další |
