O vychutnávání vína a taktéž o vychutnávání českého jazyka

O vínu se zmiňuji ve svých textech často a rád, i když zdaleka ne tak často, jak rád víno popíjím, ale většinou je to opravdu jen zmínka. A tak Vám dnes nabízím přece jen trošku delší povídání o kráse jazyka při popisu vína.  

Samozřejmě, že k popisu vína se dá použít téměř všech libých ( a naštěstí podstatně méně častěji i nelibých) adjektiv.

Vždyť jen si představte, že víno může být chuti prázdné, krátké, lehké, řídké, dlouhé, tělnaté, těžké, kypré, robustní a bohaté, zrovna tak jako může být fádní, hladké, měkké, škrabavé, ostré, tvrdé, ba i ocelové. A dále může být víno rozbité, drsné, živé, tupé, distinguované, ploché, jemné, svěží, řízné a jadrné, ale také vyrovnané, dokonalé, elegantní, nervní, vyzrálé a vyvinuté, hladké, hebké a hedvábné, sametové, a také šťavnaté, harmonické, urozené, ba i vznešené až noblesní.

Bohužel také němé, tříslové, hořké, úzké, unavené, zvětralé a odumírající. Naštěstí však také široké, výrazné, jiskrné a bohaté.

A vůni může mít jemnou, silnou, těžkou, zralou, botrytickou, muškátovou, kopřivovou, chlebovou, lipovou, vanilkovou, broskvovou, černorybízovou, jahodovou i čokoládovou a spoustu a spoustu dalších, z nichž ta nejprotivnější je dozajista ta korková, ale ta se vlastně dá vůní nazvat stěží – a což teprve to utrpení na jazyku!

Pro některá vína čeština raději ani nevymyslela vlastní výrazy a převzala tedy cizí. Jeden příklad za všechny: víno, které je „kanalreif“. Ačkoliv teď si uvědomuji, že český, vlastně moravský výraz pro takové víno existuje: jde o víno „trojmužné“, tedy takové, které se dá pít jen ve třech: dva drží třetího a musí mu je lít do krku, aby je vůbec polknul.

Není proto divu, že velkého milovníka českého jazyka Karla Čapka víno inspirovalo k následující objednávce: „Pane vrchní, já bych rád víno…jak bych vám to řekl…víno spíše vážné, žádného mladého fanfarona a lehkomyslníka, ale víno zralé a zkušené a přesto, víte, plné víry, optimismu a kuráže, víno, které se vyzná v umění, je sčetlé a zná kus světa. Musí mít jakousi tragičnost jako Beethovenovo Adagio, ale také trochu shovívavosti a drobet úsměvu…“

Ach, jak rád bych znal pár restaurací, kde by sklepník po takové objednávce znalecky pokývnul a záhy již přinášel láhev vína přesně takových vlastností!

Přeju Vám krásné chvíle, třeba při sklenici skvostného, hebkého, milého a nenápadně elegantního vína,

Váš Miroslav Macek