O vynikajících fazolkách a také o flirtování u stolu

Jedna moje dobrá známá mi v pátek přinesla darem vaničku čerstvě natrhaných tenkých, dlouhých, krásných žlutých fazolí a pochopitelně jsem neodolal a promptně je použil k přípravě jednoho lehounkého chodu k taktéž lehounké letní víkendové večeři pod širým nebem.  A protože by bylo hříchem radovat se z takové lahodnosti sám, přizval jsem k posezení jednu půvabnou mladou dámu, takže námět mého dnešního rozjímání, ba přímo snůšky rad, je nasnadě.

Ale nejprve k těm fazolkám: patnáct minut vaření ve slané vodě, takže byly patřičně „al dente“, umné vyrovnání na talíř, přelití rozpuštěným máslem a posypání hrubě nastrouhaným sýrem, a to nikoliv příliš výrazným parmezánem, který by přehlušoval jemnou chuť fazolek, ale (neuzenou) parenicou, která se k tomuto účelu projevila  jako velice, velice vhodná. Byl to zážitek!

A teď k tomu flirtování u stolu:

Pokud se týká osob opačného pohlaví (módně i pohlaví stejného), u tabule flirtujte jen natolik, abyste si ponechali dostatečně pootevřená vrátka pro případné radovánky, až vám dostatečně vytráví, neboť krev se má při jídle stahovat k žaludku a nikoliv do klína.

Na jídla – afrodiziaka příliš nevěřte: jakákoliv vynikající večeře v nádherném prostředí s půvabnou osobou je afrodiziakem par excellence sama o sobě. Nakonec, co vám brání si to vyzkoušet a opakovaně potvrzovat?

Půvabné, přímo ukázkové flirtování (dokonce mezi manžely) vymyslel anonymní reklamní textař (ale spíše básník) slavné firmy Hermes, chválící kravatu referenčního čísla 758578 T – 05 nádherně syté barvy bordeaux:

„Můj drahý manželi, u tabule by bylo záhodno věnovat poněkud více pozornosti tomu, co máte na talíři, než Vaší sousedce po pravici.“

„Srdce moje, dovolte mi připomenout slova moralistova: Dobré jídlo, u kterého není příležitost k nezávaznému flirtu, podobá se krmení zvěře.“

„Hezká slova, ale právě jste si umazal kravatu.“

„Žádný problém, má drahá, poleji ji tímto skvostným Saint – Emilion a celá kravata rázem získá stejnojmenný, bohatý odstín klaretu.“

„Jen se opovažte!“

„Samozřejmě, že se opovážím, vždyť co bych neudělal pro potěchu té, kterou miluji.“

Krásnou ukázku flirtu též přináší Otokar Štorch – Marien v povídečce „List, který nikdy nedojde“, popisující jeho krásně dekadentní pařížské setkání s jednou mladou slečnou koncem dvacátých let minulého století. Zde je.

„Vstoupili jsme do růžové dlaně osudu tohoto večera a Vy jste seděla vedle mne s fialkovýma očima, zachvívajícíma se doteky dlouhých řas. Na stole, pokrytém mšicově červeným ubrusem, stálo stříbro pětiramenného svícnu a čtyři svíčky hořely a pátá, z pověry, zhašena.

Přinesli nám víno. Víno doprovozené kaviárovými zrnky na miskách jako vytepaných z hvězd. Víno v tučné lahvi legendárních sklepů, starých jako historie.

Podal jsem Vám svůj pohár a Vy jste svlažila svá ústa. Bílé perlení se chvělo na lemu sklenice a garcon zmizel, a záclona se zavřela. Čtyři lupeny svíček plápolaly vyšším plamenem.

Našel jsem místo, z něhož jste upíjela. Sevřel jsem je svými rty a Vy  jste se usmála.

Pamatujete se, jaká to byla kouzelná hra mezi Vašimi a mými ústy? Pokožky našich rtů se dotýkaly, a přece jsme se nepolíbili.

No řekněte, neměnili byste?

Na téma flirtu u stolu znám též jednu starodávnou historku, která, pokud se nestala, tak je dobře vymyšlena.  Host, sedící naproti půvabné dceři venkovského hostitele, byl téměř po celou dobu večeře  lichotivě vzrušován velmi hebkým ženským lýtkem, které mu značně eroticky atakovalo nohy pod stolem. I zachtělo se hostu natrvalo ženy  s tak vyvinutým libidózním chováním , a tak záhy po moučníku požádal hostitele o její ruku, kterážto mu byla promptně přislíbena.

Jaké bylo jeho překvapení, když po svatbě zjistil, že jeho choť je spíše frigidní a vilné dotyky způsobovala husa, která se zatoulala ze dvora pod stůl!

Netvrdím sice, že je pravděpodobné, že vás může potkat něco podobného, přesto však mějte na paměti slova slavného lékaře a labužníka Eduarda de Pomiane, že sex k jídlu nepatří.

Možná je to tím, že vám je může dobré jídlo, a hlavně pití, u tabule nahrazovat. Důkazem budiž slova francouzského labužníka Bossueta o Pommardu: „Víno měkké, plné žáru, opojné jako náruč ženy.“

Rozhodně ovšem nevěřte francouzskému přísloví  „Qui Pouilly boit, femme ne decoit“, tedy „Kdo pije Pouilly, ženu nikdy nezklame“, neboť  pochopitelně jde jen a jedině o vtipnou reklamu . Jste-li ovšem, pánové, natolik znalí, že k večeři při svíčkách objednáte dámě svého srdce k patřičnému skvostnému jídlu právě dobře vychlazené Poulily – Fumé, určitě ji nezklamete. Takže to vlastně platí.

Přeju krásný zážitek s fazolkami či jiným skvostným jídlem a půvabnou společnost k tomu,

Váš  Miroslav Macek