Na pozadí zatraceně záleží a ne, že ne!

Dnes dopoledne jsem zašel do místní drogerie koupit si pastu na zuby a když jsem došel k pultu s pokladnou, bylo mi čekat na odbavení mladší paní, která si vybírala z vystavených flakónků parfémů a toaletních vod ve vitríně za zády pokladní. Je to menší drogerie, nikoliv  parfumerie, a tak testovací vzorky parfémů jsou zde spíše výjimkou než pravidlem. A tak si ta paní vždy nechala  podat označený parfém, a když jej prodavačka vybalila z krabičky, přičichla si k rozprašovači, chviličku popřemýšlela, pak zavrtěla hlavou a ukázala na další.

Fascinovaně jsem zíral: osobně mi totiž připadá podivné i obvyklé vybírání parfému  podle vůně,  nastříknuté na testovací proužek papíru a nikoliv rovnou na pleť. 

 Je totiž zajímavé, jak každý chápe, že med, namazaný na vánočce s máslem chutná úplně jinak, než med namazaný na slaném rohlíku se sýrem, a také se podle toho chová. U vůní kupodivu ne.

Stále jsem trpně čekal, a protože venku vysvitlo na chvilku sluníčko, hlavou se mi mihla vzpomínka na jedno prosluněné prázdninové poledne, kdy jsem na chvíli vyběhl z mé tehdejší kanceláře do cukrárny na  blízkém Václavském náměstí, koupil si kornout vanilkové zmrzliny a posadil se s ním na jednu kamennou lavičku ve středním pruhu. Vedle seděla, polootočená zády ke mně, půvabná hnědovláska s nádherně opálenou pletí, vystavenou na odiv v minimalistických modrobílých letních šatečkách.

Vůně vanilkové zmrzliny, její pleti, čerstvého dívčího potu, kolínské a nějakého opalovacího krému dávaly dohromady tak silný pocit léta, že jsem zřejmě dostal akutní úžeh: náhle, bez rozmyslu, impulzivně, jsem jí přejel natočenou zmrzlinou po pravém rameni a než se stačila otočit, labužnicky jsem ji slízl. A trpně čekal na facku…

Konsternovaně se otočila, zhluboka se nadechla …. a pak velmi zvláštním tónem hlasu hebce zapředla: „Ale to vůbec nebyl nepříjemný pocit!“

Vyzkoušeli jsme to pak ještě mnohokrát, dokonce s různými druhy zmrzliny a v různých ročních obdobích, ale musím říct, že ta první zmrzlina na tom rozpáleném Václaváku byla stejně nejlepší…

Jo, a pokud se ve Vás teď ozývá hlas moralisty, zabrzděte: vždyť kdyby nebyli zlí ničemové, lumpi, lháři a drzí svůdníci, jakpak by bez takového pozadí mohla vyniknout, ba vůbec být  vidět, Vaše dobrota, poctivost, věrnost  a ctnost?

Prostě, na pozadí zatraceně záleží a ne, že ne.

Přeju hezké letní dny,

Váš  Miroslav Macek