O okurkovém sandwichi, dr. Johnsonovi a lecčems jiném

Vážení a milí, vězte, že i za těchto horkých dnů, ba právě během nich,  se dá lehce vykouzlit přívětivé odpolední  posezení u čaje, které Vás určitě báječně osvěží jak na těle, tak na duchu. Ale vezmu to pěkně od počátku: byl to slavný a slovutný anglický slovníkář dr.Samuel Johnson (to je ten, co odpověděl jedné dámě, když mu vyjadřovala díky za to, že do svého slovníku nepojal vulgární výrazy, větou: Těší mne, madame, že jste je tam hledala!), tak ten sice tvrdí o okurce, že nejlepším receptem je tence ji nakrájet, opepřit, zalít octovou zálivkou a pak vyhodit, okurkový sandwich však vzal na milost.

Nejlepší je samozřejmě s čajem (a to nejraději s čínským Lapsang Souchong ve stříbrné čajové konvici z gregoriánské doby a v tenkých, elegantních, dokonalých šálcích z manufaktury Minton, servírovaným mlčenlivým komorníkem v čajovém altánku na zahradě paladiánské vily pod libanonským cedrem a s místním vikářem coby hostem), ale zkusit jej můžete přece i jinde.

Vždyť vždycky záleží na Vaší náladě, na denní době, prostředí, počasí, atd., ale co může být krásnější, než trvalé objevné zkoušení a z něj plynoucí časté příjemné okouzlení?

Ale rychle zpět k okurkovým sandwichům! Takže: tence nakrájejte bílý toastový chléb (v horším případě použijte ten nejkvalitnější kupovaný a nakrájený), odkrojte kůrky a lehce potřete mírně soleným máslem. Oloupejte čerstvou okurku (čerstvost je absolutně nezbytnou podmínkou), nastrouhejte ji na tenké plátky a ty pak krátce ponořte do zálivky z bílého vinného octa s pár kapkami citrónové šťávy a s čerstvě potlučeným pepřem.

Po okapání navršte plátky okurky velkoryse na toast, překlopte jej dalším (suchým) toastem a vzniklý sandwich rozkrojte ostrým nožem napříč na tradiční trojhránky.

A je to! Přeju dobrou chuť a příjemnou zábavu s vikářem!