Připomínka vzácné paní, paní Elizabeth Barret Browningové.

Před pár dny, 29. června, uběhlo 138 let od úmrtí slavné anglické básnířky Elizabeth Barret Browningové, a doufám jen, že jenom nekulaté výročí bylo příčinou toho, že o této velezajímavé ženě neobvyklých osudů, oddané manželce a vynikající básnířce nepadlo v mediích ani slovo. Rozhodně Vás nebudu unavovat převyprávěním jejího podivuhodného života, ale protože jsem před pár lety přeložil její nejznámější dílo, Portugalské sonety, dovoluji si Vám k připomenutí její památky překlad jednoho z jejích nádherných sonetů věnovat. Tady je:

Portugalský sonet XIV.

Když miluješ mne, miluj bez důvodu,

jen z lásky samé, neříkej mi však

„to kvůli smíchu, pro půvabný zrak,

že pěkně mluvíš, pro úžasnou shodu,

co zajisté je u samého zrodu

mých pocitů, že vše je snadné pak…“

To vše, můj milý, může zastřít mrak,

vše změní se, čas lásku při svém chodu

vždy přetaví. A nemiluj mne též,

jen abys pláčem sušil moje slzy,

jde zapomenout plakat, pokud chceš,

vždyť ten, kdo pláče, rychle se ti zmrzí.

Tak miluj mne jen, že mne miluješ,

že na věky, to jistě zjistíš brzy.