Stará, mladá aneb Všechno je relativní

Stařeček se šeplavě rozchechtal jak hrdlička. Byltě již notně stár: čtyřicet roků měl! Podobnými hláškami mě Rais vždy spolehlivě klátil do kolen.

Horší už bývalo, když můj- v té době pubertální- syn o někom řekl, že je starý, a já pak zjistila, že je zhruba v mém věku, ne-li dokonce mladší!

Dodnes mě fascinuje, jak je mládí a stáří široký pojem, a jak odlišně k němu lze přistupovat.

Vzpomínám si na jednu příhodu, které se teď už jenom směju, ale tehdy jsem se docela bála…Bylo mi pětadvacet, nedávno se mi narodil syn, kráčela jsem po setmění takovou nic moc uličkou, když vtom se za mnou ozvaly kroky. Skupinka mladíků, mírně lízlých a hodně drzých, se rozhodla pobavit tím, že mě bude pronásledovat. Jejich řeči s výhradně sexuální tematikou mi nedělaly vůbec dobře. Nejdřív jsem si vynadala, proč pár dní po porodu vylézám sama z baráku, pak jsem se sprostě nazvala, že jdu zrovna touhle ulicí, dlouhou a neobydlenou, a pak jsem si připravila svazek klíčů.

Už už mě míjeli, na rtech jednoznačnou nabídku, když tu jeden z nich zklamaně protáhl: „Ty vole, dyť je stará!“ A s nespokojeným bručením mě přešli. Nejdřív jsem se chtěla urazit, ale pak jsem se rozhodla, že radši budu ráda. A byla jsem. Do té doby, než se jeden z nich otočil a pronesl: „Ale není tak špatná!“

Teď jsem ve věku, kdy bych dle Raise neměla vylézat ze zápecí, a nevěsta by mi tam měla nosit kastrůlek s kaší. Mám malé dítě, spoustu plánů a radosti ze života. Znám devadesátileté mladíky a dvacetileté starce. Připadám si docela mladá.

P.S.: Jenom se občas tak trochu pro sebe šeplavě zachechtám…jako stará hrdlička!