Ludek Bouska
Pracuji s lidmi na změně. Změnit něco potřebujeme každý. A většině z nás se to nedaří. Změna je život! To víme, ale i změna typu jo-jo efektu patří k životu. Chceme se změnit a zůstáváme stále stejní... Pojďte si hrát!
Mám stránky 333coaching.cz.
Nechci psát rady pro druhé, ale to, co vychází z mé osobní zkušenosti. Co jsem prožil a zakusil na sobě. Jen to má sílu, to funguje. Pokud to nepomůže mě samotnému, nemám právo to nabízet druhým.
Přečetl jsem spoustu dobře míněných příruček. Málokdy za nimi ale byl osobní prožitek autora. Pisatelé píší proto, aby psali ne aby sdělovali, co prožili.
Psaní je pro mně nacházením sama sebe. Ta slova jsou moje myšlenky a tím kousek mě samotného. Možná by šlo podobně jako při detekci krve podle slov určit DNA autora. To, co píšu je moje DNA. Asi tam bude i spousta chyb. Nejsem dokonalý. Některé věty bych možná znovu nenapsal. Měním se. Snažím se o osobní růst, i když je to někdy těžké. Možná bych taky za všechny svoje názory nedal ruku do ohně. Nejsem neomylný.
Stává se mi, že mě reakce čtenářů dovedou k jinému uvažování. Třeba to zabolí, ale pomáhá mi to. Moc mi ta zpětná vazba pomáhá. Díky za ní.
- Počet článků 78
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 971x
Ludek Bouska
Návyk - volba cesty
Rozdělení motivací je zajímavé. Jaké kroky ale musím udělat k tomu, abych mohl motivaci používat? Je jedno, jak půjdu za svým cílem? Pokud mám čas trochu popřemýšlet nad cestou, pak bych to měl udělat. Abych se do něčeho nevrhl bezhlavě a pak zjišťoval, že to bylo nanic. Neoodhadl jsem sama sebe. I v tomto bych měl být sám k sobě poučitelný. Neopakovat stále dokol to, co už jsem zkoušl tolikrát a nezafungovalo to.
Ludek Bouska
Biblické otazníky 7. Jak ses to ke mně zachoval?
Faraon vyčítá Abrahamovi, že jej podvedl. Lhal mu ohledně Sáry, tvrdil že Sára je jeho sestra. Zklamanal faraonovu důvěru. Podvedl jej, když to vůbec nečekal. Spolehnul se na Abrahama, věřil jeho slovu. Lidově řečeno to byla podpásovka. Nemorální, nečestné chování. Abraham, muž víry, hrdina, který je vzorem velikého počtu věřících. V mnoha různých společenstvích. A tento hrdina je načapán při lži. Lže sám a ještě k tomu navádí druhé. Jak to ohodnotíme? Může takový člověk být pro nás vzorem? Jsme schopni Abrahama pochopit? Proč to udělal? A proč to někdo zaznamenal do bible? Přece o hrdninech by se nemělo mluvit špatně... (1.Mojžíšova 12,18)
Ludek Bouska
Biblické otazníky 6. Cožpak jsem strážcem svého bratra?
Bůh se ptá Kaina "Kde je tvůj bratr?" a Kain na otázku odpovídá otázkou "Cožpak jsem strážcem svého bratra?". Známe tento příběh hrůzné bratrovraždy, která se nedá omluvit. Ale co Kain prožíval? Proč se zachoval takto hrozně? Co prožívají lidé, když se neovládnou? Když jsou v emocích a udělají nějakou blbost, kterou pak nejde vzít zpátky? Stalo se vám někdy, že jste chtěli vrátit čas? Nějak neudělat to, co se už stalo? Neříct slova, která byla vyřčena? Neprožít, co jsem prožil? Nezaslechnout to, co jsem nechtěl sylšet? Neudělat krok, který nejde vzít pátky? Jde to nějak přejít? Jako by se nic nestalo?
Ludek Bouska
Kam za zdravím?
Na západ? Na východ? Na Ukrajinu! Jistá paní nadchla svým povídáním o sanatoriu na Ukrajině spoustu Čechů. Těch, kteří jsme se tam vypravili bylo asi padesát, v našem termínu patnáct. Kdybychom ale věděli už v Kroměříži, jak je to daleko, možná bychom se rozhodovali déle. Asi 1200 kilometrů - jako z Prahy na jih Španělska. Není to tam navíc nebezpečné? Nicméně myslím, že mohu říct, že nikdo nelitujeme, že jsme takovou dlouhou cestu podnikli. Stálo to za to!
Ludek Bouska
Biblické otazníky 5. Kde je tvůj bratr?
Hospodin se ptá Kaina, kde je jeho bratr Ábel. Prá se ho ale s tím, že to samozřejmě ví a jde za Kainem, aby si uvědomil, co to vlastně udělal. Vypadá to, že Bůh za Kainem nejde kvůli tomu, aby jej potrestal, ale aby si Kain uvědomil, co se stalo, co se změnilo...
Ludek Bouska
Biblické otazníky 4. Proč jsi se tak naštval?
Bůh se ptá Kaina, proč tak vzplanul a tedy proč je naštvaný na svého mladšího bratra Ábela. Oba přinesli oběť Bohu, ale jen ta Ábelova byla přijata. Přitom nikde pořádně není řečeno, proč zrovna ta Ábelova byla přijata a Kainovo nebyla. Jsou konstrukce, jak si to domyslet. Hlavní je ta, že obětovala se vždy zvířata, ne plody země, jak to udělal Kain. No ale ono nikde není řečeno, že toto Kain věděl. Do té doby vůbec nebylo řečeno, co by se mělo obětovat. Dokonce ani to, že by se mělo obětovat. A starší Kain jde svému mladšímu bratrovi příkladem a on je tím, kdo obětuje první. A jeho oběť není přijata a mladšího bráchy ano. Nenaštvalo by to každého?
Ludek Bouska
Biblické otazníky 3. Cos to udělala?
Hospodin se ptá ženy, proč udělala, to co udělala. Dala Adamovi jablko a on jedl. Tím se podle věřících dostal do lidského světa hřích. Proto trpíme zlem, které nás obklopuje, svírá. Proto přišly nemoci, bolest, smrt. Nenávist, žárlivost, lakota, sobectví. Neláska, odmítnutí, lež. Sebechvála, sebeláska, pýcha, ctižádost. Války, nepřátelství, pomluvy. Falešná náboženství, satanismus, odmítání, fetišismus. Láska k penězům, honba za ziskem, vykořisťování druhých. Zneužívání druhých, mrzačení dětí, odmítání autority, neúcta. Pomluva, krádež, vražda. Žárlivost, nevěra, rozvody. Závislosti, alkoholismus, narkotika, civilizační choroby. Psychické nemoci, deprese, podceňování, sebevraždy...
Ludek Bouska
Biblické otazníky 2. Kdo ti to řekl? Byl Lucifer první politik?
Hospodinova otázka k Adamovi: Kdo ti to řekl? Co ta otázka znamená? Co tehdy a co dnes? Byl Satan prvním politikem? Který manipuloval s informacemi? Který řekl jen část pravdy? Důvěřuješ politikům? Jakou váhu mají jejich prohlášení? Co to pro ně znamená, že zastupují tebe v politice? Co pro tebe znamená, že tebe zastupují právě tito politici? Chtěl bys být politikem? Zastupovat práva druhých? Vytvářet druhým podmínky pro lepší život? Proč toto politici nedělají? Nebo proč my necítíme, že to oni dělají? Co vlastně dělají politici v politice? Politiku? Jaký má vztah politika k tomu, co lidé potřebují? Jaký je rozdíl v tom, co potřebuje člověk a co potřebuje stát? Proč je to něco jiného? Kdo to je politik?
Ludek Bouska
Jak vědomě budovat správné návyky - 3. Motivace
Co mě motivuje? Které věci mi pomáhaj k tomu, abychněco nejen chtěl, ale také udělal? Co mi dá dostatek energie? Jak poznám, že skutečně to, co se chystám udělat je to, po čem toužím? Co mě skutečně povede k tomu, co je naplněním mého života, Co je pro mě vzhledem k mýcm schopnostem to nejlepší? Jeslti různé lidi motivují být různé věci, jaké to má důsledky? Třeba při hodnocení v práci pro někoho může být uznání mnohem víc než finanční odměna, pro jiného třeba pak osobní dosažení cíle. Pího pohled na spoustu vykonané práce a ještě pro dalšího pak je to práce sama. Rád pracuje, není jej třeba odměňovat :)
Ludek Bouska
Jak vědomě budovat správné návyky - 2. Rozdělení návyků
Můžeme budovat sami sebe tak, že se rozhodneme sami, jací chceme být? A pak to tak udělat? Myslím si, že cesta je přes návyky, které si vybuduji. Zdá se mi, že jsme takovým slepencem ze tří částí. Tedy pokud se jedná o naše návyky.
Ludek Bouska
Běž vynést koš!
Potřebuju být svobodný ve svých rozhodováních. Nesnáším příkazy od druhých lidí. Proto taky nejsem zaměstnaný. Jsem takzvaně na volné noze. Sice pracuji skoro normálně jako všichni, ale nejsem tak vázán časem. Chodím do práce skoro stejně, jen ta možnost třeba nejít, nebo si něco nějak posunout je pro mě důležitá. Nejsem zaměstnanec proto, že nesnáším, abych někde musel být. Ale vlastně stejně musím chodit na různé schůzky, jednání. Ale mám v tom možnost si to dohodnout, jak chci. Trochu se do toho zaplétám, ale chci vyjádřit, že ten malinký stupeň volnosti potřebuji.
Ludek Bouska
Jak vědomě budovat správné návyky
Chtěl bych se naučit vědomně budovat své vlastní návyky. Mám některé, které nechci mít. A jiné, které bych chtěl mít a nemám. Třeba nechci večer podlehnout večernímu mlsání. Pak se mi špatně spí a ráno vstávám s těžkým pocitem plného žaludku. Nebo mě občas některé věci vytočí a brání mí tak reagovat adekvátně. Někdo něco řekne a já nadávám. Ne navenek, ale vnitřně. Není mi to samotnému příjemné. Nechci se neovládat, ale ono se to nastartuje samo. Pak třeba bych chtěl být podstatně efektivnější v tom, co dělám. Už mi není dvacet a tak musím počítat s omezeným časem, kdy ještě jsem schopen fungovat. Mám před sebou aktivních ještě deset nebo dvacet let? Nevím, ale není to neomezená doba. Chci se stát tím, jaký chci být.
Ludek Bouska
Biblické otazníky 1. Kde jsi?
Proč se Bůh ptá? Buď je to řečnická otázka nebo to pán Bůh nevěděl... Nebo je to koučovací otázka? Taková, která má Adama (a v Adamovi člověka a tedy i nás) někam dovést? Je to otázka lidstvu obecně nebo soukromá otázka přímo pro mě? Pak bych se nemohl schovat mezi dav lidí, nechat otázku vyšumět v tom, jak se projeví ostatní. V davu najdeme vždy někoho, kdo se chová hůř než já, kdo má více másla na hlavě. A tudíž jsem hvězda. V porovnání s tím davem horších než jsem já, jsem hvězdou... Měl bych si položit otázku KDE JSEM?
Ludek Bouska
Biblické otazníky 0. Co tu není dobré?
Bůh se prochází po ráji a kontroluje, zda skutečně je všechno dobré, tak jak to doposud všechno dělal. Prohlíží svoji práci. A sám sebe se ptá: "Co by se ještě dalo vylepšit? Co ještě není dost dobré?" Lidově se tomu říká, že šmíruje. (To je moje vizuální představa babičky když dělala kontrolu před návštěvou). A najednou vidí člověka, že mu něco chybí. Co mu chybí?
Ludek Bouska
Biblické otazníky
Chci se zabývat otázkami v bibli. Sám pro sebe si je zmapovat. Jsou velmi hluboké a vedou k přemýšlení. Nechci agitovat pro víru. Každý má svoji volbu. Otázky jsou inspirativni pro mě samotného. Nejsem profesionál, a tak možná budu jen na povrchu. Ale vlastně vůbec mi nejde o nějký výklad něčeho. Jen o zaslechnutí několika otázek. Budu se snažit neodpovídat, nemanipulovat. Ani sebou, ani tím kdo to třeba budete číst.
Ludek Bouska
Desatero spokojeného důchodce - 2. přikázání: Neradit
Rádi radíte? Pokud ano, patříte k normálním 90 procentům lidí, kteří rady předávají rádi. Radíme druhým i věci, které bychom sami nedělali. Nebo v lepším případě radíme to, co by měli udělat, ale sami to tak neděláme. Velmi neradi ale rady posloucháme. Neřídíme se jimi. Vyslechneme je, ale stejně se zařídíme podle svého. Ten nepoměr je zarážející. Proč radíme, když si můžeme lehce spočítat, že naše rady budou v lepším případě pouze vyslechnuty?
Ludek Bouska
Desatero spokojeného důchodce - 3. přikázání: Projevit uznání
Jak se máme chovat k mladším, aby jim v naší přítomnosti bylo dobře? Kdo se má přizpůsobit, ustoupit? Jsou to mladí kvůli naší autoritě, našim zkušenostem, proto, že mladí mají dávat přednost starším? Naše zkušenost by nás mohl vést tak, že budeme nejen vděčnost a uznání vyžadovat, ale také projevovat. Tím, co projevíme, tím, jak se chováme, můžeme druhé naučit víc než slovy. Jsme národem kritiků. Asi to není úplně špatně, ale je to zvláštní fenomén. Všechno víme, všechno známe, jenom zrovna my jsme nebyli vybrání, abychom ty věci mohli ovlivnit. Třeba jsme jen nebyli ve správné době na správném místě. Úžasnými diskutujícími kluby jsou naše hospody a hospůdky. Asi je třeba, abychom si tříbili vlastní názory s jinými lidmi. Jak slýchávám různé dialogy, často bývají destruktivní. Pod tím chápu takový rozhovor, kdy se obě strany ještě více na něco naštvaly a nenašly na věci nic kladného.
Ludek Bouska
Desatero spokojeného důchodce - 1. přikázání: Umění mlčet
Mnoho lidí do všeho povídá. Ví, co by bylo správné udělat. "Kdybych byl na jeho místě, já bych ..!!" Kolega v práci komentuje téměř všechny politické události. "Podívejte se na toho blba...!" Velmi rádi radíme. Máme recepty na spoustu věcí. Vždyť je to tak jasné! S radami jsme rychlí, se skutečnou pomocí zaostáváme. Neumíme mlčet, neříkat za každou cenu svůj názor. Nevnucovat druhým svůj pohled, který pokládáme za jediný správný. S naší jedinou správnou pravdou považujeme druhé za tupce, kteří potřebují pořád radit. Pravá spokojenost určitě není v tom, jak se chovají druzí ke mně, ale v tom, jak se já chovám k nim. Druzí se ke mně mohou chovat hezky proto, že je to pro ně výhodné, nutné, proto, že nemohou jinak, kvůli situaci. Bude rozdíl v tom, jak se k nám budou naše děti chovat, když budeme chudí anebo když máme miliony na účtu?
Ludek Bouska
Desatero spokojeného důchodce
Zní následující desatero příliš krutě? Ano. Je to tak. Sám bych nechtěl, aby se to všechno naplnilo. Ale vím, že když nebudu počítat s tím, že všechno bude ideální, budu připraven třeba na něco lepšího. Když se připravím na docela pravděpodnou možnost problémů ve stáří, pak snad v případě závislosti neučiním druhé otroky své závislosti na nich. Toto desatero vyjadřuje vzájemnou svobodu. Nejsme otroky starat se za každých okolností o své příbuzné, ani o rodiče. Každý máme jinou míru toho, co zvládneme. Péče o druhé patří mezi ctnosti, mimořádné vlastnosti, ke kterým se musíme rozhodnout. Ne každý dokáže se vzdát svého času, své kariéry, svého soukromí, své vlastní rodiny a svého života pro druhé. Takové rozhodnutí by nemělo být nesvobodné. Když se mu nemůžeme vyhnout, tak se stáváme nesvéprávnými a vnitřně nespokojenými lidmi. Často se pak stává, že ty, které milujeme milovat přestáváme...
Ludek Bouska
Vnitřní úsměv
Keep smiling. Američané se pořád usmívají. Alespoň někteří, hlavně v obchodech, na obrazovce. My Češi jsme spíš zachmuření, nesmějeme se "na plné kolo", nedáváme své pocity tak znát navenek.
Ludek Bouska
Jak bolíš achilovko? 3 druhy bolesti…
Pozoruji svoji achilovku. Už déle. Zjistil jsem, tři různé druhy bolesti, kdy něco bolí. Sportovec se s nimi setká se všemi. Je dobré umět mezi nimi rozlišovat. Je to jakási řeč těla, které je dobré umět rozumět. Tělo mluví tak, že bolí. Další řečí jsou emoce, euforie. O nich ale někdy příště :).
Ludek Bouska
Proč bolíš achilovko?
Povídám si se svou achilovkou. Rozhodl jsem se, že už musím něco dělat. Nemůžu jen čekat a čekat, až sama přestane bolet. Trvá to dlouho a já chci běhat. Už to nejde vydržet, mám absťák, jsem na běhání notoricky závislý. Přiznám si to, tato závislost mi docela vyhovuje.
Ludek Bouska
Důležité, důležitější, nejdůležitější
Co je důležité, co je ještě důležitější a co je nejdůležitější? Uvědomil jsem si toto dilema, když mi kamarádka říkala, že strašně něco chce udělat pro sebe, ale pořád někdo po ní něco chce. A nejsou to kraviny. Lidé chtějí důležité věci. Syn potřebuje pomoct sbalit na cestu do Dánska. Kamarádka pořádá výstavu a hrozně ráda by ji tam viděla. V práci je co si neodkladného, tak musí zůstat déle. A takto se jednotlivé věci nakupí. Je jich vždycky dostatek pro to, aby nestihla udělat něco z toho, co sama považuje za důležitější. Udělat něco pro sebe. Jen tak si jakoby "zívnout". Říkala, že má třeba fotky z dětství, které by si ráda někdy utřídila. Mít čas na to si přečíst knížku, která na ni už čeká spoustu měsíců. Kvůli tomu, co se po ní chce, nemá čas a možnot udělat něco, co by toužila. A po nějaké době toužit přestane. Nazvala to "tichou rezignaci". Rodina a kamarádi ji mají rádi. Kdykoli po ní něco chtějí, ví, že ona je ochotná a vyhoví jim. Jenže ona strádá. Cítí, že takto to dál nejde. Celkově ji okolí "vysává". Nebo jemněji: nedá jí možnost, aby ona sama načerpala dostatek pro to, aby sama mohla dávat.
Ludek Bouska
Rosického zradila achilovka! Sláva!
Přečetl jsem si při zprávách z mistrovství, že Rosický má problémy s bolestmi achilovky. Úplně mě zarazila moje reakce na tu zprávu - mám toho radost! Co jsem to za necitu? A i svědomí se ozvalo: Co jsi to za člověka, že máš radost z cizích problémů? Co jsi to za Čecha, že máš radost z toho, že nebude moct podpořit náš český tým?
Ludek Bouska
Dojem z koučovacího sezení
Můžeme se do toho pustit? Jsi připraven? Tak to začalo. Zažili jste někdy koučink? Mé první koučovací sezení mi připoměnlo koncert. Jako když sedíte v hledišti a najednou není hudba jen na jevišti, ale u vás okolo vás a ve vás. Zní odkudsi z vašeho vnitřku. Přijde mi to jako profesiální kouč, který se "napojí" na myšlení koučovaného a dokáže mu klást ty správné otázky, které podporují myšlení. Když se o něčem řekne "to byl koncert", znamená to, že všechno spolu krásně ladí. Žádný falešný tón, melodie střídají jedna druhou. Je to umění...
| předchozí | 1 2 3 4 | další |
