Biblické otazníky

Chci se zabývat otázkami v bibli. Sám pro sebe si je zmapovat. Jsou velmi hluboké a vedou k přemýšlení. Nechci agitovat pro víru. Každý má svoji volbu. Otázky jsou inspirativni pro mě samotného. Nejsem profesionál, a tak možná budu jen na povrchu. Ale vlastně vůbec mi nejde o nějký výklad něčeho. Jen o zaslechnutí několika otázek. Budu se snažit neodpovídat, nemanipulovat. Ani sebou, ani tím kdo to třeba budete číst. 

Co tu není dobré? Jakže, Bůh vám zakázal jíst ze všech stromů v zahradě? Kde jsi? Kdo ti to řekl? Co jsi to udělala? Proč jsi tak vzplanul? Kde je tvůj bratr? Cožpak jsem strážcem svého bratra? Jak ses to ke mně zachoval? Zdalipak není před tebou celá země? Co mi chceš dát? Podle čeho to poznám? Odkud jsi přišel a kam jdeš? Kdo je ten, který mě vidí? Což se může narodit syn stoletému? Kde je tvá žena? Jsem už příliš starý? Zahladíš pro těch pět celé město? Kde máš ty muže, kteří k tobě této noci přišli? Smím tam utéci? Co tě k tomu mělo, že jsi udělal takovou věc? Kde je beránek k zápalné oběti? Co to pro tebe znamená? Co když mě ta žena nebude chtít následovat sem, do této země? Proč stojíš venku? Je-li tomu tak, co mě čeká? Proč jste ke mně přišli? Který jsi ty, můj synu? Kdo jsi? Pro mne už požehnání nemáš? Co bych mohl udělat pro tebe, můj synu? K čemu mi je život? Daří se mu dobře?

Bible dokáže "mluvit sama", tedy k lidem přímo, bez výkladu. Něco někdo možná musí vyložit. To mě zase tak moc nezajímá. Je to občas hezké čtení, ale to nejzákladnější poselství považují za dostupné každému. Ověřil jsem si to sám, když jsem ji začal číst. Nechtěl jsem žádného vykladače, manipulátora, agitátora pro jakoukoli víru. I když si samotřejmě rád přečtu něco od lidí, kteří myslí hlouběji než ostatní. Umí často říct to, co já neumím ani vyslovit.

Bylo to na školení programovacího jazyka, teď už si nevzpomínám jakého. Těch školení bylo hodně. Potkal jsem se tam s klukem na vrátnici hotelu a tak nás ubytovali spolu. Já v té době objevoval jógu, chtěl jsem se ponořit do východní filosofie. Mystika spojená s tělesným cvičením. Zajímají mě pořád obě oblasti a to přesně jóga splňovala. Moc materiálů se tehdy nedalo sehnat, tak jsem studoval alespoň to, co bylo po ruce.

A teď jsem najednou potkal kluka, který byl "úplně mimo". A bydlel jsem s ním dva krát čtrnáct dní na hotelu, tak jsem ty jeho zvláštnosti měl z první ruky. Celkově mi ho bylo líto, protože jsem považoval jakoukoli víru za přežitek, i když jsem si mnoha věřících lidí vážil. Považoval jsem to za únik z reality do jiného světa. A možná za totality to tak trochu bylo. Současně s lítostí jsem ho ale obdivoval. Předně byl na školené jen formálně. Všechno věděl. Já se snažil pochopit různé formule a on si cosi četl pod lavicí a nedával pozor. Každodenní testy měl ale vždy dříve zpracované a navíc bravurně bez chyb, ne jako já. A pak si byl tak přirozeně jist tím, co dělá, čemu věří.

Doopravdy mi ho bylo líto. Mluvili jsme spolu dlouho do noci. Nebo spíš do rána. Já se mu snažil ukázat nesmyslnost náboženství jako celku. Jeho zdánlivou podbízivost, závislost lidí na víře. Na škodlivost víry v dějinách, protože natropila největší škody. Snad všechny války byly způsobeny lidmi, kteří si mysleli, že právě oni mají tu správnou víru. Skoro nic mi nevyvracel. Jo, náboženství je "opium lidstva", přiznal. Nicméně zůstal dál takový, jaký byl. I jeho víra mi připadala jako "náboženství bez náboženství". Vlastně všechno, co jsem si představoval pod náboženstvím moc neuznával. Jeho víra byla jakási vnitřní. A když tak tak hluboce věřil bibli a pořád ji studoval, požádal jsem ho, jestli by mi ji mohl sehnat. Ona tehdy volně v prodeji nebyla. Alespoň já jsem o ní nezavadil.

No a jak jsem měl v rukou bibli, začal jsem ji číst. Pěkně po pořádku, od začátku. Kamarád mi sice doporučil, že by bylo dobré si nejdřív přečíst tu novější část, ale v tom jsem ho neposlechl. Když už to budu číst, tak nechci, aby mi do toho někdo povídal. To by byl výklad a o to větší nebezpečí, že bych někde uvíznul v nějaké víře. To přeci nemám zapotřebí.

Situaci jsem z tehdejšího pohledu nakonec nezvládl a věřícím se stal. O tom ale povídat teď nebudu. Chci se sám před sebou vymluvit z toho, co mě fascinovalo tenkrát a uvádí v úžas pořád. Jsou to právě otázky v bibli. Někdy jsou vyřčené, jindy ne. Ale čtení této knihy mě pořád vede ke kladení si otázek. Je to do mého života. Nemohu tím někoho jiného kamenovat - podívej se, zamysli se... Zamýšlím se sám, někam mě to vede.

Věřím, že kladení otázek je skoro důležitější než hledání nebo nalézání odpovědí. Už správně položená otázka vede do hloubky. A správná otázka ve správný čas vede ke změně. Někdy mě některé otázky doslova šlehnou "jako dvousečný meč", jak je to popisované kdesi v Novém zákoně.

Velmi mě zajímá koučování a to je založeno na kladení otázek. Takových, které člověka osloví, pomohou mu myslet hlouběji, jinak. Otevírat obzory, které byly zakryty. To je také dimenze, kterou se chci snažit objevovat. Když to pomůže mně, třeba i někomu jinému :).