Premium

Získejte všechny články mimořádně
jen za 49 Kč/3 měsíce

Proč bolíš achilovko?

Povídám si se svou achilovkou. Rozhodl jsem se, že už musím něco dělat. Nemůžu jen čekat a čekat, až sama přestane bolet. Trvá to dlouho a já chci běhat. Už  to nejde vydržet, mám absťák, jsem na běhání notoricky závislý. Přiznám si to, tato závislost mi docela vyhovuje.  

Dost jsem toho pro vyléčení achilovky udělal. Hlavně jsem 6 týdnů vůbec neběhal. Byl jsem u fyzioterapeuta, ten zjistil mírný zánět. Prý moc léčit nelze, doporučil rázovou vlnu. Kamarád má manželku, co běhá dálkové běhy. Taky ji bolela achilovka, ale rázová vlna ji nepomohla. Byla na ní 10x a žádný výsledek. Prý někomu pomůže a někomu ne. Tak rázovou vlnu  jsem vzdal předem – zkoušet něco, co nemá moc velkou šanci uspět se mi nechce. Jistota je jen v utracení peněz. Mám přístroj na magnetoterapii. Taková sonda. Pomohla mi s léčbou hlezna, které mi operoval výborný ortopéd. Zabíralo to, skutečně mi po operaci magnet pomohl. Alespoň jsem to tak cítil. Tak jsem to zkusil i na achilovku. 10x a nic. Další pokus…  Mám kurz masírování, tak zkouším automasáž. Velmi jemně, několikrát denně. Bolest nahmatám, přesné místo. Trochu se den ode dne mění, tak to vypadá, že zánět, pokud tam je, není trvalý. Zdá se, že bolest pomaličku ustupuje. Ale další běh potvrzuje, že postup není moc velký. A to jsem jen tak popoběhnul, asi 400 metrů…

Těch 6 týdnů uběhlo jako voda a já stojím s bolavou achilovkou znovu před rozhodnutím, jak dál. Rozhodl jsem se s achilovkou začít vyjednávat. Vypadá to, že je silnější než já. Nejsem Apollónem, synem bohyně Thesis, ale achilovka je teď pro mě nejzranitelnějším místem těla. Všechno ostatní jsem schopen ovládat. Jsem se ke spoustě věcí schopen přinutit. Mám docela silnou vůli. Umím překonávat a zvládat bolest. Ale bolest achilovky je jiná. Podlomí se noha a ať si vůle říká, co chce, dál to nejde.

Po šesti týdnech tedy achilovka relativně nebolí. Občas ji ucítím, nic víc. Na kole je to ok. Mohu si jezdit, jak chci. Sláva. Chůze už je taky v pořádku. I do schodů i po schodech dolů. Nebolí. Jen ten běh…

Můj plán je: jít se proběhnout 10 km. To je prakticky nemožné, ale vím, že to mohu ujít. To jsem si jist, že zvládnu. Chůze cítím, že bolest mírní. Tedy chůze v parku, po měkkém povrchu. Zkusím běžet tak dlouho, až mi to achilovka dovolí. Jakmile se jakkoli ozve, tak přecházím do chůze. Mám na to čas, je víkend.

Běžím! Sláva! Jde to, až se divím, jak. Tedy pomalu a po rovině. První impulz z achilovky přichází asi po 2 km. Takové malé píchnutí. Je to zrovna za branou obory a v tu chvíli mě předbíhá ne moc štíhlý starší muž. Normálně bych určitě běžel rychleji než on. Teď se radši zastavuji a jdu pár metrů. Nechce se mi běžet vedle něho, mrzí mě, že nemohu, jak jsem zvyklý. Píchnutí asi nic vážného neznamenalo, tak se po asi 100 metrech znovu rozbíhám. Mužík už není vidět, běžím si sám.

Další dva kilometry bez bolesti. Mám pocit, že achilovka je úplně v pořádku. Skoro rád bych se rozeběhnul normálně. Malinké škobrtnutí nohou, ani ne podvrknutí, jen tak malinko o nějaký kořen mi dává vědět, že musím skutečně velmi mírně. Achilovka sice nebolí, ale cítím ji víc. Začíná svah z kopce a radši jej celý scházím. Dole je rovinka a achilovka se odmlčuje, paráda. Kilometřík v pohodě a pak velký kopec, který se rozhoduji jít chůzí. Do kopce je to velký záhul na achilovku, tak ji nebudu pokoušet. Nahoře se znovu rozbíhám. Mám skvělý pocit. Nejsem nijak zadýchaný, unavený.

Po chvilce najednou cítím bolest v noze. Co to je? Achilovka? Je to nějaké divné, vnímám, co vlastně bolí. Je to hlezno, které mám před rokem operované. Tak to zkusím chvilku nechat bolet. Kdyby to byla achilovka, té jsem slíbíl se hned zastavit. Co říkáš hlezno? (hlezno je cosi mezi nártem a holení). Je to chvílí stejné a po chvilce vypadá, že bolest ustupuje. Nebyla velká, jen mě překvapila. Nakonec ustoupila úplně, nebolí. Díky hlezno, tobě jsem se věnoval dlouho po operaci. Třeba to byl jen takový pozdrav z minulosti.

Běžím dál, trochu mě bolí stehna a holeně, ale to je jen bolest nezvyku na běh v parku. To nic není. Ale ouha, ozývá se achilovka. Hned jdu. Co to bylo? Zkouším ji vnímat zvnitřku. Jakýsi tlak z obou stran achilovky dovnitř. Mírné pobolívání, asi nic vážného. Pozorují bolest při chůzi, jak pomalinku ustupuje. Jo, jo. Už to nebolí, běžím.

Au!!! Co to je, achilovka bolí „jak čert“. Ale ta druhá! Co se děje? Pozoruji levou, tu bolavou a najednou si začne bolet pravá. Proč? Mám si toho všimnout stejně jako té levé? Komu jsem to slíbil, že se zastavím jakmile bude bolet? Přecházím ale radši do chůze. Taky jdu okolo nějaké party děvčat, které mají piknik v trávě, tak vedle nich nehodlám skučet bolestí. Zabolelo to hodně, ale úplně jinak než ta bolavá, levá. Pravá achilovka bolí tak nějak celá. Od paty až k lýtku. Zaměřuji pozornost na ní a zdá se, že po chvíli ustupuje. Po necelém kilometru chůze už nebolí, zkouším znovu pomalu běžet. Jde to.

Vybíhám z obory a mám to domů ještě asi dva kilometry. Zvládnu to? Achilovky se mnou nemluví, jsem tomu rád. Hlezno trochu cítím, ale vím, že to je v pohodě. Po kilometru se ozývá mírná bolest v obou achilovkách. Jakoby ta levá převzala bolest z levé. To je ale lepší. Taková celková, ne místní v tom možném zánětu. Tak mírně zpomaluji a jdu pár set metrů. Zase to ustoupilo. S tím mám dobrou zkušenost, některá bolest ustoupí, některá se zátěží zvětší. Ta celková cítím, že ustoupí. Ta místní, té se bojím, proto jsem se rozhodl vždy hned přestat. Nechtěl bych si způsobit něco většího, těžko léčitelného.

Říkám si – doběhnu domů, nebo dojdu? Jak to dopadne? Je to po asfaltu, tam to budou tvrdé nárazy. Možná bych neměl pokoušet štěstí a radší jít. Zkoumám, co mi řáká hlavně ta levá a vypadá, že usnula. Paráda. Taky by to mohla být bolest, která se přehluší pohybem a pak se ozve o to víc v klidu. Achilovko, probuď se, v jakém jsi stavu? Zkoumám ji vnitřním pohledem jako rentgenem a zdá se, že nemusím přejít do chůze. Dobíhám až domů.

Jsem nadšený. Achilovka to vydržela. Možná ji pomohlo to, že jsem ji vzal vážně jako partnera. Vlastně to byla taková indiánská chůze. Že by indiány taky bolely achilovky, když se přesouvali mnoho kilometrů daleko? Achilovko děkuji za skvělý zážitek, bylo to super.. Zítra to spolu zkusíme znovu? Třeba se staneme kamarády…

Hlasujte ve finále ankety Blogera roku

Autor: Ludek Bouska | úterý 3.7.2012 17:00 | karma článku: 14,09 | přečteno: 2499x
  • Další články autora

Ludek Bouska

Nakvašená sklenice a dvakrát kynutý chlebík

Peču doma chleba. Manželce trvalo asi rok než se vzdala své Šumavy. Teď ale spoléhá na to, že dvakrát týdně peču chleba a jiný už nechce. To je skvělé, ale současně závazek. Přeci jen to chvíli trvá. Je to můj příspěvek k vaření.

28.4.2020 v 21:56 | Karma: 15,96 | Přečteno: 792x | Diskuse| Osobní

Ludek Bouska

Nakvašená sklenice - jak si vyrobit svůj vlastní kvásek

Už jste viděli nakvašenou sklenici? Myslíte si, že sklenice nemůže kvasit? Ale může! Nakvašená sklenice, to je právě způsob přípravy domácího kvásku. Funguje mi takto už tři roky, mnoha lidem jsme kvásek už dali...

24.4.2020 v 22:29 | Karma: 19,22 | Přečteno: 1446x | Diskuse| Osobní

Ludek Bouska

Klacky pod nohama II

Psal jsem o klackách pod nohama - když se člověk o něco snaží, tak najednou mu začnou házet klacky pod nohy. Jak to ale vlastně je? Když se podívám na tu situaci znovu, tak mi připadá, že ty klacky pod nohy si házím já sám sobě...

5.1.2020 v 8:30 | Karma: 0 | Přečteno: 41x | Diskuse| Ostatní

Ludek Bouska

Začít podnikat v důchodu?

Začínám podnikat! Ale blíží se mi důchodový věk. Nebude to hned, ale důchod už klepe na dveře. Má to smysl? A mohu to já mezi těmi mlaďochy zvládnout? S těmi jejich kontakty po sociálních sítích, které jsou pro mě asociální?

17.12.2019 v 7:00 | Karma: 8,89 | Přečteno: 335x | Diskuse| Ostatní

Ludek Bouska

Klacky pod nohama

Zažili jste, když vám někdo "házel klacky pod nohy"? Používá se to obrazně, ale i prakticky je to docela nepříjemné. Asi si to někdy děláme sami, ale teď nevím - čeho je moc, toho je příliš...

14.12.2019 v 18:00 | Karma: 9,89 | Přečteno: 280x | Diskuse| Ostatní
  • Nejčtenější

Královna fetiše rozdráždila Ameriku. Její fotografce se klaní i feministky

22. května 2024

Seriál „Nejkrásnější fotografka“ či „nejlepší pin-up fotografka na světě“. Taková čestná přízviska si...

„Krok ke třetí světové.“ Ukrajinci zasáhli klíčovou ruskou radarovou stanici

25. května 2024  12:55

Ukrajinská armáda zřejmě tento týden zasáhla významnou ruskou radarovou stanici, která je součástí...

Turek: Z Nerudové mi bývá špatně, o hlasy komoušů a progresivistů nestojím

24. května 2024

Bývalý automobilový závodník a lídr Přísahy s Motoristy Filip Turek patří mezi černé koně...

Česko explodovalo zlatou hokejovou radostí, fanoušci v Praze kolabovali

26. května 2024  11:40,  aktualizováno  23:29

Česko v neděli zažilo hokejový svátek. Fanoušci vyrazili sledovat finále mistrovství světa na...

Vrtulník íránského prezidenta havaroval v mlze, záchranáři po něm pátrají

19. května 2024,  aktualizováno  22:16

Aktualizujeme Na severozápadě Íránu pokračuje rozsáhlá záchranná operace poté, co zde zmizel vrtulník s íránským...

Jak to Němcům vtlouct do hlavy. Macron rok trénoval, aby jim to řekl po jejich

27. května 2024  21:33

Když v pondělí Emmanuel Macron střídal francouzštinu a němčinu při projevu k evropské mládeži v...

Pavel dorazil do Jordánska, přivezl humanitární pomoc pro civilisty v Gaze

27. května 2024  21:15

Český prezident Petr Pavel v pondělí večer přistál v jordánském Ammánu, kde bude v dalších dnech...

VIDEO: Jak v akčním filmu. Po zuby ozbrojení Poláci chytili českého dealera

27. května 2024  20:48

Polská policie zadržela muže z Česka, na kterého byl vydán mezinárodní zatykač kvůli podezření z...

Uznání Palestiny je i políček za Gazu. Tři státy moc nezmohou, říká Kalhousová

27. května 2024  20:36

Podcast Zatímco se může brzy dostat před soudy případ války v Gaze a tři evropské státy uznají v úterý stát...

  • Počet článků 78
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 970x
Koučink hrou - hrajeme si na změnu. Kdo si hraje nezlobí!

Pracuji s lidmi na změně. Změnit něco potřebujeme každý. A většině z nás se to nedaří. Změna je život! To víme, ale i změna typu jo-jo efektu patří k životu. Chceme se změnit a zůstáváme stále stejní... Pojďte si hrát!

Mám stránky 333coaching.cz. 

Nechci psát rady pro druhé, ale to, co vychází z mé osobní zkušenosti. Co jsem prožil a zakusil na sobě. Jen to má sílu, to funguje. Pokud to nepomůže mě samotnému, nemám právo to nabízet druhým.

Přečetl jsem spoustu dobře míněných příruček. Málokdy za nimi ale byl osobní prožitek autora. Pisatelé píší proto, aby psali ne aby sdělovali, co prožili.

Psaní je pro mně nacházením sama sebe. Ta slova jsou moje myšlenky a tím kousek mě samotného. Možná by šlo podobně jako při detekci krve podle slov určit DNA autora. To, co píšu je moje DNA. Asi tam bude i spousta chyb. Nejsem dokonalý. Některé věty bych možná znovu nenapsal. Měním se. Snažím se o osobní růst, i když je to někdy těžké. Možná bych taky za všechny svoje názory nedal ruku do ohně. Nejsem neomylný.

Stává se mi, že mě reakce čtenářů dovedou k jinému uvažování. Třeba to zabolí, ale pomáhá mi to. Moc mi ta zpětná vazba pomáhá. Díky za ní.