Běž vynést koš!
Někdy si s manželkou nerozumíme. Problém v komunikaci. Sice se skoro vzorově tolerujeme, vycházíme vstříc, ale narážíme na sebe občas při konverzaci. Když se dotkne mé svobody. Ona byla vychována v rodině, kde se věci, které bylo třeba udělat normálně řekly. "Běž vynést koš." To je pro ní normální věta, která vyjadřuje, že chce, abych vynesl koš. Pro ní to je naprosto neutrální. A asi by i vzala podobné věty ode mě. Pro mě je to ale příkaz. Rozkaz, který ve mě okamžitě nabudí protireakci. "A zrovna ne. Mně se teď nechce. Co ty mi máš co přikazovat." To se ve mně okamžitě ozve. Vnitřní neovladatelný hlas. Kdyby řekla "Mohl bys vynést koš?" nebo "Byl bys tak hodný a vynesl koš s odpadky?" a ještě lépe "Mám teď hodně práce s přípravou večeře a potřebovala bych, kdybys mohl vynést koš." To bych se zamyslel a sám si odpověděl. A skoro hned bych ho asi vynesl. Ale bylo by to moje rozhodnutí. Já sám bych se rozhodl, že ten koš chci vynést. Ty chceš a já taky, tak to udělám. Žena toto naprosto nechápe. "Je to slovíčkaření. Prostě je třeba vynést koš." A ještě přidá: "Tobě se nemůže říct nic přímo, to si to radši udělám sama." Prý jsem cimprlich. Nevím pořádně, co to je, ale moc kladně to nezní.
Ale ona ta moje reakce a touha po svobodě není něco, co bych si vymýšlel! Už jsme to v klidu rozebírali, snad mě i rozumem pochopila. Je to součástí mé emocionální výbavy. Já takto reaguji. A co mám dělat, když slyším rozkaz, který mě zahání s mojí svobodou někam do kouta? A ona přitom jen projevila přání! Není schopna ta slova zabalit a říct tak, aby to bylo pro mě přijatelné. A pro mě zase není přijatelné jít proti své vnitřní svobodě, když v tom slyším pro sebe omezení.
Chci být svobodný dělat to, k čemu se sám rozhodnu. Vím, že pak budu vlastně nesvobodným v rámci svého rozhodnutí. Chci pravidelně běhat. A to mě činí nesvobodným v tom, že spoustu věcí nemohu. Ráno si nemohu jen tak poležet. Musím se kontrolovat v jídle. Minimálně před během nesmím moc jíst, protože by to zhatilo celý běh. Pak to žere docela dost času. Na deset kilometrů musím počítat asi hodinu a půl. Necelou hodinu je běh, ale pak se musím obléknout, pak osprchovat. Spousta režijního času. Mám na to, takto si sebrat minimálně hodinu z denního času? Nevím, ale chci běhat. Takováto nesvoboda mi nevadí. Sám jsem se pro nirozhodl.
Když sebe ničím neomezím, budu otrokem toho, co zrovna náhodou přijde. Rád plánuji svůj den, týden, víkend. Připravuju se na to, co budu dělat. Rád mám věci srovnané, co chci, co mohu, co je reálné udělat. Raději si naplánuji víc věcí. Možná proto, aby se náhodou nestalo, že budu mít volný čas a nebudu vědět, co dělat. Cítil bych pak, že mě věci mohou ovlivnit. Když budu mít volno, budu se cítit být otrokem náhody. Kdokoli a cokoli ve chvíli, kdy nebudu něco dělat, mě pak může do něčeho uvrtat. Hrozná představa.
Proč nemám rád volný čas? Proč radši nestíhám? Spousta kamarádů má hromadu volného času. Scházejí se a povídají. Jen tak. "Mohu příjít zítra? Mohli bychom si pokecat." To neznám. Mám čas rozplánovaný víde dnů dopředu. Koukají na televizi. Jen tak sedí a hodinu čtou noviny. Když není co dělat v práci, tak si jen tak brouzdají po internetu. Kolega vydrží hodiny a hodiny pořád prohlížet objektivy do foťáku, které si nikdy nekoupí. Je v tom asi už odborník, ale nedělá to s nějakým cílem. Jen tak. Nechce nic koupit. Proč to dělá? To já neumím. Kamarád hrají v práci hry. Nemají co dělat, tak po sobě střílí. Honí se v nějakých podivných stavbách. Žasnu, co všechno nedokážu dělat. Ta přemíra svobody by pro mě byla nesvobodou.
Cítím, že svoboda je víc vnitřní stav než vnější nátlak. I v nátlaku, útlaku, vnějším nebezpečí vůči své osobě někteří dokážou být svobodní. Vnější tlak je nedokáže zbavit vnitřní svobody. Chtěl bych takový být. Možná se zrovna o to teď snažím. Měl bych něco udělat na počítači a cítím, že mě to omezuje. Místo toho si teď klofu do klávesnie a píšu si o svobodě. To mě činí svobodným. Při psaní jsem sám sebou. Nikdo nade mnou nemá vládu. Ale je to jen chvilkové. Za chvíli stejně musím tu práci udělat. Jen jsem ji odložil. Ale ta chvilka stála za to.
Možná mi vadí to, když po mě chtějí něco udělat hned. Nedají mi šanci se pro to rozhodnout. Zkusím to promyslet. Udělat si takový odstup. Třeba když mi manželka znovu řekne, abych vynesl koš, tak si sám řeknu: "Chce po mě vynést koš. Asi to potřebuje. Co já? Musím kvůli tomu něco odložit? Mohu to za chvíli udělat?" No nevím. Možná to zkusím. Ale než si to řeknu, stejně se asi dozvím, že jsem cimprlich...
Ludek Bouska
Nakvašená sklenice a dvakrát kynutý chlebík

Peču doma chleba. Manželce trvalo asi rok než se vzdala své Šumavy. Teď ale spoléhá na to, že dvakrát týdně peču chleba a jiný už nechce. To je skvělé, ale současně závazek. Přeci jen to chvíli trvá. Je to můj příspěvek k vaření.
Ludek Bouska
Nakvašená sklenice - jak si vyrobit svůj vlastní kvásek

Už jste viděli nakvašenou sklenici? Myslíte si, že sklenice nemůže kvasit? Ale může! Nakvašená sklenice, to je právě způsob přípravy domácího kvásku. Funguje mi takto už tři roky, mnoha lidem jsme kvásek už dali...
Ludek Bouska
Klacky pod nohama II

Psal jsem o klackách pod nohama - když se člověk o něco snaží, tak najednou mu začnou házet klacky pod nohy. Jak to ale vlastně je? Když se podívám na tu situaci znovu, tak mi připadá, že ty klacky pod nohy si házím já sám sobě...
Ludek Bouska
Začít podnikat v důchodu?

Začínám podnikat! Ale blíží se mi důchodový věk. Nebude to hned, ale důchod už klepe na dveře. Má to smysl? A mohu to já mezi těmi mlaďochy zvládnout? S těmi jejich kontakty po sociálních sítích, které jsou pro mě asociální?
Ludek Bouska
Klacky pod nohama

Zažili jste, když vám někdo "házel klacky pod nohy"? Používá se to obrazně, ale i prakticky je to docela nepříjemné. Asi si to někdy děláme sami, ale teď nevím - čeho je moc, toho je příliš...
Další články autora |
Novým papežem se stal americký kardinál Prevost, přijal jméno Lev XIV.
Sledujeme online Novým papežem se stal americký kardinál Robert Francis Prevost, oznámil z baziliky sv. Petra...
Zemřel Jiří Bartoška, charizmatický herec a prezident karlovarského festivalu
Ve věku 78 let zemřel Jiří Bartoška. Byl dlouholetým prezidentem Mezinárodního filmového festivalu...
Nekontrolovaně k Zemi padající sovětská sonda se zřítila do Indického oceánu
Sovětská sonda Kosmos 482 ze 70. let minulého století se rozpadla v sobotu ráno kolem osmé hodiny...
Rusy rozzuřil hořící Kreml na ponožkách českého zmocněnce. Darebák, zní z Moskvy
Řádnou vlnu emocí v Rusku vzbudil český vládní zmocněnec pro rekonstrukci Ukrajiny Tomáš Kopečný....
Soud poslal do vězení starostu Řeporyjí Novotného, porušil podmínku
Soud poslal na tři měsíce do vězení starostu pražských Řeporyjí Pavla Novotného (ODS). Na návrh...
Hasiči vyjeli do Úvalů k hořící hale. Oheň je pod kontrolou, dohašování potrvá do rána
V Úvalech zasahuje hasičský sbor u rozsáhlejšího požáru haly s automobilovými veterány. Před...
Zlaté meče a arabští koně. Saúdové přichystali Trumpovi pompézní přivítání
Korunní princ Saudské Arábie Mohammed bin Salmán v úterý srdečně a okázale přijal amerického...
Zlatá palma pro De Nira, soutěží i český film. Začal 78. ročník festivalu v Cannes
V jihofrancouzském přímořském letovisku Cannes v úterý začal mezinárodní filmový festival, který je...
Vystavují stará auta dělostřelecké palbě kvůli odškodnému, viní Rusy gubernátor
Gubernátor ruské pohraniční Belgorodské oblasti Vjačeslav Gladkov obvinil místní obyvatele, že...

Palačinky, popcorn nebo zmrzka? Otestujte si parádní retro pomocníky
Chystáte narozeninovou oslavu, dětskou party nebo si třeba jen chcete ozvláštnit víkend? Ve spolupráci se značkou Ariete jsme si pro vás připravili...
- Počet článků 78
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 975x
Pracuji s lidmi na změně. Změnit něco potřebujeme každý. A většině z nás se to nedaří. Změna je život! To víme, ale i změna typu jo-jo efektu patří k životu. Chceme se změnit a zůstáváme stále stejní... Pojďte si hrát!
Mám stránky 333coaching.cz.
Nechci psát rady pro druhé, ale to, co vychází z mé osobní zkušenosti. Co jsem prožil a zakusil na sobě. Jen to má sílu, to funguje. Pokud to nepomůže mě samotnému, nemám právo to nabízet druhým.
Přečetl jsem spoustu dobře míněných příruček. Málokdy za nimi ale byl osobní prožitek autora. Pisatelé píší proto, aby psali ne aby sdělovali, co prožili.
Psaní je pro mně nacházením sama sebe. Ta slova jsou moje myšlenky a tím kousek mě samotného. Možná by šlo podobně jako při detekci krve podle slov určit DNA autora. To, co píšu je moje DNA. Asi tam bude i spousta chyb. Nejsem dokonalý. Některé věty bych možná znovu nenapsal. Měním se. Snažím se o osobní růst, i když je to někdy těžké. Možná bych taky za všechny svoje názory nedal ruku do ohně. Nejsem neomylný.
Stává se mi, že mě reakce čtenářů dovedou k jinému uvažování. Třeba to zabolí, ale pomáhá mi to. Moc mi ta zpětná vazba pomáhá. Díky za ní.