Premium

Získejte všechny články mimořádně
jen za 49 Kč/3 měsíce

Jak bolíš achilovko? 3 druhy bolesti…

Pozoruji svoji achilovku. Už déle. Zjistil jsem, tři různé druhy bolesti, kdy něco bolí. Sportovec se s nimi setká se všemi. Je dobré umět mezi nimi rozlišovat. Je to jakási řeč těla, které je dobré umět rozumět. Tělo mluví tak, že bolí. Další řečí jsou emoce, euforie. O nich ale někdy příště :).  

Bolest mi připomíná křik dítěte před tím, než se naučí mluvit. Jako novorozenec, který křičí. Už jsou publikace o tom, jak rozpoznávat různé „druhy křiku“. Někdy chce přebalit, jindy ho bolí bříško a pak taky jen tak křičí. Třeba jen proto, aby si přivolalo příjemnou přítomnost těch, kteří na zavolání vždycky přiběhnou.

Podobně jako batole, křičí i naše tělo. Křikem je bolest. Tělo bolí, protože něco není tak, jak by si představovalo. Nebo taky na co si zvyklo. Změna taky bolí. Vzhledem k velké složitosti neurořízení našeho těla, si myslím, že bolest není jen taková mechanická reakce na vnější podnět. Není to jen tak, že se ozve příslušný receptor a přes nervy to předá nervové soustavě.

Nedávno jsem se dozvěděl, že se bolest už skutečně začíná léčit. Ne jen odstraňovat. Prý existuje i jakási „paměť bolesti“. Tělo si zapamatovalo určitou bolest a pak „si jen tak bolí“, bez zjevné příčiny. Znají to lidé, kteří přišli o nějakou část těla. Nemá už co bolet, ale bolí. Dá se vysvětlit, že nervové signály se šíří dál do centra. Bolest nevzniká v tom, co už není, ale v zakončení nervu. Nevím. Prý neléčená bolest může vést až k tomu, že vznikne zapamatovaná bolest. Něco v nás si bolest zapamatuje a něco jiného ji spustí. Nějaký třeba neznatelný impulz.

Jsem přesvědčen, že NENÍ BOLEST JAKO BOLEST. Tato úvaha se zakládá víc na osobním pozorování než na nějaké studiu. Odpozoroval jsem to na svém těle. Nevím, jak v kom jiném, je to moje osobní zkušenost…

Bolest rozlišuji do tří kategorií. Mezi nimi velmi rozlišuji, na každou musím reagovat jinak. Bolest jako úraz. Tou se zabírám okamžitě. Bolest, která se se zátěží postupně zvyšuje. Tam musím být ve střehu. A bolest, která se ozve, ale časem ustupuje. Takovou musím velmi pečlivě sledovat až k mistu, kdy odejde.

Všechny popisy bolesti budu aplikovat na achilovku, ale patrně to půjde aplikovat skoro na cokoli v těle. Je to jen můj předpoklad. Teď mě akutně bolí achilovka.

BOLEST JAKO ÚRAZ. Obdoba bolení bříška nemluvněte. Něco je v nepořádku a potřebujeme velmi rychle zjisti, o co se jedná. Není to bolest bez příčiny, cosi se porouchalo a může to způsobit nějaké další neplechy. Něco nefunguje jak má, a buď to vadí samo o sobě, nebo to má vliv na další funkce. Kamarádovi praskla achilovka. Při nohejbale. Už jsme skončili, všechno bylo ok. Já už odcházel, on ještě si chtěl s někým párkrát kopnout. Najednou slyším ránu, jako když někdo zlomí klacek. A kamarád leží na zemi. Boule na lýtku ukazuje, že něco není v pořádku. Bolest ale není v achilovce, jen má stažené lýtko. Ona vlastně achilovka sama o sobě nebolí. Je to jen šlacha a tam nejsou žádné nervy a tudíž ani receptory bolesti. Bolí vlastně okolí šlachy.

BOLEST PROGRADUJÍCÍ. Tedy zvyšující se, s intenzitou se zvyšuje. Pozor, tady se musím zastavit. Něco se děje a měl bych zjednat nápravu. V některých případech mohu jít dál s tím, že vím, co riskuji. Když třeba člověk běží maratón a začne bolet koleno. Vím, jak koleno bolí, je to nepříjemné. Ale není to dobře. V případě dálkového běhu vím, že když vydržím, následky budou, ale po nějaké době odezní. Když mi to stojí za to, mohu zariskovat a běžet dál. Musím ale mít jistotu, že i v takovém případě mám bolest pod kontrolou. Počítám s ní i do budoucna. Už si zahrávám s nevratností, s trvalými následky.

Zvlášť když se zintenzivňující bolest objeví na novém místě. Co to je? Co vlastně bolí? Jak tu bolest vnímám? Je omezující pro můj současný pohyb? Co to znamená, že se bolest zvyšuje? Je v jednom místě nebo se přelévá někam jinam? Zvětšuje se oblast, která bolí? Jak moc chci bolest překonávat? Jak moc potřebuji nebo chci současný pohyb dokončit?

Může se stát, že progradující bolest ustoupí. Třeba díky endorfinům, kterým se sice říká "hormony dobré nálady", ale ve skutečnosti jsou to více chemikálie, které tiší bolest. Když necítíme bolest, tak máme dobrou náladu. To se může stát i při sportu. Bolest jsme cítíli, ale kvůli intenzitě pohybu a endorfinovému zásahu ustoupila. Můžeme si tak způsobit velmi vážná poranění.

Tato bolest je obdobou potřeby přebalit naše miminko. Nebo například toho, že se mi do boty dostal kamínek a začíná se tvořit otlak. Mám zastavit nebo běžet dál? Asi to bude jiné rozhodování na cílové rovince nebo v průběhu běhu. Někdy ale příčina není tak jasně definovatelná. Prostě nevím, bolí to. Když nevím, tak budu víc poslouchat, co mi ta bolest chce říct. Je to něco konkrétního, já jen nerozumím. A když déle nerozpoznávám, o co jde, bude asi lepší se zastavit a na udělat si čas. Třeba něco pochopím. Když na mě někdo křičí, tak mi něco chce říct a já nemohu pořád zavírat uši.

BOLEST ODEZNÍVAJÍCÍ. To byl pro mě objev. Bolest, na kterou se stačí zaměřit, zaposlouchat se do ní a ona začne ustupovat. Jen tak si cosi zabolelo. Takový pozdrav, „jsem tady, jak se máš?“. Odpovím zdvořile na pozdrav. Nebudu ji okřikovat, něco tady bylo sděleno a třeba mám být na stráži. Možná proto, aby se nestalo, že jde o něco vážnějšího. Zkusím vydržet a pozorovat, co se děje. Když bolest odeznívá, je to dobré znamení. Když se zintenzivňuje, není to dobře. Když to bolí hodně, musím s tím něco udělat.

Obdobu představuje křik dítěte, které si žádá pozornost. Přiběhneme a začneme konejšit. A děťátko se spokojeně utiší. Co uděláme, když začne křičet častěji, znovu a znovu? Malý domácí terorista. Chudáci rodiče, kteří to nevydrží. U prvního dítěte nám pomohla kniha jednoho dětského psychologa. Byli jsme mladí a vyplašení, všechno bylo nové. Autor doporučoval přebalit, zkontrolovat hlavně bříško a když křičí dál „souvisle do 30 minut“, je to pořád ok. Třeba si trénuje plíce.

S bolestí to může být skoro totéž. Zkontrolovat, zda se nejedná o úraz. Když nic nezjistím, zkusím pozorovat, jak se bolest vyvíjí. Když postupuje dál, tak zpozorním. Když ustupuje, dám chvilku „prostor křiku“. Třeba si „trénuje plíce“. Zvyká si na něco nového, zvykat si na nové občas boli…

Každý máme jiný PRÁH BOLESTIVOSTI. Jednoduše řečeno, každý vydrží jinou míru bolesti. Někdo už by křičel, jiný měl slzy na krajíčku a dalšímu to skoro nevadí. U sportovců se zjišťuje, co vydrží, jak daleko jsou schopni jít. Prý Martina Sáblíková má snížený práh bolestivosti a proto je schopna vydat ze sebe něco ještě v situaci, kdy ostatní končí.

Kyselina mléčná. O ní jsme asi všichni slyšeli. Je produktem látkové výměny, hlavně pohybu, spotřebováním energie k aktivitě. A ukládá se blízko toho, kde je energie potřeba. V příslušných svalech. Tvoří takové krystalky, které pak bolí. Když si to vizuálně představím - krystaly ve svalových vláknech musí být nepříjemné. Střečink znám, i představa „drcení krystalků" natažením svalu je ilustrativní. Ten práh bolestivosti vlastně říká, kolik kyseliny mléčné zvládneme. Někdo více, jiný méně. Závisí to i na trénovanosti :).

Popisuji moje osobní zkušenosti. Budu rád, když mi něco napíšete o svých bolestech. Ale není to tak, že něštěstí druhého potěší...

Hlasujte ve finále ankety Blogera roku

Autor: Ludek Bouska | středa 4.7.2012 13:00 | karma článku: 11,56 | přečteno: 1548x
  • Další články autora

Ludek Bouska

Nakvašená sklenice a dvakrát kynutý chlebík

Peču doma chleba. Manželce trvalo asi rok než se vzdala své Šumavy. Teď ale spoléhá na to, že dvakrát týdně peču chleba a jiný už nechce. To je skvělé, ale současně závazek. Přeci jen to chvíli trvá. Je to můj příspěvek k vaření.

28.4.2020 v 21:56 | Karma: 15,96 | Přečteno: 792x | Diskuse| Osobní

Ludek Bouska

Nakvašená sklenice - jak si vyrobit svůj vlastní kvásek

Už jste viděli nakvašenou sklenici? Myslíte si, že sklenice nemůže kvasit? Ale může! Nakvašená sklenice, to je právě způsob přípravy domácího kvásku. Funguje mi takto už tři roky, mnoha lidem jsme kvásek už dali...

24.4.2020 v 22:29 | Karma: 19,22 | Přečteno: 1446x | Diskuse| Osobní

Ludek Bouska

Klacky pod nohama II

Psal jsem o klackách pod nohama - když se člověk o něco snaží, tak najednou mu začnou házet klacky pod nohy. Jak to ale vlastně je? Když se podívám na tu situaci znovu, tak mi připadá, že ty klacky pod nohy si házím já sám sobě...

5.1.2020 v 8:30 | Karma: 0 | Přečteno: 41x | Diskuse| Ostatní

Ludek Bouska

Začít podnikat v důchodu?

Začínám podnikat! Ale blíží se mi důchodový věk. Nebude to hned, ale důchod už klepe na dveře. Má to smysl? A mohu to já mezi těmi mlaďochy zvládnout? S těmi jejich kontakty po sociálních sítích, které jsou pro mě asociální?

17.12.2019 v 7:00 | Karma: 8,89 | Přečteno: 335x | Diskuse| Ostatní

Ludek Bouska

Klacky pod nohama

Zažili jste, když vám někdo "házel klacky pod nohy"? Používá se to obrazně, ale i prakticky je to docela nepříjemné. Asi si to někdy děláme sami, ale teď nevím - čeho je moc, toho je příliš...

14.12.2019 v 18:00 | Karma: 9,89 | Přečteno: 280x | Diskuse| Ostatní
  • Nejčtenější

Královna fetiše rozdráždila Ameriku. Její fotografce se klaní i feministky

22. května 2024

Seriál „Nejkrásnější fotografka“ či „nejlepší pin-up fotografka na světě“. Taková čestná přízviska si...

„Krok ke třetí světové.“ Ukrajinci zasáhli klíčovou ruskou radarovou stanici

25. května 2024  12:55

Ukrajinská armáda zřejmě tento týden zasáhla významnou ruskou radarovou stanici, která je součástí...

Turek: Z Nerudové mi bývá špatně, o hlasy komoušů a progresivistů nestojím

24. května 2024

Bývalý automobilový závodník a lídr Přísahy s Motoristy Filip Turek patří mezi černé koně...

Česko explodovalo zlatou hokejovou radostí, fanoušci v Praze kolabovali

26. května 2024  11:40,  aktualizováno  23:29

Česko v neděli zažilo hokejový svátek. Fanoušci vyrazili sledovat finále mistrovství světa na...

Vrtulník íránského prezidenta havaroval v mlze, záchranáři po něm pátrají

19. května 2024,  aktualizováno  22:16

Aktualizujeme Na severozápadě Íránu pokračuje rozsáhlá záchranná operace poté, co zde zmizel vrtulník s íránským...

Uznání Palestiny je i políček za Gazu. Tři státy moc nezmohou, říká Kalhousová

27. května 2024  20:36

Podcast Zatímco se může brzy dostat před soudy případ války v Gaze a tři evropské státy uznají v úterý stát...

Macron ruší výjimečný stav v nové Kaledonii, chce umožnit politický dialog

27. května 2024  20:02

Francouzský prezident Emmanuel Macron se v pondělí rozhodl zrušit výjimečný stav na francouzském...

Podvody s auty: Prodejci nabízejí ojeté vozy z Německa s vymyšlenou historií

27. května 2024

Premium Mezi autobazarníky se tomu slangově říká „prodat auto s příběhem“. Přeložit se to dá jednoduše:...

Italské soudy chránily Turka před vydáním. Byl přitom kriminálním bossem

27. května 2024  19:43

Italská policie zadržela kriminálního bosse tureckého původu Barise Boyuna. Ten byl v domácím...

  • Počet článků 78
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 970x
Koučink hrou - hrajeme si na změnu. Kdo si hraje nezlobí!

Pracuji s lidmi na změně. Změnit něco potřebujeme každý. A většině z nás se to nedaří. Změna je život! To víme, ale i změna typu jo-jo efektu patří k životu. Chceme se změnit a zůstáváme stále stejní... Pojďte si hrát!

Mám stránky 333coaching.cz. 

Nechci psát rady pro druhé, ale to, co vychází z mé osobní zkušenosti. Co jsem prožil a zakusil na sobě. Jen to má sílu, to funguje. Pokud to nepomůže mě samotnému, nemám právo to nabízet druhým.

Přečetl jsem spoustu dobře míněných příruček. Málokdy za nimi ale byl osobní prožitek autora. Pisatelé píší proto, aby psali ne aby sdělovali, co prožili.

Psaní je pro mně nacházením sama sebe. Ta slova jsou moje myšlenky a tím kousek mě samotného. Možná by šlo podobně jako při detekci krve podle slov určit DNA autora. To, co píšu je moje DNA. Asi tam bude i spousta chyb. Nejsem dokonalý. Některé věty bych možná znovu nenapsal. Měním se. Snažím se o osobní růst, i když je to někdy těžké. Možná bych taky za všechny svoje názory nedal ruku do ohně. Nejsem neomylný.

Stává se mi, že mě reakce čtenářů dovedou k jinému uvažování. Třeba to zabolí, ale pomáhá mi to. Moc mi ta zpětná vazba pomáhá. Díky za ní.