Luboš Zálom
- Počet článků 280
- Celková karma 26,39
- Průměrná čtenost 2479x
Seznam rubrik
Oblíbené blogy
Oblíbené stránky
Luboš Zálom
Morální jednání ve stínu diktatury
Nedávno uvedený český film Ve stínu, v jehož pochvalném hodnocení se vzácně shodují jak kritici tak i široké publikum, je, podle vyjádření tvůrců v závěru filmu, poctou všem obětem vykonstruovaných procesů z 50. let minulého století. Kromě neobyčejně věrně zachycené atmosféry tehdejších dní, kdy vlastně komunistická vláda, prostřednictvím měnové reformy, podnikla svůj finální a na několik desetiletí vítězný útok na životní úroveň Čechů a Slováků, jehož následky vlastně pociťujeme i nyní, kromě zdůraznění nutnosti odporu slušnosti a pravdy vůči diktatuře a tyranii, poskytuje film jaksi v druhém plánu otázku k zamyšlení pro ty, kteří se hlouběji zabývají etickou filozofií a zasazují ji do komplexnějšího myšlenkového rámce. Bylo by zajímavé zeptat se tvůrců, zda, když psali scénář, brali toto téma v úvahu. Otázka zní: žijeme-li v nelidském, barbarském systému, má smysl jednat morálně? A jaký je vůbec vztah morálky a politiky?
Luboš Zálom
Komunismus není strašák ale čiré zlo
Novopečený senátor a nově i bývalý prezidentský kandidát Tomio Okamura je známý tím, že dělá co může, aby byl vidět. Vystupuje v televizi, účastní se zábavných estrád, a komentuje, ve snaze zavděčit se všem, kdeco. I jeho poslední článek není nic zvláštního. Na první pohled sice může Okamurovo rozjímání nad demokratičností komunismu a dojemné rozplývání se nad oběťmi, které museli komunisté přinést, abychom si my dnes mohli užívat osmihodinové pracovní doby, zdravotního pojištění, práva na stávku a podobných vymožeností kolektivismu, působit jako něco nepatřičného, co snad normální člověk nemůže myslet vážně. Jenomže pan Okamura není zas tak hloupý. Dobře ví, že významná většina lidí je stejného mínění: komunismus je krásná, přímo nádherná myšlenka - pouze ji pokazili zlí lidé.
Luboš Zálom
Jak sociální stát ničí solidaritu, aneb člověk člověku vlkem
Napadlo vás někdy, když jste se tak procházeli ulicemi některého většího města, proč na každém druhém rohu postávají brigádníci a prosí o příspěvek tu na nemocné nebo postižené děti, jindy na výcvik slepeckých psů, za týden zase na výzkum nebezpečných nemocí, a nakonec třeba pro mládež, která vyrůstá na ulici? Někdo možná bez rozmyslu přispěje dvacetikorunou, jiný rozpačitě otočí hlavu a předstírá, že nevidí. Další ochotně přispěje a hrdě si připne na klopu kabátu odznáček, jenž jej zařadí do množiny Mirků Dušínů. Položí si však někdo otázku, jak je možné, že ve společnosti, která se holedbá tím, že je o každého trpícího člověka postaráno, a že je vlastně prvořadým úkolem státu tak činit, je nutné pořádat takové charitativní akce? Nežijeme snad v sociálním státě, v němž nezůstane žádný trpící ponechán napospas?
Luboš Zálom
Prohibice: Jde nám o život nebo o svobodu?
Zákaz prodeje nápojů s obsahem alkoholu vyšším než 20 % je za posledních dvacet let jedním z nejvážnějších a nejnebezpečnějších útoků na naši svobodu. Jde o opatření natolik kontroverzní, že se názory na něj různí i mezi lidmi, kteří vesměs spíše zastávají svobodu a ruku státu by rádi viděli co nejslabší. Přisuzujeme-li státu roli ochránce občanů před nebezpečím, není přece na dočasné prohibici na první pohled nic zlého, přemýšlejí mnozí. Je zde jasné, neoddiskutovatelné nebezpečí a stát má tedy právo jednat. Je to opravdu tak?
Luboš Zálom
Prohibice: vládní spiknutí nebo jen obyčejná hloupost?
Poté, co ministr Heger vyhlásil zákaz prodeje a nalévání nápojů s obsahem alkoholu vyšším než 20 %, by se zdálo, že vláda na jedničku splnila svou prvořadou úlohu ochránit občany za každou cenu, i za použití represí, zabránila dalšímu šíření nebezpečného pančovaného alkoholu mezi spotřebitele. Konečně nemusíme mít strach, jestli se vypitím podezřelé kořalky otrávíme, nebo zda si přivodíme pouze obvyklou opici. Ale co když je to všechno trošku jinak?
Luboš Zálom
Čí jsou lázně Kyselka? Naše?
Už nějakou dobu médii proplouvá kauza lázní Kyselka, jejichž areál z 2. poloviny 19. století nechává současný majitel ledabyle chátrat. Objekt patří společnostem CTS Duo a Karlovarské minerální vody a.s. (KMV), je pokládán za architektonickou památku a v současné době je v dezolátním stavu. Kampaň na záchranu Lázní si klade za cíl přinutit společnosti, které mají k objektu lázní právní vztah, aby jej nechaly uvést do důstojného stavu.
Luboš Zálom
Několik poznámek k prezidentské kampani
Kampaň k prezidentským volbám je už hezkých pár týdnů v plném proudu, třebaže ji zatím nikdo oficiálně nevyhlásil, odehrává se nenápadně, bez billboardů nebo spotů v televizi, a zčásti za oponou politického jeviště. Manipulace veřejným míněním však již nyní nabrala rychlých obrátek a nemine snad dne, aby se v renomovaných médiích, jež vytvářejí veřejný názor, neobjevil příspěvek, jehož cílem je tak nějak naladit publikum k "té správné" volbě.
Luboš Zálom
Kalouskův boj
Slyšeli jste už tu nejnovější anekdotu? Ministr Kalousek takhle jednou ráno přijde do své kanceláře, ani nestihne zasednout ke stolu, když tu náhle rozrazí dveře jeho náměstek a rozčileně povídá: "Máme hrozný problém, pane ministře! Zvedli jsme lidem DPH, ale podle poslední statistiky jsme vybrali o hodně méně peněz! Co budeme dělat?" Ministr Kalousek se krátce zamyslí, na okamžik se zadívá na svou cenu nejlepšího ministra financí střední a východní Evropy, a vítězoslavně odpoví: "Už to mám! Zkusíme zvednout DPH ještě o kousek. Tentokrát to jistě zabere."
Luboš Zálom
Práce načerno, aneb kdo je tady parazit
Ministr práce a sociálních věcí Jaromír Drábek, člen údajně pravicové Top09, se snaží kudy chodí obhajovat svá opatření namířená proti tzv. nelegální práci. Kromě postihování firem, které zaměstnávají přistěhovalce bez příslušného povolení, stát od letošního roku potírá i zaměstnávání prostřednictvím švarcsystému. Na jakých premisách ministr Drábek staví a na jakou odezvu u veřejnosti spoléhá?
Luboš Zálom
Čím větší ekologická stopa, tím lépe
Jako již mnohokrát, vědci opět přinesli alarmující zprávu o tom, že lidstvo ničí svou planetu. Podle poslední zprávy Světového fondu na ochranu přírody (WWF), pojmenované Living Planet Report 2012, nám již chybí půlka planety, čili jinak řečeno, spotřebováváme o polovinu více zdrojů, než je nám Země schopna dát. Bohaté státy prý žijí na úkor chudých, vysávají jejich nerostné i přirozeně obnovitelné zdroje a tak prohlubují jejich zoufalou chudobu. Pokud půjde vývoj takto dál, tvrdí vědci, za čtyři desetiletí nám nebude stačit ani celá jedna zeměkoule a některé přírodní zdroje budou nenávratně ztracené.
Luboš Zálom
Opravdu multikulturalismus selhal?
Události v Břeclavi, ať už se udály jakkoliv, znovu rozvířily diskuzi o perspektivách soužití české majority a Romů. Na jedné straně se mnozí snaží celou událost bagatelizovat jako politováníhodnou jednotlivost a naopak varují před nebezpečím radikalizací a příklonem k rasismu. Na druhé straně stojí mnohdy zoufalí lidé, kteří jasně vidí, že stát je před násilím neuchrání a oni sami i jejich děti jsou ponecháni na pospas, neboť vláda, potažmo instituce, jež mají ochranu života a majetku občanů v popisu práce, v obavách z nařčení z rasismu raději nekonají. Vedle toho se ozývá sílící hlas těch, kteří upozorňují, že multikulturalismu selhal a jeho východiska je nutné přehodnotit.
Luboš Zálom
Kapitalismus skončí? Pak skončí i civilizace
Kdo sledoval minulý týden pořad Hyde Park na České, tedy naší televizi, mohl absolvovat zajímavý exkurz do nejhlubších a nejtemnějších zákoutí duše dnešního filozofa. Hostem byl filozof a vysokoškolský pedagog Martin Škabraha, o němž asi průměrný divák jaktěživ neslyšel, ale je to filozof a je v televizi, takže jeho slova jistě musí mít nějakou váhu! Zvláště když je to filozof, který smýšlí ekologicky, kritizuje kapitalismus a tzv. neoliberalismus, a varuje před nebezpečím trhu.
Luboš Zálom
Březen, měsíc daňové loupeže
Stejně jako je březen měsícem netrpělivého očekávání prvních teplejších jarních dnů, jež nám dají zapomenout na sychravé a bezútěšně ospalé zimní období, je to i měsíc jedné poněkud méně radostné součásti našich životů, kterou jsme si zvykli pokládat za jednu z mála jistot, jakou člověk na světě má. Samozřejmě mám na mysli povinnost odevzdat přiznání k dani z příjmů fyzických osob, ten pravidelný každoroční rituál, při němž státu odhalíme, jak moc jsme byli v loňském roce produktivní a kolik peněz nám tedy berňák sebere. (Přesněji řečeno kolik nám milostivě nechá v našich kapsách.)
Luboš Zálom
Cesta do hlubin študákovy levičácké duše
Právě probíhající spor o podobu českého vysokého školství je přímo ukázkovým příkladem, jak se mohou obě strany, třebaže velmi hlasité a přesvědčené o správnosti svých postojů, hluboce mýlit. Přitom jak nespokojení studenti, tak vláda mají na první, povrchní pohled pro svůj pohled na věc docela dobré a logické důvody. Klíčové premisy jsou však naprosto mylné na obou stranách a zákonitě pak musejí být mylné i jejich závěry. Vedle tisíců nespokojených studentů, kteří se vydali do pražských ulic s rádoby vtipnými transparenty, vyjadřující odmítavý postoj k plánovaným reformám i přímo k osobě ministra Dobeše, lze však vyslechnout ještě jednu, nesrovnatelně menší skupinu těch, kteří prohlašují, že jediné, co dá školství do pořádku, je skutečný trh.
Luboš Zálom
S Evropskou unií na věčné časy, aneb což takhle dát si petici
Je známou zálibou tzv. intelektuálních elit stavět se do role arbitrů správnosti názorů a postojů a vehementně vnucovat své představy o světě všem ostatním z pozice neomylné autority, která se nemusí obtěžovat s nějakým vysvětlováním nebo snad dokonce dokazováním. Jen zřídkakdy se však stane, že by se angažované autority z řad umělců, filozofů, sociologů aj. postavili skutečně za správnou věc. Většinou svůj hlas pozvednou za onu temnou stranu, která představuje nesvobodu, socialismus a bezpráví. Nejčerstvějším příkladem takové bohorovné angažovanosti našich uměleckých a intelektuálních elit je nedávná petice, jejímž prostřednictvím se její signatáři snaží donutit premiéra Nečase, aby konečně přestal dělat drahoty a připojil se za Českou republiku k evropské fiskální unii. Ta je prý nezbytným předpokladem k tomu, abychom si konečně mohli v Evropě žít beze strachu z vyčerpaných státních rozpočtů, z nichž najednou nebude co rozhazovat na všechny strany. Jestliže bude Česká republika stát stranou, varují signatáři petice, postaví se mimo hlavní názorový proud EU a ocitne se rázem v izolaci.
Luboš Zálom
Proč oslavujeme sebevraha Palacha a nikoli hrdinství bratří Mašínů
Je lépe před zlem ustrašeně ustoupit a nechat mu volnou cestu, nebo proti němu raději bojovat takovými prostředky, jaké si zaslouží? Většina lidí patrně bez delšího váhání odpoví, že zlu se nepochybně ustupovat nemá. Ovšem ve chvíli, kdy se mají skutečně nějakému zlu postavit, nebo když mají hodnotit jednání ostatních lidí, kteří se tváří v tvář zlu ocitli, dostanou se na povrch skutečné postoje, jež zůstávají skryté, dokud je téma odporu vůči zlu jen prázdným tlacháním, na nějž se za pár chvil zapomene.
Luboš Zálom
Zdrojem rasismu a nesnášenlivosti jsou především romské organizace
Vyhrocený vztah mezi Romy a většinovým obyvatelstvem očividně již dávno přerostl všem odpovědným místům před hlavu. Prakticky nikdo neví, co má dělat a jak situaci řešit - a lidé se cítí stále zoufaleji. Napětí eskaluje, prorůstá do dalších měst Čech a Moravy, o čemž nebývale upřímně referují média, která doposud spíše mlčela a nad romskou zločinností zavírala oči v obavách z nařčení z rasismu.
Luboš Zálom
Euro je nečestná parodie na peníze
Peníze jsou kořenem všeho zla. To je postoj, na němž se asi shodne většina lidí. Peníze korumpují, dávají vzniknout násilí a konfliktům mezi lidmi, chamtiví lidé jdou i přes mrtvoly, aby je získali. Takřka každý se cítí být, třebaže to snad nedává najevo, poněkud zkaženým, když přijde řeč na lačnost po penězích. Přece jen, peníze kazí člověka, a lidé by byli jistě mnohem lepšími, kdyby pracovali nikoliv pro peníze ale pro nějaké vyšší hodnoty. Zároveň však každý s omluvným pokrčením ramen uznává, že bez peněz to prostě nejde - ale to se nedá nic dělat; tento svět je přece zkažený a zlý, a tudíž v něm mají své místo i tak zlé věci, jako jsou peníze...
Luboš Zálom
Trhy neselhávají
Asi každý, kdo se na nějakém stupni vzdělání setkal s předmětem alespoň vzdáleně se dotýkajícím veřejné správy, byl poučen, že jeden z hlavních důvodů existence státu je tržní selhání. Stát prý musí napravovat údajné chyby, jež na trhu bez jeho asistence vznikají. Bez dozoru všemocného státu, o němž se tak nějak navíc předpokládá, že kromě své všemocnosti je i vševědoucí, by prý trh nemohl fungovat a v žádném případě by nemohl plnit svou společenskou funkci.
Luboš Zálom
22 let poté, aneb od socialismu k socialismu
Výročí sametové revoluce začíná rok od roku poněkud hořknout. Ne, že by nebylo co oslavovat a rozhodně není na místě utápět se v nějakých nostalgických vzpomínkách na "bezstarostný" život v komunistické totalitě. Jenomže člověk, který vidí 17. listopad 1989 jako konec jednoho z nejtemnějších období českých dějin, se při sledování směru, jímž se ubírá současná Evropa a Česká republika s ní, nemůže ubránit dojmu, že socialismus, jenž český národ před 22 lety vyhodil dveřmi, se nám nenápadně vrátil oknem. Znovu by se dalo poznamenat, že naše země nevzkvétá, nebo alespoň nekvete tak barevně a bujně, jak by mohla a jak bychom si představovali. Co ovšem kvete, je etatismus, čili myšlenka, že stát vše vyřeší.
Luboš Zálom
Reportéři ČT v roli udavačů a špiclů
Co lze dnes označit za ten nejopovrženíhodnější zločin? Ne, není to vražda, není to loupežné přepadení, a není to ani znásilnění, za které se dnes studentům z Nigérie dávají pouze dva roky podmíněně. Nad tím vším dnes média spíše nezaujatě mávnou rukou. Největším zločinem, jakého se člověk může dopustit, a za nějž si vyslouží ostrakizaci, vláčení tiskem, úřední šikanu a finanční likvidaci, je něco jiného: vybrat si smluvní partnery podle svého vlastního uvážení a podle svých vlastních preferencí.
Luboš Zálom
Kapitalismus a filozofie, aneb jak znovu objevit svobodu
„Přísahám při svém životě a lásce k němu, že nikdy nebudu žít pro druhého člověka, ani žádat aby on žil pro mne.“ Pokud lze jednou větou shrnout morální krédo americké filozofky a spisovatelky Ayn Randové (1905-1982), nejvhodnější je právě tato přísaha Johna Galta z románu Atlas Shrugged. Kniha, jíž Ayn Randová napsala v roce 1957, strhujícím způsobem popisuje ekonomický i morální kolaps socialistické společnosti a pro Ameriku byla dlouhá léta jakýmsi varovně zdviženým prstem.
Luboš Zálom
Kdyby tisíc eurovalů
Jak se dalo čekat, slovenský parlament napodruhé schválil navýšení tzv. záchranného fondu. Zatímco po prvním hlasování komentátoři bědovali nad provinční uzavřeností a krátkozrakostí slovenského parlamentu, jenž nerozpoznal svou dějinnou roli a povinnost, nyní snad mohou být všichni spokojeni. Opět se ukázalo, že některé zákony se prostě schválit musí, i kdyby se mělo hlasování opakovat třeba desetkrát; jednou to prostě vyjde. Teď tedy stačily pouhé dva dny a eurokracie si může spokojeně oddychnout - na několik měsíců jsou problémy zažehnány a obloha nad Evropskou unií se zdá být opět jasná, bez jediného mráčku.
Luboš Zálom
Blogger urválkovského střihu
Patrně nejsem sám, kdo již delší dobu sleduje na blogu iDnes vystupování jednoho nejmenovaného bloggera, vystupujícího pod přezdívkou Gisat. Pro neznalé, je to skutečně plodný a košatý člověk, schopný napsat sáhodlouhý článek takřka na jakékoliv téma, a k tomu ještě má básnické střevo, ochotné kdykoliv ku pobavení publika vystřihnout naprosto dokonalou parodii na báseň. Ovšem, již při letmém pročtení jeho článků je zřejmé, s kým máme tu čest, a člověk k tomu nemusí být zrovna psycholog s dlouholetou praxí.
Luboš Zálom
Obětujete vzdělání svých dětí ve jménu egalitářství?
Ideálem kolektivistů je unifikace - šedivá a zaměnitelná stejnost. Platí to takřka u jakéhokoliv jejich pohledu na libovolnou otázku lidského života. Stejnosti v ekonomice se snaží kolektivisté dosáhnout pomocí antimonopolní legislativy, státní standardizace, regulace produktu, antidiskriminačními zákony. Stejnost osobních hodnot a idejí vynucují kolektivisté prostřednictvím hodnotového relativismu, multikulturalismu a multinacionalismu - požadují smazání nekompatibilních odlišností a konečné smíchání kultur v jednu neidentifikovatelnou masu, v níž si nikdo nebude vědom jakékoliv kulturní nebo národní identity. Lidem zbaveným kulturní identity se totiž snáze vnutí hodnoty jiné, pohodlněji se jim vládne.
| předchozí | ... 6 7 8 9 10 11 12 | další |
