Blogger urválkovského střihu

Patrně nejsem sám, kdo již delší dobu sleduje na blogu iDnes vystupování jednoho nejmenovaného bloggera, vystupujícího pod přezdívkou Gisat. Pro neznalé, je to skutečně plodný a košatý člověk, schopný napsat sáhodlouhý článek takřka na jakékoliv téma, a k tomu ještě má básnické střevo, ochotné kdykoliv ku pobavení publika vystřihnout naprosto dokonalou parodii na báseň. Ovšem, již při letmém pročtení jeho článků je zřejmé, s kým máme tu čest, a člověk k tomu nemusí být zrovna psycholog s dlouholetou praxí.

Články pana bloggera Gisata, (dokáže vyplodit dva za den, zatímco většina lidí se vyměšuje pouze jednou denně) by se daly nejlépe popsat několika stručnými a jasnými pojmy: lež, diletantství, ignorance, patologická touha po publicitě a uznání, mesiášský komplex. Jestliže píše poněkud překrucujícím způsobem dejme tomu o ministru Drábkovi nebo Hégrovi, kteří skutečně své resorty řídí jako neschopní vozkové, jejichž vůz se už už řítí do příkopu, můžeme nad tím s pobavením přihmouřit oko. Proč ne - současné politické zastoupení skutečně není výkvětem schopnosti, čestnosti, principiálnosti ani kompetence, a je tak nějak dobrým mravem si do něho trošku kopnout. Jiná situace ovšem nastane, když pan blogger Gisat vychrlí snůšku urážek a lží na adresu těch, kteří si to nezaslouží.

Takovými terči jsou především nespokojení občané Šluknovského výběžku, kteří již mají plné zuby romské kriminality, dále je jím pan Ladislav Bátora, prezident Klaus a jeho poradci, pravicoví VIP bloggeři, a nakonec i třeba Strana svobodných občanů. Klíčovými slovy jsou pak výrazy jako nacionalismus, konzervatismus a fašismus (pan autor používá jako synonymum pojem přihnědlost, což bych viděl jako zajímavé téma pro libovolného znalce freudovské psychologie), které pan autor libovolně ohýbá ku své potřebě, hraje si s nimi, a třebaže jde o pojmy diametrálně odlišné, míchá je to zajímavého a bizarního pojmového slepence, jenž pak lze použít pro jakýkoliv odsudek čehokoliv.

Panu bloggeru Gisatovi vadí především Ladislav Bátora, jehož považuje téměř za novodobého Adolfa Hitlera. Přesto se neobtěžoval, aby alespon v jednom svém článku citoval alespoň jeden výrok pana Bátory, v němž mohl zaznít třeba i jen náznak příklonu k nacismu. Pan autor tedy jedná stejně jako čeští novináři, kterým stačí, že pan Bátora udělal tu chybu, že se nechal napsat na kandidátku Národní strany. Novinářům samozřejmě stačilo jen papouškovat mantru "Bátora je nacista", a mnozí to po nich jen začali opakovat - podobně jako pan blogger Gisat, jehož patrně takto těší, že patří na tu správnou stranu, aniž by se vůbec pokusil seznámit se se základními fakty.

Dále, protože se pana Bátory stručně zastal Václav Klaus, musel se náš pan blogger opřít i do hlavy státu a do jeho spolupracovníků, které, pro vzbuzení dojmu erudovaného přístupu, shrnuje pod pojem Hrad. Ovšem jestliže mu vadí pouze spojení Václava Klause s Ladislavem Bátorou, není to příliš nosné téma, což musel uznat i tak mizerný pisálek, jako je blogger Gisat, a tedy bylo potřeba si vymyslet něco jiného. Pan prezident sice prohlásil, že pan Bátora je autentický a čestný konzervativec, ale ve skutečnosti se s ním příliš nezná. Takže čím je pan prezident ještě typický? Co mu lze, pohledu té “správné” názorové strany, vyčíst? Ano, je to odpor vůči současné podobě Evropské unie, na což velmi snadno naroubujeme pojem nacionalismus, a ten zase spojíme s nacismem, a máme to v kapse.

Myslet si, že nacionalismus je něčím a priori zlým, je sice značně rozšířené, ale naprosto mylné. Samozřejmě, pan blogger Gisat se cítí být členem té velké skupiny komentátorů, kteří na prezidentu Klausovi nenechají ani nitku suchou. Cítí se být spřízněn s tou početnou skupinou, jejíž názory se všeobecně pokládají za správné. Jenomže správnost názoru neurčuje počet jeho zastánců, nýbrž pouze jeho vztah k objektivní realitě.

Komentovat politiku, a nebýt přitom za směšného blázna, znamená projevit alespoň minimální vhled do situace, alespoň minimální znalost pojmů a schopnost samostatného myšlení. Spojit odpůrce Evropské unie s "náckovstvím" nebo s "hnědnutím", jen proto, že určitým způsobem obhajují důležitost národa v kontrastu k multikulturalismu a multinacionalismu, je obludným argumentačním faulem a urážkou. Je zřejmé, že "Hrad" nemá nic společného s žádným hnědnutím. Prezident Klaus a jeho poradci jsou konzervativci klasického střihu, což je naprostý protipól fašismu. Fašismus je samozřejmě krajně levicovým myšlenkovým směrem, prosazuje naprostou podřízenost jednotlivce společnosti. U jeho zrodu stáli především sociální demokraté, a i dnes k němu mají velmi blízko. Fašismem lze nazvat i celý dnešní ekonomický systém, kdy stát určuje rámcovou podobu hospodářství prostřednictvím velkých, spřátelených firem, které sice jsou v rukou svých majitelů, ale funkčně naplňují státní direktivy. I když, pravda, pro takový systém existuje lepší výraz než fašismus: korporativismus. Což by už pro člověka, který si plete základní pojmy, bylo asi už příliš složité.

Fašistické charakteristiky vykazuje stále patrněji dnešní Evropská unie, a právě tyto charakteristiky jsou tím, na co Václav Klaus už velmi dlouho upozorňuje a proti čemu vystupuje. Hnědnutí přichází z Bruselu, nikoliv z Hradu.

Pan blogger s přezdívkou Gisat při svém fantastickém žonglování s pojmy odsuzuje jakékoliv národovectví, slovo národ je pro něj takřka sprostým slovem. Ve skutečnosti je však fatální rozdíl mezi národovectvím fašistického nebo nacistického stříhu, a národovectvím konzervativním nebo libertariánským. Zatímco fašismus a nacismus vidí národ jako absolutní hodnotu, jež stojí sama o sobě, a jednotlivec jí musí vždy být podřízen a jeho zájmy musí být národu obětovány, konzervativci a libertariáni vidí národ spíše jako jakousi metahodnotu, tedy jako jakousi nadstavbu žebříčku hodnot jednotlivce, na kterou se odkazuje a kterou sdílí s lidmi kolem sebe. To, co je zde důležité, je jednotlivec. Pouze člověk, který je nezávislou individualitou, může být stavební jednotkou národa v konzervativním slova smyslu. Dnešní Evropská unie potlačuje svobodu jednotlivce, stále patrněji zasahuje lidem do jejich životů, a samozřejmě při svém tažení proti jednotlivci likviduje i národ jako určitý soubor kulturních hodnot, které mají lidé na určitém území společné a na něž se mohou odkazovat. Evropská unie se pak tuto metahodnotu snaží uměle nahradit jakýmsi evropským multinacionalismem - který tady ovšem nikdy nebyl a nikdy nemůže fungovat, a v konečném důsledku povede k živelnému a pravděpodobně násilnému separatismu jednotlivých regionů.

Je zřejmé, že ono konzervativní národovectví se vynoří na povrch tehdy, je-li národ zašlapáván do země mocí. Viděl by pan blogger jako zlo i národní obrození, které vzniklo jako reakce na stále patrnější útlak Čechů ze strany Rakouska-Uherska? Jsou podle něj "přihnědlí náckové" i lidé jako Josef Jungman, František Palacký, Jan Evangelista Purkyně nebo Josef Dobrovský? Stejně tak národovectví stálo u zrodu samostatného českého státu. Napíše za dva týdny pan blogger, u příležitosti svátku samostatného Československa, článek, v němž 28. říjen odsoudí jako "hnědý svátek"? Plivne si na památku Tomáše Garrigue Masaryka, Karla Kramáře, Antonína Švehly nebo Aloise Rašína? Chce-li být ve svých názorech konzistentní, měl by tak učinit.

Vedle toho je oblíbeným tématem pana bloggera Gisata situace v severních Čechách a romská problematika. I tuto látku zpracovává svým typickým způsobem, v němž pouráží všechny okolo, a nazve "hnědnoucími nácky" zoufalé obyvatele Šluknovského výběžku, kteří si již nevědí rady s romskou kriminalitou a ve svém zoufalství jsou ochotni se přimknout ke komukoliv, kdo jim slíbí jakoukoliv naději. Jakýkoliv projev nespokojenosti pokládá blogger div ne za nadcházející křišťálovou noc, zatímco romskou kriminalitu (která je jednoznačně rasistická) bagatelizuje jako něco výjimečného. Urážet slušné obyvatele severních Čech, kteří se bojí pouštět své děti do kroužků, aby je cestou někdo nepřepadl a multikulturně neobohatil, je projevem naprostého morálního mrzáctví.

Lži, plivání, urážky, překrucování faktů, očividné nesmysly, spojené s bizarně směšnými slovními obraty - to je charakteristika pana bloggera Gisata. A v neposlední řadě nechutné, nenávistné osobní útoky na některé další bloggery. Dobrá, blogový server by měl být svobodným fórem názorů, a když ze sebe chce někdo mermomocí dělat blázna, je to jeho věc. Ovšem lze se podivovat nad rolí, jakou zde hrají administrátoři serveru, kteří příspěvky pana bloggera Gisata velmi rádi dávají na titulní stránku a představují je tak jako něco zajímavého, jako příklad dobře vyargumentovaného názoru, který stojí za přečtení. Pan blogger zde ve svých příspěvcích odhaluje svou osobnost až na dřeň, a pro odborníka by tak nebylo jistě nic těžkého vypracovat velmi přesnou diagnózu. Vzhledem k jeho nepopiratelně abnormálnímu psychickému stavu je od administrátorů serveru poněkud nezodpovědné, když jeho výlevům dávají větší váhu, než si zaslouží. Nebo snad nám administrátoři takto nabízejí hlubší exkurz do jedné nemocné bloggerské duše?

Nicméně, pane bloggere, jsem ochotný Vám pomoct, připravit Vám stručnou rešerši k tématu vztahu konzervatismu, libertariánství, fašismu a národovectví, ale musíte mi slíbit, že tak na měsíc přestanete psát, ponoříte se do studia pramenů, a pak, až si uvědomíte, jaké nesmysly jste psal, vyjádříte nad svými omyly zde na blogu politování. Co Vy na to?