Budu plnit sliby, které jsem ti dal

Dnešní žalm má v záhlaví napsáno: „Davidova píseň pro sólový zpěv za doprovodu strunného nástroje.“ Jako mnohé Davidovy písně i tato začíná naléhavým voláním, doslova „úpěním“.

„Bože, slyš mé úpěnlivé volání,
naslouchej mým modlitbám.“ (Žalm 61,1) Mnohokrát jsem byl v situaci, kdy jsem potřeboval mít jistotu, že se má modlitba dostane až k adresátovi. Zvlášť, když se týkala něčeho, co jsem považoval za životně důležité.

David je v situaci, kdy touží po ujištění, že je jeho prosbám nasloucháno. Je v situaci, kterou vystihují pocity, které zažívá:
„Volám k tobě ze sevřeného srdce,
z pustin zapomenutých.
Vyveď mne na strmou skálu.“ (Žalm 61,2) Připadá si jako člověk, který bloudí v nekonečné pustině, někde v rokli, ze které nevidí nic jiného než okolní skály. Stěny jsou ale tak strmé a hladké, že nemá šanci vystoupat na vrchol. Je mu jasné, že to sám, bez cizí pomoci, nezvládne.

Nejdřív si zoufá. Pak ale začne vzpomínat:
„Vždycky jsi byl mým pevným útočištěm
a proti nepřátelům byls má věž.“ (Žalm 61,3) Ve strachu z toho, co prožívá, na chvíli úplně zapomněl, že není sám. Má někoho, pro koho ta skála není vůbec strmá a hladká. Bůh ho může vynést nahoru jako vítr nese malé pírko.

Teď si konečně vzpomněl, kam patří a kdo je jeho ochráncem. Uklidní se a pokračuje ve své písni:
„Navždy chci pobývat ve tvé blízkosti,
ukrytý ve stínu tvých křídel.“ (Žalm 61,4) Připadá si jako ptačí mládě, které vypadlo z hnízda. Touží být zase v bezpečí hnízda, ukrytý pod Božím ochranou.

Něco podobného prožil už mnohokrát. Často při tom Bohu sliboval, že když ho zachrání, tak... Teď to připomíná i Bohu:
„Bože, tys moje sliby slyšel
a dals mi podíl na dědictví těch,
kdo tvé jméno uctívají.“ (Žalm 61,5) Bůh ho zachránil a on na své sliby nezapomněl. Mnohé už splnil. Aby mohl splnit i ty další, k tomu potřebuje čas:
„Prodluž králův život, přidej mnoho let,
ať zažije ještě příští generaci,
ať může navždy bydlet před tvou tváří,
pod záštitou tvé milosti a pravdy.“ (Žalm 61,6+7)

David vždy věděl, komu vděčí za vše, co má. Často býval v nebezpečí a když ho Hospodin vysvobodil, tak složil píseň k Boží oslavě. Chce v tom pokračovat i teď:
„Tvému jménu, Bože,
navždy budu zpívat oslavné hymny
a den co den budu plnit sliby,
které jsem ti dal.“ (Žalm 61,8)
Možná je právě teď vhodná chvíle, abych přemýšlel nad tím, zda nemám nějaký slib, který jsem dal Bohu, když jsem byl v nouzi, a pak, když problém odezněl, jsem na něj zapomněl. Je čas ho splnit.