Země vašich příbuzných

        Po několikadenním putování vyprahlou pouští se Hebrejové konečně vydávají směrem na sever – směrem k zaslíbené zemi. Horký a suchý vítr střídá příjemný, čerstvý a chladivý vánek. Pro všechny je to vítaná změna, která jim vlévá novou naději, že jejich dlouhé putování konečně skončí.

Nechejte Moábce na pokoji
        Prochází územím, kde každou chvíli propukne válka mezi králi malých městských států. Tyto státečky se většinou spojovaly do koalic, které jim měly zajistit větší bezpečí.
        Cesta, kterou Hebreje vede oblakový sloup, prochází právě tímto dost nebezpečným územím. Jednoho dne volá Hospodin Mojžíše k poradě, na které spolu probírají další postup. Nakonec přikáže: "Nedotírej na Moába a nedráždi ho k válce, neboť z jeho země ti nedám do vlastnictví nic. Ar jsem dal do vlastnictví synům Lotovým."⁽¹⁾
        Bůh Izraelcům připomíná starou smlouvu, kterou kdysi dávno uzavřel s Lotem, synovcem praotce Abrahama. Slíbil, že i jeho potomkům dá zemi. Proto teď varuje Židy, aby území Moábského království nechali na pokoji, protože Moáb byl synem Lotovy starší dcery.
        Mojžíš ve své kronice připomíná, že Moábci získali zemi, kterou před nimi obývali Emejci: "Předtím v něm sídlili Emejci, veliký a početný lid, vysoký jako Anákovci; ti byli stejně jako Anákovci pokládáni za Refájce, Moábci je však nazývali Emejci. "⁽²⁾

Nebojuj ani s Amónovci
        Lot měl dva vnuky. Vedle Moába ještě Amóna, kterého mu porodila jeho mladší dcera. Také Amónovi potomci měli od Hospodina zaslíbeno, že budou mít svou zemi. Proto Bůh Mojžíše varuje: "Dnes procházíš moábským územím, městem Arem, a přibližuješ se k Amónovcům. Nedotírej na ně a nedráždi je, neboť ze země Amónovců ti nedám do vlastnictví nic. Dal jsem ji do vlastnictví synům Lotovým."⁽³⁾
        Mojžíš vyřizuje Boží příkaz Židům a připomíná jim stará Hospodinova zaslíbení, která se týkají Amónovců: "Také ona byla pokládána za zemi Refájců; předtím v ní sídlili Refájci, Amónovci je však nazývali Zamzumci. Byl to veliký a početný lid, vysoký jako Anákovci. Hospodin je před nimi vyhladil..", takže si je podrobili a usadili se na jejich místě, a zde jsou až dosud."⁽⁴⁾
        Hospodin nechává Mojžíše vyprávět příběh o tom, jak zajistil území pro jejich příbuzné Amónovce. Přál si, aby se díky tomuto příběhu učili spoléhat víc na pomoc Hospodina, než na vlastní válečnické schopnosti.

Seír je územím Edómců
        Pro Židy to muselo být zajímavé, když zjišťují, že okolní krajinu obývají jejich vzdálení příbuzní. To se týkalo i Seíru, který patřil Edómcům: "V Seíru zase předtím sídlili Chorejci, ale Ezauovci si je podrobili; vyhladili je před sebou a usadili se na jejich místě, jako učinil Izrael se svou vlastní zemí, kterou jim dal Hospodin."⁽⁵⁾
        Hebrejové si ještě dobře pamatovali, jak s nimi tito příbuzní chtěli bojovat. Přesto se od Mojžíše dovídají, že toto bývalé území Chorejců není zemí, kterou pro ně Hospodin připravil. Také Edómcům při jejich osídlování tohoto území pomáhal Bůh jejich praotce Abrahama: "Hospodin je před nimi vyhladil, takže si je podrobili a usadili se na jejich místě, jak to učinil pro Ezauovce sídlící v Seíru. Vyhladil před nimi Chorejce, takže si je podrobili a usadili se na jejich místě, a zde jsou až dosud."⁽⁶⁾
______________
⁽¹⁾Deut.2,9; ⁽²⁾Deut.2,10; ⁽³⁾Deut.2,18-19; ⁽⁴⁾Deut.2,20-21; ⁽⁵⁾Deut.2,11-12; ⁽⁶⁾Deut.2,22;