Zataženo

Už je to tu zase. Poledne za mnou a já stále nemohu chytit ten správný rytmus. I když dělám vše jako jindy, cítím, že to není ono. Cítím se podobně, jako motor, který nemá dost oleje na mazání. Nebo možná jako parní stroj, kterému dochází pára...

Když jsem dřív slyšel o tom, jak na druhé působí, když delší dobu nesvítí sluníčko a obloha se mračí jak Slávista poté, co jeho sešívaní prohráli se Spartou, tak jsem tomu nerozuměl. Poslední dobou si všímám, že počasí už působí i na mne.

Dneska je zrovna takový den, kdy venku prší, mraky se skoro dotýkají země a já mám pocit, že pokud hned nedoplním palivo, tak zastavím někde u příkopy a budu muset počkat, až mne někdo odtáhne domů.

A jak tak nad tím vším přemýšlím, najednou mne napadne otevřít Bibli. Většinou ji otevírám brzy ráno. Dnes jsem to nestihl. Mohl bych se vymlouvat na spoustu práce, únavu, starosti... Nebudu. Už jsem měl dny, kdy bylo opravdu hodně práce, byl jsem unavenější a starostí bylo až nad hlavu a přece jsem Bibli otevřel.

A tak otevírám ve tři odpoledne Bibli a tam čtu:
"Cožpak nevíš? Cožpak jsi neslyšel?
Hospodin, Bůh věčný, stvořitel končin země, není zemdlený, není znavený, jeho rozumnost vystihnout nelze. ¹⁹Od dává zemdlenému sílu a dostatek odvahy bezmocnému.
³⁰Mladíci jsou zemdlení a unavení, jinoši se potácejí, klopýtají. ³¹Ale ti, kdo skládají naději v Hospodina, nabývají nové síly; vznášejí se jak orlové, běží bez únavy, jdou bez umdlení." (Izajáš 40,28-31)

Mám pocit, že ty šedé deštivé mraky protnul úzký paprsek světla. Kousek Boží slávy pronikl až ke mně a já se najednou cítím lépe. Na vlastní kůži cítím, jak je Boží slovo mocné – dává mi naději i novou chuť jít dál. Překonat chuť zalézt do postele a omlouvat svou lenost tím, že potřebuji v klidu meditovat.

Pane, děkuji ti, že jsi tu se mnou. Děkuji ti, že i dnes jdeš se mnou.