Zákon Ducha osvobozuje

Občas se pracovně setkávám s člověkem, u kterého nikdy nevíte, jak se bude chovat. Jednou je milý a pozorný, podruhé arogantní a dokonce i sprostý. Záleží na tom, jak se vyspí a jakou má zrovna náladu.

Náladoví jsme asi všichni. Lidová moudrost říká, že "není vždycky posvícení". A je to pravda. Jsou dny, kdy jsem plný elánu a optimismu. Znám ale období, kdy je to přesně naopak.

Jak je to s naším Bohem? Má také své nálady a vrtochy? Pavel píše: "Nyní však není žádného odsouzení pro ty, kteří jsou v Kristu Ježíši, neboť zákon Ducha, který vede k životu v Kristu Ježíši, osvobodil tě od zákona hříchu a smrti.
Bůh učinil to, co bylo zákonu nemožné pro lidskou slabost: Jako oběť za hřích poslal svého vlastního Syna v těle, jako má hříšný člověk, aby na lidském těle odsoudil hřích, a aby tak spravedlnost požadovaná zákonem, byla naplněna v nás, kteří se neřídíme svou vůlí, nýbrž vůlí Ducha.
Ti, kdo dělají jen to, co sami chtějí, tíhnou k tomu, co je tělesné; ale ti, kdo se dají vést Duchem, tíhnou k tomu, co je duchovní." (Římanům 8,1-5)

Naše nálady ovlivňují i to, jak vnímáme možnost svého spasení. Když se nám daří žít tak, jak bychom si přáli a máme pocit, že už tak moc nehřešíme, je snadnější věřit, že nám jednou Bůh daruje věčný život. Pokud ale prožijeme vlastní selhání, naše pocity posouvají spasení do teoretické úrovně.

Pavel ale píše, že mé spasení nezáleží na tom, "jak se Bůh vyspí". Mé spasení není otázka toho, zda bude mít Bůh v "soudný den" dobrou náladu. Kvůli mému spasení vznikl zákon, který Pavel nazývá "Zákonem Ducha". Co tím myslí?

V předcházejícím textu Pavel ukazuje na Ježíše, jako na toho, který jediný nás může zachránit: "Jedině Bohu buď dík skrze Ježíše Krista, Pána našeho!" (Římanům 7,25) Zachránit nás může Ježíš.

Jenže, můžeme ho poznat, když už dva tisíce let žije v nebi? Můžeme. Ještě před svým odchodem slíbil všem, kteří se nemohli smířit s tím, že už se nikdy neuvidí: "Říkám vám však pravdu: Prospěje vám, abych odešel. Když neodejdu, Přímluvce k vám nepřijde. Odejdu-li, pošlu ho k vám.
On přijde a ukáže světu, v čem je hřích, spravedlnost a soud:
Hřích v tom, že ve mne nevěří;
spravedlnost v tom, že odcházím k Otci a již mne nespatříte;
soud v tom, že vládce tohoto světa je již odsouzen.
Ještě mnoho jiného bych vám měl povědět, ale nyní byste to neunesli. Jakmile však přijde on, Duch pravdy, uvede vás do veškeré pravdy, neboť nebude mluvit sám ze sebe, ale bude mluvit, co uslyší. A oznámí vám, co má přijít. On mě oslaví, neboť vám bude zvěstovat, co přijme ode mne." (Jan 16,7-14)

Duch svatý, který je oním Přímluvcem a Duchem pravdy, působí i dnes. I my můžeme díky němu poznat Ježíše nejdříve při čtení evangelií v Bibli a pak, když tomuto vyprávění uvěříme, poznáme Ježíšovu přítomnost i ve svém životě.

Nevím, jak to Duch svatý dělá. Ale vím, že díky jeho působení mohu i já věřit Ježíši, i tomu, co slíbil: "Kdo věří v Syna, má život věčný. Kdo Syna odmítá, neuzří život, ale hněv Boží na něm zůstává." (Jan 3,36) Co to znamená "věřit v Syna"? Co o tom říká Ježíš? "Amen, amen, pravím vám, kdo slyší mé slovo a věří tomu, který mě poslal, má život věčný a nepodléhá soudu, ale přešel již ze smrti do života." (Jan 5,24)

Díky za tento "Zákon Ducha", díky kterému se mohu už dnes radovat z toho, že věčný život se týká i mne. Říká se tomu jistota spasení.