Víra tupí ostří nepřátelských mečů (Víra je... 33)

        Ten, kdo se rozhodne žít podle pravidel Božího království, musí počítat s nepřátelstvím ďábla, původcem zla, i se zlobou těch, kteří se k tomuto knížeti tmy přidali.

        Pavel ale píše, že víra dokáže pomoci i v takových situacích: "Mám ještě pokračovat? Vždyť by mi nestačil čas, kdybych měl vypravovat o Gedeónovi, Barákovi, Samsonovi, Jeftovi, Davidovi, Samuelovi a prorocích, kteří svou vírou... unikali ostří meče..." (Židům 11,33+34)

        Víra podle tohoto textu pomáhala v minulosti věřícím unikat ostří meče. Než se podíváme na jeden slavný příběh, připomeňme si, že Bůh neslibuje, že se věřícím nemůže nic stát. Vždyť kvůli víře umírali prostí lidé i Boží proroci.

        Připomeňme si příběh, který vypráví o tom, jak David přemohl Goliáše, pelištejského obra a válečníka. Tento muž si byl dobře vědom toho, jakou hrůzu nahání jeho obrovitá postava všem nepřátelům. Proto si dovolí vystoupit z řady a v klidu uráží Izraelce i jejich Boha: "Proč vycházíte a řadíte se k bitvě? Což nejsem já Pelištejec a vy služebníci Saulovi?
Vyberte si někoho, ať ke mně sestoupí. Když mě v boji přemůže a zabije mě, budeme vašimi otroky. Avšak jestliže já přemohu jeho a zabiji ho, budete vy našimi otroky a budete nám sloužit." (1. Samuelova 17,8-9) Po chvíli čekání, když se nenašel žádný Žid, který by přijal jeho výzvu k boji, se zase zařadil mezi ostatní a vše komentoval slovy: "Dneska jsem potupil izraelské řady. Vydejte mi někoho a budeme spolu bojovat." (1. Samuelova 17,8-10)

        Po několika dnech přichází na bojiště mladý David. Když slyší Goliášovo rouhání, požádá svého krále Saula, aby mohl bojovat. Králi se ten návrh nelíbí. David nemá žádný výcvik. Nakonec ale souhlasí a David vykročí proti pohanskému obru jen s holí, prakem a několika oblázky.

        Ten se na něho dívá s opovržením: "Copak jsem pes, že na mě jdeš s holí?" A Pelištejec zlořečil Davidovi skrze své bohy. "Pojď ke mně, ať vydám tvé tělo nebeskému ptactvu a polnímu zvířectvu." (1. Samuelova 17,43-44)

        Goliáš si myslel, že tím Davida zastraší a ten se pak stane snadnou kořistí. Zmýlil se. David mu jde jistým krokem naproti a přitom klidně odpovídá: "Ty jdeš proti mně s mečem, kopím a oštěpem, já však jdu proti tobě ve jménu Hospodina zástupů, Boha izraelských řad, kterého jsi potupil.
Ještě dnes mi tě Hospodin vydá do rukou. Zabiji tě a srazím ti hlavu. Ještě dnes vydám mrtvoly z pelištejského tábora nebeskému ptactvu a zemské zvěři. Celý svět pozná, že při Izraeli stojí Bůh. A celé toto shromáždění pozná, že Hospodin nezachraňuje mečem a kopím. Vždyť boj je Hospodinův. On vás vydá do našich rukou." (1. Samuelova 17,45-47)

        Goliáš se mu směje a znovu ho uráží. David sáhl rukou do mošny, vzal odtud kámen, vymrštil jej z praku a zasáhl Pelištejce do čela. Kámen mu prorazil čelo a on se skácel tváří k zemi. Tak zdolal David Pelištejce prakem a kamenem, zasáhl Pelištejce a usmrtil ho, aniž měl v ruce meč.
David přiběhl a stanul u Pelištejce. Popadl jeho meč, vytrhl jej z pochvy a usmrtil ho; uťal mu jím hlavu. (1. Samuelova 17,49-51)

        David ve své víře dokázal porazit obra, kterého se všichni báli. Jeho příběh je důkazem pravdivosti Pavlových slov o tom, že díky víře mnozí věřící "unikali ostří meče".

        Nezapomínejme, že víra má stejnou moc i dnes.