Včera jsem tleskal Kalouskovi, dnes Štěchovi

Včera mne potěšila zpráva o tom, že se Miroslavu Kalouskovi podařilo doběhnout 199 poslanců, kteří si odhlasovali celkem razantní snížení svých příjmů. Dnes mne potěšil Milan Štěch.

Jako předseda senátu na chvíli odložil svou stranickou knížku a vyzval aktéry akce "Děkujeme, odcházíme", aby stáhli své výpovědi a změnili formu svého protestu. Za to ho kolegové z ČSSD asi moc nepochválí. O to víc si jeho slova zaslouží uznání.

Trochu mne mrzí, že podobná výzva nepřišla dříve. Pro některé lékaře může být pozdě. Třeba v Uherském Hradišti už ředitel nemocnice oznámil, že žádné stažení výpovědí nepřijímá. 45 lékařů si bude muset najít práci jinde. Bude to pro ně znamenat dojíždění, spojené s větší ztrátou času. Zvykání na nové prostředí... Ale nikdo je k jejich protestu nenutil.

Antonín Karásek, ředitel nemocnice v Uherském Hradišti si možná připadá jako hrdina. Když se na jeho počin dívám očima pacienta, který si bude muset zvykat na nové lékaře, tak mi to moc hrdinské nepřipadá. Doufejme, že pan ředitel ví, co dělá, když říká, že místa po odcházejících lékařích zaplní novými lidmi. Aby pacienti v jeho nemocnici nedopadli stejně, jako lékaři, které pan Engel přesvědčoval, že se jim nic nemůže stát, protože...

Podobně jako Miroslav Kalousek, ani Milan Štěch nepatří k mým oblíbeným politikům. (Teď uvažuji o tom, zda mi v mém šuplíku "oblíbený politik" nějaký ještě zůstal.) Ale Milan Štěch za svůj dnešní počin zaslouží poklonu.