Vážím si Papeže

Kdyby něco podobného napsal katolík, považovali bychom to za samozřejmost. Může ale něco podobného prohlásit protestant?

Neznám člověka, když slyší termín papež, neví, o koho se jedná. Ve Wikipedii je pod tímto termínem napsáno: “Papež (latinsky papa, z Řecka: papas / παπάς), nazývaný též Svatý otec, je hlava římskokatolické církve a dalších církví sjednocených s Římem a suverén Městského státu Vatikán, biskup Říma. Podle katolického učení je papež náměstkem Ježíše Krista na Zemi a nástupcem svatého apoštola Petra a je neodvolatelný.“

Latinské slovo papa má stejný význam, jako řecké papas. Obojí znamená táta, otec nebo tatínek. Je to tedy někdo, koho já považuji za svého otce, nebo někdo, kdo se považuje za mého otce.
Jsem rád, že můj táta, jehož jsem přímým potomkem, ještě žije. Mám ho rád a každý den děkuji Bohu, že jemu i mé mámě dává zdraví.

V našem prostředí ale pod termínem papež nechápeme tělesného tátu, ale spíše otce “duchovního“. V katolickém prostředí tímto termínem titulují člověka, kterého považují za hlavu své církve.

Dnes ale nechci psát o člověku, kterého mi jako možného “Svatého otce“ nabízí katolická církev. V duchovní oblasti mám lepšího tátu. Hovoří o něm samotný Ježíš, který nám radí: “Vy však si nedávejte říkat Mistře, jediný je váš Mistr, vy všichni jste bratří. A nikomu na zemi nedávejte jméno Otec, jediný je váš Otec, ten nebeský. Ani si nedávejte říkat Učiteli, váš učitel je jeden, Kristus.“ (Bible, Matouš 23)
Mým duchovním otcem je samotný Bůh. Většina křesťanů stejnou myšlenku vyznává každý den, když se modlí: “Otče náš, který jsi v nebesích...“ Myslím, že nemohu mít lepšího tátu.

V čem je můj nebeský Otec lepší?
Je toho více. Uvedu alespoň dva příklady.

Audience v kteroukoli hodinu mého života
Kdybych se chtěl dostat na audienci do Vatikánu, vyřízení by trvalo dlouho. Možná by to nakonec ani nevyšlo.
Audienci u Božího trůnu v nebesích mohu mít každý den. Je to jasně napsáno v listu Židům: „Protože máme mocného velekněze, který vstoupil až před Boží tvář, Ježíše, Syna Božího, držme se toho, co vyznáváme. Nemáme přece velekněze, který není schopen mít soucit s našimi slabostmi; vždyť na sobě zakusil všechna pokušení jako my, ale nedopustil se hříchu. Přistupme tedy směle k trůnu milosti, abychom došli milosrdenství a nalezli milost a pomoc v pravý čas.“ (Bible, list Židům 4)

Nebeský Otec mi skutečně naslouchá
Mnoho lidí píše papeži. Těch dopisů je tolik, že není v silách jednoho člověka na ně odpovídat. Většina psaní se k papeži ani nedostane.
Když se obrátím na svého otce v nebi, mohu mít jistotu, že mne slyší. V knize Žalmů je napsáno: “Hospodina miluji; on slyší můj hlas, moje prosby, sklonil ke mně ucho. Po všechny své dny chci k němu volat.“ (Bible, Žalm 116)

Mému tátovi bude brzy osmdesát let. To je věk, kterého se mnoho lidí nedožívá. Musím tedy počítat s tím, že se blíží chvíle, kdy o něj přijdu.
Můj nebeský otec je ještě starší. Podle Bible je ale v dobré kondici. Prorok Izajáš o něm napsal: “Cožpak nevíš? Cožpak jsi neslyšel? Hospodin, Bůh věčný, stvořitel končin země, není zemdlený, není znavený, jeho rozumnost vystihnout nelze. Od dává zemdlenému sílu a dostatek odvahy bezmocnému. Mladíci jsou zemdlení a unavení, jinoši se potácejí, klopýtají. Ale ti, kdo skládají naději v Hospodina, nabývají nové síly; vznášejí se jak orlové, běží bez únavy, jdou bez umdlení.“ (Bible, Izajáš 40)

Vážím si tohoto nebeského Otce. Je to ten nejlepší SVATÝ OTEC v celém vesmíru. Je pravda, že jsem ho zatím neviděl na vlastní oči. Cítím jeho přítomnost v mém životě, ale jsem při tom odkázán na víru, že pisatelé Bible nelžou.
Jednou přijde okamžik, kdy svého nebeského Otce konečně uvidím na vlastní oči. Apoštol Jan, Ježíšův učedník, o tom napsal: “Milovaní, nyní jsme děti Boží; a ještě nevyšlo najevo, co budeme! Víme však, až se zjeví, že mu budeme podobni, protože ho spatříme takového, jaký jest.“ (Bible, 1 Janův list 3)