Vážím si jednoho Cikána

“Nemám rád rasismus a černochy“, říkávalo se prý v polovině minulého století v USA. U nás jsme to v době mého mládí mírně upravili. Přesto mohu říct, že znám cikány, kterých si vážím.

Když jsem uvažoval, kterého z nich vybrat do dnešního článku, rozhodl jsem se pro toho, kterého často potkávám, když chodím nakupovat. V našem městě má svůj rajón, kde spolu se svou manželkou uklízí to, co ráno zůstalo po nočním tahu návštěvníků nočních klubů, kterých je na Slezské ve Frýdku skoro jako v Ostravě na Stodolní.

Tenhle cikán už není nejmladší. V létě chodí se svým igelitovým pytlem a “prodlouženou mechanickou rukou“, kterou dokáže ze země v pohodě sebrat i cigaretového špačka. V zimě zase odhazuje sníh a stará se i o pěší lávku, po které chodím každý den.

Naposledy jsem ho potkal v pátek ráno. V noci napadl čerstvý sníh. Pět minut po šesté byla lávka nad rychlostní komunikací odmetená a posolená. Prostě vzorná práce. Tak jsem mu hned poděkoval.

Média nám občas přinesou zprávu, že v zahraničí jsme kvůli našemu vztahu k Rómům považováni za rasistickou společnost. Osobně s tímto hodnocením nesouhlasím. Nic na tom nemění ani skutečnost, že když v obchodě potkám partu Rómů, podvědomě kontroluji, zda mám ještě peněženku a mobil. To není rasismus, to je jen důsledek špatných zkušeností. Obezřetnost a kontrola cenností v kapsách je v podobných situacích namístě.

Je docela možné, že většině z těch Rómů, které potkávám, křivdím. Možná se cítí podobně, jako jsem se cítil já, když jsem po sametové revoluci navštívil Vídeň a v některých obchodech četl upozornění, že Češi kradou. Takový pohled na nás Čechy zavinilo pár našich spoluobčanů, kteří si mysleli, že za zboží, vystavené před obchody, nemusí platit. Dnes už mají Rakušáci lepší zkušenosti a podobné cedule ve Vídni nenajdete.

Znám více slušných cikánů. Vím, že to nemají v životě snadné. Mnozí Rómové jimi pohrdají, protože se rozhodli živit poctivě. A my “bílí“ jim nevěříme.

Všem slušným cikánům držím palce. Protože jen sami Rómové mohou změnit pohled většinové populace na své etnikum. Společnost svůj pohled změní, až se změní většina těch Rómů, kterých si zatím vážit nemůžeme.

Cikána, o kterém dnes píšu, si vážím. Je důkazem toho, že není možné všechny Rómy házet do jednoho pytle. Vždy, když ho potkám, tak si říkám: “Škoda, že takových cikánů není ve Frýdku víc. Naše město by bylo čistější.“ Tenhle můj cikán je důkazem toho, že když se chce, tak to jde. I bez pana Kocába.