Vážím si Humoru

Jednou jsem musel vzít svého pětiletého syna na služební jednání. Ve chvíli, kdy jsme vážně diskutovali, do mne najednou šťouchnul prstem a hlasitě šeptal: "Tati, mohu k tomu říct jeden vtípek? Neboj, bude slušný!"

Asi je vám jasné, že v té chvíli se vážná diskuze změnila k nepoznání. Dnes už ani nevím, zda na ten jeho slušný vtípek nakonec došlo.

Smějete se rádi? Máte rádi veselé historky? Jak na vás smích působí? A co když se lidé smějí vám? Bavíte se stejně?

Já osobně mám humor rád. A protože si vážím humoru, vážím si i lidí, kteří k němu mají kladný vztah. Mám rád vtipy, které jsou skutečně vtipné. Líbí se mi slovní hříčky a také rád poslouchám vyprávění o různých trapasech a přebreptech.

Ve čtvrtek 21.ledna mne dobře pobavil kolega Petr Fišer, který napsal s ironií sobě vlastní článek "Vážím si Vlastíka Fursta." Píše v něm:
"Sice se to nechá předpokládat, ale přece jen bych měl rád jistotu, že si pan Vlastík F. váží i mne. Alespoň tak moc, jako já jeho, ale radši ještě víc. Snad se můžu těšit v některém jeho dalším článku.. Počítám, že už bych měl být každopádně pomalu na řadě - polovina republiky už se dočkala.."
Milý kolego, když jsem napsal, že si vážím lidí, co mají smysl pro humor, tak to platí i o Vás. Ale jak už jsem vám vzkázal v diskuzi, nemohu to říkat moc nahlas, protože někteří by mne pak začali podezírat, že vám tím platím za váš článek, kterým jste mi udělal reklamu. Tak to jen tak po blogersku šeptám: "Vážím si Petra Fišera a jeho legrácek."

Humor je vzácné koření života. Pravdou ale zůstává, že ne každý, kdo se rád směje, má skutečně smysl pro humor. Mnozí se rádi smějí jen těm druhým a proto je svými často nejapnými žerty jen uráží a zesměšňují. Tak takového humoru si nevážím. Ani toho, který je vulgární a jak by řekli vzdělanci až obscénní.

V šestnácti jsem se s mým mladším bratrem vracel z naší první samostatné dovolené. Jeli  jsme vlakem. Přišla průvodčí a kontrolovala naše jízdenky. V té chvíli jsem dostal nápad.
"Je to dobré, Honzo," pronesl jsem polohlasně, když odcházela, "nepoznala to!"
Vrátila se a ještě jednou prohlédla naše jízdenky. A já znovu pronesl: "Brácho, buď v klidu, to nemůže poznat."
Po chvíli se vrátila s druhým průvodčím. I on si pozorně prohlížel naše jízdenky. Také to nepoznal. Ptal se nás, jestli mu prozradíme, co to vlastně nepoznal. Když jsme přijížděli do Otrokovic, kde jsme vystupovali, přiznal jsem se mu, že jsme si jízdenky vyměnili.
Dnes, když na to vzpomínám, musím před tímto průvodčím smeknout. Spolu se svou kolegyní se nejdřív dlouho smál a pak řekl, že tak dobře se na svůj vlastní účet už dlouho nepobavil.

Humor má být vtipný, laskavý, měl by nás hladit po duši. Humor vyvolávající náš smích, může mimo jiné i decentně ukazovat na naše vlastní nešvary a slabosti.

Vážím si humoru a lidí, kteří mají smysl pro humor.
Vážím si lidí, kteří mi dokážou svým nakažlivým smíchem zvednout náladu, když ta moje zrovna není nejlepší.