Svědek Kristova utrpení i slávy

        Už mnohokrát jsem slyšel, že evangelia jsou jenom takové pohádky nebo legendy, které si vymysleli zakladatelé křesťanství, aby díky nim mohli ovládat ty, kdo jim uvěří. Opravdu je to tak? Copak nemáme žádné důkazy o jejich pravdivosti?

        Když Petr píše svůj první dopis, mimo jiné poznamená: "Starší mezi vámi napomínám, sám také starší, svědek utrpení Kristových i účastník slávy, která se má v budoucnu zjevit..."  (1. Petrův 5,1-4)

        Petr byl očitým svědkem všeho, co můžeme číst v evangeliích. Vše viděl na vlastní oči a sám slyšel Ježíšova kázání. Tři roky doprovázel Ježíše na jeho pozemské misi. Viděl jeho zázraky. Šel s ním po vodě. Jedl chléb a ryby, které Kristus zázračně rozmnožil. Viděl stovky lidí, kteří od Ježíše odcházeli uzdraveni. Byl u toho, když Ježíš vrátil několika lidem dokonce i jejich život...

        Apoštol tu ale dává najevo, co bylo nejdůležitější – Ježíšovo utrpení a pak i jeho vzkříšení a přijetí božských poct. To je to, co Petr považuje i pro nás za to nejdůležitější. Byl u toho, když byl Ježíš zatčen. Sledoval jeho výslech. A i když pak Ježíše zapřel a utekl z nočního výslechu, druhý den se zřejmě vrátil a sledoval, jak jeho mistr umírá na kříži.

        V neděli časně ráno pak Ježíš vstal z mrtvých. Ženy, se kterými se setkal, požádal, aby vyřídily Petrovi, že jeho Pán žije. Marek o tom píše ve svém evangeliu: "Neděste se! Hledáte Ježíše, toho Nazaretského, který byl ukřižován. Byl vzkříšen, není zde. Hle, místo, kam ho položily.
Ale jděte, řekněte učedníkům, zvláště Petrovi: `Jde před vámi do Galileje; tam ho spatříte, jak vám řekl.´" (Marek 16,6-7)

        Petr píše o tom, co prožil, co viděl na vlastní oči a slyšel na vlastní uši. Jan, který byl tím "druhým učedníkem", se kterým byl Petr u hrobu, napsal: "Co bylo od počátku, co jsme slyšeli, co jsme na vlastní oči viděli, na co jsme hleděli a čeho se naše ruce dotýkaly, to zvěstujeme: Slovo života." (1.Janův 1,1) Evangelia a dopisy učedníků – Petra, Jakuba i Jana – vznikaly v době, kdy ještě žili očití svědkové toho všeho. Učedníci se na ně odvolávají. 

        Vždy, když čtu slova některých křesťanů o tom, že Bible není Boží slovo, ale jen sbírka legend, cítím lítost. Dobrovolně se tak připravují o to, co je v této knize zaslíbeno: "Slovo Boží je živé, mocné a ostřejší než jakýkoli dvousečný meč; proniká až na rozhraní duše a ducha, kostí a morku, a rozsuzuje touhy i myšlenky srdce." (Židům 4,12)

        Pokud přijmu Bibli jako skutečné Boží slovo, získávám mocnou zbraň. Nejen proti vnějším nepřátelům, ale i proti hříchu, který je ve mně. Bůh používá Bibli k tomu, aby mi ukázal, v čem je můj problém. Současně s tím mi ale také ukazuje na řešení mého problému, kterým je hřích.

        Jsem rád, že Bibli napsali lidé, kteří byli očitými svědky působení Boží moci v životě člověka. Jsem rád, že stejná moc může působit a působí i v mém životě. Stejnou zkušenost přeji i Tobě.