Staneš se dědicem požehnáním (Požehnání v Bibli 16)

Apoštol Petr napsal ve svém prvním dopisu zajímavá slova o požehnání, která bychom v našem seriálu neměli vynechat. Dává totiž požehnání do zajímavé spojitosti a navíc přidává zvláštní zaslíbení.

"Nakonec pak: Všichni buďte jedné mysli, soucitní, plní bratrské lásky, milosrdní a pokorní, neodplácejte zlým za zlé ani urážkou za urážku, naopak žehnejte; vždyť jste byli povoláni k tomu, abyste se stali dědici požehnání." (1.Petrův 3,8+9)

Podle Petra požehnání sjednocuje lidi, kteří dokážou milovat své bližní. Navíc, požehnání nevede k pýše, ale pomáhá nám udržovat si křesťanskou pokoru, která nás naplní soucitem a milosrdenstvím vůči těm, kteří ještě takové požehnání, jaké máme my, neprožívají.

Naše já má tendenci oplácet zlem za zlo a urážet ty, kdo urážejí nás. Pokud ale obdržíme Boží požehnání a vnímáme, jak nás obohacuje, najednou už nemám takovou potřebu jednat podle hesla "Na hrubý pytel hrubá záplata!" Petr nám radí, abychom druhým "zlým lidem" raději opláceli požehnáním.

Mnohokrát jsem se přistihl při tom, že jsem člověku, který mi ubližoval, přál něco zlého. Myslel jsem si, že kdyby prožil něco, co by ho bolelo alespoň tolik, jako mne to, co mi udělal, tak by snad něco pochopil. Jenže podle Petra to není správný směr, kterým bychom se měli vydat.

Dlouhodobé prožívání Božího požehnání nás mění. Stávají se z nás jiní lidé. Začínáme se více podobat tomu, kdo nás zahrnul vším tím dobrým. Naše povaha i naše myšlení prožívá změnu k lepšímu...

Všem lidem, kteří se snaží žít podle těchto slov, přidává Petr ještě jedno zvláštní zaslíbení: "...abyste se stali dědici požehnání." Zatím máme Boží požehnání propůjčené. Svým jednáním o něho můžeme přijít. Pokud ale vydržíme až do konce, jednou přijde okamžik, kdy vstoupíme do Božího království, kde budeme mít požehnání jako trvalou součást věčného života.

Nebojme se žehnat druhým lidem. Dobrým i zlým. Požehnání mezi lidmi není nikdy dost.