Sedmička v Bibli (50)

Nedávno jsme s manželkou prožili pár dnů v Luhačovicích. Toto lázeňské městečko má v našem společném životě zvláštní postavení. Byl to cíl našeho prvního rande. A protože jsme byli zamilovaní, tak se tehdy naše cesta trochu zkomplikovala.

Jeli jsme vlakem z Uherského Hradiště. Cesta měla trvat jen asi půl hodiny. Jenže my se tak dívali jeden druhému do očí, že jsme v ... zapomněli přestoupit a všimli jsme si toho až na další zastávce. Vystoupili jsme a zjistili, že pokud budeme čekat na další spojení, dostaneme se do Luhačovic až pozdě odpoledne. A tak jsme se vydali pěšky, podle „železniční mapy“.

Manželka měla nové boty a tak, když jsme po pětikilometrové túře asi za hodinu vyšli z lesa na cestu, boty sundala a šla dál na boso. Měla nohy plné puchýřů. Od té doby má můj obdiv. Láska je mocná čarodějka. Nakonec, o tom je i náš dnešní biblický příběh.
Lában měl dvě dcery. Starší se jmenovala Lea, mladší Ráchel.
Lea měla mírné oči, Ráchel byla krásné postavy, krásného vzezření.
Jákob si Ráchel zamiloval; proto řekl: "Budu ti sloužit sedm let za tvou mladší dceru Ráchel."
Lában souhlasil: "Lépe, když ji dám tobě než někomu jinému; zůstaň u mne."
Jákob tedy sloužil za Ráchel sedm let; bylo to pro něho jako několik dní, protože ji miloval. (Genesis 29,16-20)

Mladý Jákob okradl svého bratra o otcovské požehnání a pak raději utekl, protože prchlivý Ezau hrozil, že ho zabije. A Jákob dobře věděl, že bratr většinou nemluví jen tak do větru. Po několikadenní cestě došel ke svému strýci. Když potkal Ráchel, byla z toho láska na první pohled. Jenže podle tehdejších zvyklostí si ji nemohl vzít, pokud nedal rodičům pořádné věno.

Nakonec přichází za Lábanem, budoucím tchánem, s návrhem: “Dovol mi, abych si tvou dceru odpracoval. Sedm let budu pracovat jen za stravu a vše, co bych jinak vydělal, se stane věnem. Lában souhlasí a Jákob se dá do práce. Díky lásce mu těch sedm let připadalo jako sedm dnů.

Láska je v našem životě to nejcennější co máme. Proto bychom se kvůli ní neměli bát žádné oběti. I Bůh dělá totéž. Mluví o tom i jeden z nejkrásnějších textů Bible: “Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. Vždyť Bůh neposlal svého Syna na svět, aby soudil, ale aby skrze něj byl svět spasen." (Jan 3,16-17)

Využijme dnešní sobotu k tomu, abychom přemýšleli o lidech, kteří nás mají rádi a kteří nás učí tomu, co je to láska. Ale nezapomínejme při tom ani na toho, kdo jediný nemá lásku, ale kdo je láska – na našeho Spasitele, Ježíše Krista.