Sedmička v Bibli (42)

Bible obsahuje texty, které jsou někdy pro člověka, žijícího ve třetím tisíciletí po Kristu těžko stravitelné. Jeden z nich si dnes přečteme. Je to Žalm, který byl napsán po zničení Jeruzaléma Babyloňany.

Žalm 79,9-13: Bože, naše spáso, pomoz nám pro slávu svého jména, vysvoboď nás, zprosť nás hříchů pro své jméno!
Proč by měly pronárody říkat: "Kde je ten jejich Bůh?" Kéž by pronárody poznaly před naším zrakem pomstu za prolitou krev tvých služebníků.
Kéž k tobě pronikne sténání vězňů! Mocnou paží svou zachovej syny smrti!
Našim sousedům vrať sedminásobně do klína potupu, jíž potupili tebe, Panovníku.
My, tvůj lid - ovce, jež paseš, budeme ti navěky, po všechna pokolení, vzdávat chválu a vyprávět o tvých chvályhodných činech.

Osud se tehdy s Židy příliš nemazlil. Postupně opouštěli zásady, které jim na počátku jejich národní existence dal prostřednictvím Mojžíše Hospodin. Nakonec začali uctívat božstva okolních národů. Nedbali na varování, které jim dal Bůh ještě za Mojžíšova života: "Jestliže však nebudeš Hospodina, svého Boha, poslouchat a nebudeš bedlivě dodržovat všechny jeho příkazy a nařízení, která ti dnes udílím, dopadnou na tebe všechna tato zlořečení..." (5.kniha Mojžíšova 28,15)
Bůh nemluví do větru. Proto splnil, co slíbil. Když byli věrní, žehnal, když byli nevěrní, požehnání odebral.

Moudrý král Šalamoun si toto nebezpečí uvědomoval. Když byl zasvěcován Hospodinův chrám v Jeruzalémě, panovník ve své modlitbě prosí: "Zhřeší-li proti tobě, neboť není člověka, který by nehřešil, a ty se na ně rozhněváš a vydáš je nepříteli, aby je zajali a jaté vedli do nepřátelské země, vzdálené nebo blízké, a oni si to v zemi, do níž byli jako zajatci odvedeni, vezmou k srdci, obrátí se a budou tě v zemi těch, kdo je zajali, prosit o smilování: »Zhřešili jsme, provinili jsme se, svévolně si vedli«, navrátí-li se tedy k tobě celým srdcem a celou duší v zemi svých nepřátel, kteří je odvedli do zajetí a budou se k tobě modlit směrem ke své zemi, kterou jsi dal jejich otcům, k městu, které jsi vyvolil, a k domu, který jsem vybudoval tvému jménu, vyslyš v nebesích, v sídle, kde přebýváš, jejich modlitbu a prosbu a zjednej jim právo..." (1.Královská 8,46-49)

A teď se podívejme na větu, která trápí nejednoho čtenáře Bible: "Našim sousedům vrať sedminásobně do klína potupu..." Není to příliš kruté? Proč sedminásobně?
Než autora žalmu odsoudíme, uvědomme si, v jaké době Žalm vznikl. Byla to doba, kdy se lidé mstili jeden druhému. Smrt se trestala smrtí. Krevní msta byla běžným projevem spravedlnosti.
A v takové době se autor této písně vzdává myšlenky na pomstu a nechává soud Bohu. Od chvíle, kdy jsem si tohle uvědomil, už nemám s tímto textem problém. Raději se modlím za to, abych dokázal totéž, když mi někdo vědomě škodí a ubližuje. Není to vůbec snadné.