Sedmička v Bibli (37)

Máte rádi návštěvy u přátel? Představte si, že byste se dověděli, že váš kamarád umírá. O čem byste přemýšleli cestou na návštěvu k němu? Já asi o tom, co mu řeknu.

V knize Jób je mnoho prostoru věnováno rozhovoru hlavní postavy této knihy se svými přáteli. Mě osobně na tomto rozhovoru vždy fascinuje jeho úvod. Jak tento rozhovor začal?
Jób 2,11-13: O všem tom zlém, co Jóba potkalo, se doslechli jeho tři přátelé a přišli každý ze svého místa: Elífaz Témanský, Bildad Šúchský a Sófar Naamatský. Dohodli se spolu, že mu půjdou projevit soustrast a potěšit ho.
Rozhlíželi se po něm už zdaleka, ale nemohli ho poznat. Propukli v hlasitý pláč, roztrhli své řízy a rozhazovali nad hlavou k nebi prach.
Seděli potom spolu s ním na zemi po sedm dní a nocí a slova k němu žádný nepromluvil, neboť viděli, že jeho bolest je nesmírná.

Když člověk ztratí peněženku, jeto velká nepříjemnost. Když vám ale třeba velká voda vezme vše, co máte, je to tragédie. Něco podobného prožil Jób, když během chvíle přišel o všechen svůj majetek.
Kamarádka velice těžko prožívala ztrátu svého pejska. Moji mámu ještě hůře trápila smrt mého staršího bratra. Jóbovi v jednom okamžiku zemřelo všech deset dětí.

Někdy i obyčejná rýma dokáže znepříjemnit život. Jóba postihla zvláštní nemoc. Po celém těle se mu udělaly vředy, které bolely tak, že to už skoro nemohl vydržet. "Jób vzal střep, aby se mohl škrábat, a posadil se do popela." (Jób 2,8) Do tohoto neštěstí přicházejí jeho nejlepší přátelé. Posadí se vedle něj do popela. Sedí tak jeden den, dva, tři... Sedm dnů strávili se svým nešťastným kamarádem. Nemluví, jen společně pláčou.

Umění mlčet ve vhodnou chvíli je vzácný dar. Tito Jóbovi přátelé to vydrželi sedm dnů. Podle pokračování to měli vydržet ještě déle. Ale i tak zaslouží náš obdiv.

Umíme si v sobotu udělat čas k tomu, abychom chvíli mlčeli s těmi, kteří zrovna prochází "slzavým údolím"? Apoštol Pavel píše: "Radujte se s radujícími, plačte s plačícími." (Římanům 12,15) Pokud se nenaučíme s přáteli prožívat jejich bolest a zármutek, nebudeme s nimi umět prožívat ani jejich radost ve chvíli, kdy bolest a zármutek vystřídá štěstí.

Zkusme část dnešního svátečního dne věnovat naslouchání opuštěných a nešťastných lidí v našem okolí. Možná je někdo takový i v našem církevním společenství. Nejdříve se ale dobře podívejme, jestli někoho takového nemáme doma. Protože sobota je v prvé řadě čas pro budování dobrých a láskyplných vztahů v naší rodině.