Sedmička v Bibli (32)

To sobotní ráno si asi Ježíš přivstal. Spolu s učedníky zřejmě nocovali pod širákem na opuštěném místě. Možná u nějakého pramene, kde měli vodu nejen k pití, ale i k tomu, aby se v pátek před západem slunce mohli umýt a připravit na návštěvu synagógy.

Asi ale s sebou neměli zásoby jídla a proto vyrazili s prázdnými žaludky. Matouš jejich další cestu popsal takto: V ten čas šel Ježíš v sobotu obilím. Jeho učedníci dostali hlad a začali mnout zrní z klasů a jíst.
Když to viděli farizeové, řekli mu: "Hle, tvoji učedníci dělají, co se nesmí dělat v sobotu!"
On jim však řekl: "Nečetli jste, co udělal David, když měl hlad, on a ti kdo byli s ním? Jak vešel do domu Božího a jedli posvátné chleby, ačkoli to nebylo dovoleno jemu ani těm, kdo ho doprovázeli, nýbrž kněžím?
A nečetli jste v Zákoně, že kněží službou v chrámu porušují sobotu, a přesto jsou bez viny?
Pravím vám, že zde je víc než chrám. Kdybyste věděli, co znamená, `milosrdenství chci, a ne oběť´, neodsuzovali byste nevinné. Vždyť Syn člověka je pánem nad sobotou."
Odtud šel dál a přišel do jejich synagógy. (Matouš 12,1-9)

V tomto textu je dvojí poučení. Jedno je určeno lidem, pro které je sobota všedním dnem, protože přijali katolickou neděli. Jediný, kdo má právo změnit den Božího odpočinku je Bůh. Otec, Syn i Duch svatý. A ti to zatím neudělali. Alespoň Bible o tom mlčí.

Já se ale chci věnovat těm druhým. Lidem, pro které, stejně jako pro mne, je sobota biblickým dnem odpočinku. Dlouho jsem měl, podobně jako farizeové, tendenci pozorně sledovat druhé. A pokud jednali v sobotu v rozporu s mým chápáním Bible, hned jsem je zkritizoval.
Pán Ježíš jedná jinak. Všimli jste si, že to obilí sám nevymílal? To dělali jen jeho učedníci. Jak Ježíš reaguje? Nijak. Nechá je, aby se najedli. Má pochopení pro jejich hlad, který není zapříčiněn dobrovolným půstem. Kristus ví, že s prázdným žaludkem se špatně naslouchá poselství Písem. Když má někdo hlad a myslí na to, kde sehnat jídlo, těžko ze srdce chválí Hospodina za jeho milosrdenství a požehnání...
Když přemýšlíme o našem prožívání sabatu, neměli bychom na tento příběh zapomínat. My možná, jako Ježíš, nemáme s hladem problém. Někomu jinému ale může hladovění nastartovat migrénu. Já sám jsem jako dítě omdlíval.
V sobotu bychom se měli naučit vnímat i potřeby druhých lidí. Nám možná při bohoslužbě stačí slyšet kázání a nějaké písně nebo další chvály nepotřebujeme. Druzí to mohou vidět jinak. Tomu by měla odpovídat liturgie našich sobotních bohoslužeb. Své místo v nich by měl najít každý člověk, který se jich účastní. Malé dítě i jeho prababička. Teolog i prostý člen církve. Muži i ženy.

Sobota nemá být dnem, který se mi stane obětí. V sobotu by měl být prostor pro milosrdenství. To Boží vůči mně i to mé vůči každému, kdo na něho čeká. Dívejme se dnes okolo sebe pohledem Ježíše. Určitě najdeme někoho, koho potěší náš zájem. Nebojme se s ním zastavit a věnovat mu kousek té dnešní soboty. Možná to pro něj dnes bude jediné setkání s Bohem.