Revoluce nebo modlitba ?

      Právě čtu knihu "Na úsvitu dějin". Ellen Whiteová v ní popisuje dějiny od  okamžiku stvoření světa až po dobu krále Davida.

      Jedna kapitola je věnována Josefu Egyptskému. Byl ještě mladý, když se měl stát správcem Egypta a tak hrozilo nebezpečí, že mu sláva stoupne do hlavy.

      Ve vyprávění o Josefovi jsem našel zajímavou myšlenku: "Bouře nechá bez škody nízkou květinu v údolí, kdežto statný strom na vrcholu hory vyvrátí." (str. 103)

      V poslední době stále více lidí věří, že politickou situaci v naší zemi vyřeší nová revoluce – nový Vítězný únor. Dějiny nás ale učí, že revoluce ještě nikdy nic dobrého nepřinesla a také nikdy nic nevyřešila.

       I my, křesťané, rádi nadáváme "na ty nahoře." Přitom zapomínáme, že za stav, který je u nás, můžeme svým dílem i my. Opomíjíme totiž radu, kterou nám dává Bůh prostřednictvím apoštola Pavla. Zní: "Na prvním místě žádám, aby se konaly prosby, modlitby, přímluvy, díkůvzdání za všechny lidi, za vládce a za všechny, kteří mají v rukou moc, abychom mohli žít tichým a klidným životem v opravdové zbožnosti a vážnosti..." (1.Tim.2,2)

      Modlitba má daleko větší sílu než revoluce. Bůh totiž může změnit i srdce člověka. Josef, kterému říkáme "Egyptský", byl malý, otcem rozmazlený fracek. Bůh z něho vychoval schopného a poctivého státníka. Proč by stejný zázrak nemohl udělat i dnes?

      Naše země nepotřebuje jen schopné a poctivé politiky. Potřebuje i lidi, kteří se za ty své politiky budou modlit. Aby je bouře nevyvrátila, jako ten strom na vrcholu hory.

Napsáno pro Křesťanský magazín ČT vysílaný 10.února 2013.