Raduj se ze své ženy (Radost v Bibli - 23)

Pokud čtete tuto sérii pravidelně, pak si možná vzpomenete, že hned zkraje jsme sledovali Adamovu radost, kterou měl, když poprvé uviděl svou manželku. Je tou krásou tak unesen, že nadšeně skládá první báseň.

Poeticky volá: "Toto je kost z mých kostí a tělo z mého těla! Ať muženou se nazývá, vždyť z muže vzata jest." (Genesis 2,23) V ráji pak proběhl první svatební obřad na naší planetě, na jeho konci Bůh oběma požehnal a řekl jim: "Ploďte a množte se a naplňte zemi. Podmaňte ji a panujte nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem, nade vším živým, co se na zemi hýbe." (Genesis 1,28)

Viděl jsem už mnoho svateb a tak se Adamovi vůbec nedivím. Nakonec podobné pocity jsem měl na své svatbě i já.

Dnes bych byl ale rád, kdybychom se ve vztahu mezi mužem a ženou posunuli trochu dál. K radosti, která je podle mne ještě silnější, než ta, kterou prožívají zamilovaní na začátku svého vztahu.

V knize přísloví je rada: "Buď požehnán tvůj zdroj, raduj se z ženy svého mládí, z milované laně, z líbezné srny; její prsy ať tě vždycky opojují, kochej se v jejím milování ustavičně.
Proč by ses kochal, můj synu, v cizačce, proč bys v náručí cizinku svíral?" (Přísloví 5,18-20)

Vždycky jsem obdivoval páry, které spolu už žily desítky let a přitom bylo vidět, že se mají stále rádi. Babičku s dědou, rodiče a také naše staré sousedy. Bylo to vždy milé, když jsem viděl, jak dědoušek vede svou babičku a dává pozor, aby neupadla.

Také jsem si všímal, že tito lidé mají i dar humoru. Jeden takový pár jsem mohl sledovat v posledních letech. Jemu bylo devadesát, jí o pár let méně. Jednou takto šli k lékařce. Přes okno de dívala, jak pomalu jdou, zavěšeni jeden do druhého. Když přišli na řadu, tak jim říkala, jaké je na ně krásný pohled, když se tak vedou. "Vy se musíte mít hodně rádi", zakončila svou řeč. Stará paní jí s potutelným úsměvem odpověděla: "Ale houby rádi. Kdybychom se pustili, tak sebou oba dva říznem o zem!"

Nedávno jsem slyšel rozhovor s psychologem, který říkal, že podle jeho názoru jsou lidé, kteří žijí celý život s jedním partnerem, spokojenější a šťastnější než ti, kteří svého partnera nebo partnerku vyměnili.

Je docela možné, že naše oko někdy se zalíbením spočine na "cizačce", která nám nepatří. Jak dopadnou ti, kteří si nedají poradit? I o tom se píše v biblické knize Přísloví: "Hned šel za ní jako vůl na porážku, jako pošetilec v poutech k potrestání, než mu šíp rozetne játra; spěchá do osidla jako ptáče, neví, že mu jde o život.
Nyní tedy, synové, slyšte mě, věnujte pozornost výrokům mých úst. Ať tvé srdce nesejde na její cesty, na její pěšiny se nedej zavést." (Přísloví 7,22-25)

V práci jsem měl kolegu, kterému jsme říkali "štvanec hormonů". Jak uviděl šikovnou holku, byl ztracený. Neuměl si vážit "ženy svého mládí".

Na závěr dlužno dodat něco pro druhou stranu. Vážené dámy, ono to platí i pro vás. Pokud chcete být šťastné, udělejte všechno pro to, abyste se mohly radovat s mužem, který vás měl rád v den svatby a i po létech společného života se těší na to, že s vámi jednou bude prožívat i věčnou radost v Božím království.