První misijní cesta (Začalo to zklamáním 27)

Poté, co Pavel s Barnabášem předali církvi v Jeruzalémě dar od křesťanů z Antiochie, zůstávají ještě několik dnů ve městě, protože jsou právě velikonoce. Pavel touží po setkání s Petrem, ale ten je zrovna ve vězení. potkají se až poté, co je Petr zázračně osvobozen andělem.

Barnabáš s Pavlem se pak přidávají k lidem, kteří po svátcích míří stejným směrem, jako oni. Je to bezpečnější a cestou mohou hovořit s poutníky o svém Spasiteli. Po několika dnech se konečně dostávají do Antiochie. Přestože jsou po cestě unaveni, hned večer navštěvují bohoslužbu, na které všem vyprávějí o tom, co zažili v Jeruzalémě.

Pavel a Barnabáš se také domluví se třemi členy místní církve, že budou několik dnů držet půst. Potřebují více času na modlitbu. Chtějí prosit Ježíše, aby jim ukázal, jaké s nimi má plány.
Bůh je na svou odpověď nechává chvíli čekat.

Odpoví jim až během společné bohoslužby, při které najednou všichni slyší hlas Ducha svatého: "Pověřte ze svého středu Barnabáše a Saula. Modlete se za ně, abych je mohl vyslat na misijní cestu." Všichni přítomní se domlouvají na pokračování půstu. Plánují, že o den později Barnabáše a Pavla vyprovodí na jejich první misi.

Druhý den ráno se znovu setkávají. Vedoucí sboru se modlí a pokládají přitom své ruce na hlavu Pavla a Barnabáše, kteří tak dávají najevo, že přijímají Boží povolání. Starší sboru v Antiochii prosí Boha, aby požehnal rozhodnutí obou učedníků a provázel je na jejich cestě.

Pavel s Barnabášem a Janem Markem se pak na lodi vydávají na Kypr, odkud pochází Barnabáš. Jeho znalost prostředí se brzy ukazuje jako velká výhoda. Nejdříve kážou v židovské synagóze v Salamině. Pak procházejí celý ostrov a po několika týdnech dojdou až do Páfu, kde je k sobě zve římský místodržící Sergius Paulus. Tento moudrý pohan už delší dobu touží po setkání s nějakým vzdělaným křesťanem. Teď má konečně možnost. Pavlovo vzdělání bylo opravdu na vysoké úrovni. O tom se Sergius může velice rychle může.

Sergius má mezi svým služebnictvem židovského mága se zvláštním jménem. Jmenuje se totiž Barjezus, ale všichni mu říkají Elymas, což je ve zdejší řeči výraz pro kouzelníka. Elymasovi se Pavlův vliv na jeho pána vůbec nelíbí O Ježíši už slyšel. Ale nechce o něm raději ani přemýšlet, protože to by pak musel skončit se svou magií. Nyní ho jeho svědomí zase obviňuje. Místo, aby poslechl hlas svého svědomí, staví se tvrdě na odpor. Skáče Pavlovi do řeči, uráží ho a posmívá se mu.

V jedné chvíli už toho má Pavel dost. Podívá se na Barjezuse a zvolá: "Tvoje jméno sice znamená Syn Ježíšův. Ale jsi synem ďábla. Stojíš v cestě lidem, kteří hledají Boha. Abys pochopil, proti komu bojuješ, na nějakou dobu oslepneš!"

Sotva to Pavel vyslovil, Elymas oslepl. Podobně jako Pavel před necelými čtyřmi roky u Damašku, potřebuje nyní Barjezus někoho, kdo ho chytí za ruku a odvede domů. Pro Sergia, který to vše pozoruje, je to poslední potřebný důkaz. V té chvíli přijímá víru v Ježíše a stává se jeho učedníkem.

Barnabáš s Pavlem pokračují dál. Jan Marek s nimi už ale není. Zjistil, že na takovou misi ještě není připravený a tak se vydal na cestu domů do Jeruzaléma. Pavel s Barnabášem se lodí plaví na pevninu. Z Perge, kde přistála jejich loď, pokračují dál pěšky až do Antiochie v Pisídii, kde hned první sobotu navštěvují místní synagógu.

Představený synagógy na ně obrací s prosbou, aby oslovili přítomné. Pavel přijímá nabídku a přítomní pak slyší úžasné kázání o Mesiáši. Je tak přesvědčivé, že když Pavel skončí a jdou domů, lidé ho prosí, aby příští sobotu zase přišel a znovu kázal o Mesiáši.

Příští sobotu do synagógy míří skoro celé město. Když to vidí místní židé, začínají žárlit. Tentokrát už nenechávají Pavla kázat v klidu. Skáčou mu do řeči, hádají se s ním a dělají vše, jen aby mu to všechno znepříjemnili. Pavel je slušně napomíná, ale oni na to reagují tím, že útočí ještě silněji.

Nakonec se Pavlovi začínají posmívat. Snaží se ho zesměšnit a jeho kázání přerušují svými urážlivými poznámkami. "Ježíš nám řekl", obrací se Pavel k židovským představeným, "abychom Boží poselství o příchodu zaslíbeného Mesiáše nesli nejprve vám. Protože ho ale odmítáte a vzdáváte se tak naděje na věčný život, budeme ode dneška kázat stejnou zprávu mezi pohany." Tímto prohlášením Pavel ukončil své kázání a spolu s Barnabášem opouští synagógu. Ta je během chvíle prázdná, protože většina přítomných se vydává za Pavlem, který slíbil, že venku bude pokračovat ve svém kázání.

Během několika následujících dnů vzniká v Pisidské Antiochii křesťanský sbor, ve kterém mají většinu obrácení pohané. Navštěvuje ho i několik Židů, což se nelíbí představeným synagógy. Přemýšlí, jak by mohli apoštolům překazit jejich úspěšnou práci. Obracejí na své známé a společně s nimi tlačí na městské úředníky, aby zasáhli. Nakonec se jim daří dosáhnout toho, že městská správa nařizuje Pavlovi s Barnabášem, aby Antiochii opustili.

Pavel s Barnabášem uznávají, že nemá cenu zbytečně dráždit místní židy i městskou správu. Místní sbor si už stihl vybudovat fungující řád a vedení, a tak mu neublíží, když odejdou. Druhý den se loučí se svými novými duchovními sourozenci. Ti jim slibují, že se za ně budou modlit. Oba misionáři se vydávají na další cestu směrem do Ikonia a jsou zvědaví, co je tam čeká.