Proč zákoníci říkají?

Patřím k lidem, kteří od útlého dětství slyší nejen biblické texty, ale i jejich výklady. Je to výhoda i problém zároveň. Někdy je totiž v mé mysli zakořeněn výklad, který není správný a pro mne pak není snadné tento pohled opustit. Těší mne, že to není jen můj problém.

Když Marek ve svém evangeliu popisuje zkušenost tří učedníků, kteří s Ježíšem zažili jeho setkání s Mojžíšem a Eliášem na "hoře proměnění", poznamená: Když sestupovali s hory, přikázal jim, aby nikomu nevypravovali, co viděli, dokud Syn člověka nevstane z mrtvých. ¹⁰To slovo je zaujalo a společně rozebírali, co to znamená vstát z mrtvých. ¹¹A vyptávali se: "Proč říkají zákoníci, že napřed musí přijít Eliáš?"
¹²Řekl jim: "Eliáš má přijít napřed a obnovit všecko. Jak to však, že je psáno o Synu člověka, že má mnoho vytrpět a být v opovržení? ¹³Ale pravím vám, že Eliáš již přišel a učinili mu, co se jim zlíbilo, jak je to o něm psáno." (Marek 9,9-13)

Učedníci mají problém. To, co říká Ježíš, úplně nesouzní s tím, co dříve slýchali od svých duchovních učitelů a vůdců. Ježíš ale na jejich otázku odpovídá protiotázkou. Zeptá se jich na jiné místo z židovských Písem.

Studium Bible není vždy snadné. I náš pohled, podobně jako u apoštolů, je často zkreslen tradičními výklady, které nám mohou bránit číst to, co Bible skutečně říká.

V prostředí, ve kterém jsem vyrůstal, jsem například slýchal, že zdobit se je hřích. Malování, barvení vlasů, nošení šperků... Protože jsem to slýchal jako něco samozřejmého, stávalo se mi pak, že jsem četl biblický text a viděl v něm to, co v něm není.

Jako příklad mohu uvést slova apoštola Pavla: "Rovněž ženy ať se oblékají slušně a zdobí se prostě a střízlivě, ne účesy a zlatem, perlami nebo drahými šaty, ¹⁰nýbrž dobrými skutky, jak se sluší na ženy, které se rozhodly pro zbožný život. (1.list Timoteovi 2,9-10) Říká tu Pavel, že se žena nesmí ozdobit? Ne. Pavel říká, že se má zdobit prostě a střízlivě. Ale já tam viděl, že se zdobit nesmí.

Většina křesťanů čte v Kralickém překladu Bible v Desateru "pomni na den sobotní", ale vidí v tom neděli, protože už od dětství slyší v kostele, že ten "den sváteční" je neděle. Podobných příkladů bychom určitě našli více.

Ale vraťme se k našim třem učedníkům. Na hoře proměnění viděli něco úžasného. Mohli se radovat z toho, že i nebesa potvrdila, že jejich mistr je Mesiáš. Oni se ale trápí tím, co má Ježíš na mysli, když řekne "vstát z mrtvých".

Není snadné se osvobodit od tradičního pohledu na Boží slovo. Často raději nasloucháme svým učitelům, než samotnému Bohu. Podobně jako učedníci se pak připravujeme o radost z toho, co Bůh dělá v našem životě a trápíme se nad našimi dohady a výklady.

Pane, děkuji Ti za Tvé slovo. Děkuji Ti za všechny lidi, kteří mi pomáhají mu rozumět. Dej mi i dnes Tvého Ducha svatého, abych dokázal rozpoznat, který výklad je pravdivý a kterému bych se měl raději vyhnout. Dej, ať raději naslouchám Tobě, než dnešním "zákoníkům".