Pravda se nedá odhlasovat

Mám stále větší dojem, že Davidův 58. žalm nebyl nikdy tak aktuální jako dnes. Stále více lidí se domnívá, že absolutní pravda neexistuje. Vše se relativizuje.

Mylné chápaní demokracie nás vede k domněnce, že pravda je to, na čem se shodne většina.
David se nad tímto pojetím pravdy usmívá a tak trochu ironicky se nás ptá:
"Tak vy si myslíte, že pravda se dá odhlasovat?
   Že právo je to, co se vám právě hodí?"(Žalm 58,2) Copak to není příjemné, když o tom, co je pravda, rozhoduji já? Svět se točí okolo mě a já mohu mít najednou dojem, že vše co dělám je správné, protože mně se to líbí.

     David to ale vidí jinak. Pravda není otázkou většiny. Nic na ní nezmění ani sebesilnější diktátor. O pravdě nerozhoduje ani demokracie, ani diktatura. Pravda je daná jednou provždy. Je to Bůh, který vložil do svého stvoření přírodní zákony. To on otiskl do našeho svědomí svou povahu. Díky němu všichni podvědomě poznáme, zda děláme dobře nebo zle...
I kdyby všichni lidé jednohlasně v celosvětovém referendu rozhodli, že Bůh nemá pravdu, na absolutní pravdě i její platnosti se nic nezmění. Jednou nás naše pohrdání tím, co nám radí Bůh, dožene a zbydou nám jen oči pro pláč.

     Pojetí pravdy, které se dá odhlasovat nebo protlačit silou, má i svou stinnou stranu. Je totiž nespravedlivé vůči těm, kteří tu pravdu vnímají jinak, a často končí přesně tak, jak to píše David:
"Jednáte, jako by už nad vás nebylo,
   namísto váhy užíváte pěst." (Žalm 58,3)
Nejsilnějším argumentem ve prospěch mé pravdy je silná pěst. Problém nastane, když se setkám s někým, kdo má tu pěst ještě silnější... Možná pak uznám, že si David nevymýšlí, když společnost, která odmítá Boží principy, popíše slovy:
"Od kolébky jste na cestě bezbožnosti,
   lež je vaším živlem od narození." (Žalm 58,4)
Vědci už delší dobu souhlasí s tím, že dětství je velice důležitá etapa našeho života. To, co do nás vložila maminka a tatínek v době do tří let, se prý jen těžce přepisuje něčím jiným.

         V dnešní době vyrůstá v naší společnosti většina lidí pod vlivem zpochybňování všeho, co má spojitost s křesťanstvím. Pokud začnete uctívat pohanská božstva, lidé vás možná budou považovat za podivíny, ale nic víc. Rozhodnete-li se pro nějaké východní náboženství, nikdo se nad tím nepozastaví. Můžete věřit třeba na "malé zelené mužíčky" a pořád to nebude problém.

         V úvodu žalmu se David tak trochu ironicky ptá:
"Tak vy si myslíte, že pravda se dá odhlasovat?
   Že právo je to, co se vám právě hodí?" (Žalm 58,2)
Mnoho lidí se dnes zlobí, protože postrádají spravedlnost. Zapomínají, že problém vzniká mnohem dřív. Rodí se v okamžiku, kdy společnost připustí myšlenku, že je možné odmítnout pravdu, kterou do nás vložil náš Stvořitel, a odhlasovat si tu svou. Právě ta naše pravda nakonec rodí právo silnějšího, které končí bezprávím většiny.