Sláva vítězům, čest poraženým

V životě jsou důležité dvě dovednosti. Tou první je umění snést porážku. Přijmout fakt, že v určité oblasti je někdo lepší. Pokud se to naučíme, budeme šťastnější a také méně trapní.

Tou druhou důležitou dovedností je umění unést úspěch. Pokud to nezvládáme, většinou nás ovládne pýcha, která, jak říká lidová moudrost, předchází pád. Vybavují se mi blogeři, kteří si po určité době začali myslet, že jsou pro zdejší blog nenahraditelní. Byl to pak pro ně tvrdý náraz do zdi, když zjistili, že nahraditelní jsou.

Včera byly zveřejněny výsledky ankety „Bloger roku“. Zhodnotila roční „práci“ blogerů očima jejich čtenářů. Byl jsem zvědavý, jak si povedou ti, kterým jsem dal hlas. Nejvíce mne potěšila kategorie „Vypravěč roku“, kde jsem trefil první tři místa. V „Blogerovi roku“ uspěli dva moji favoriti a mezi „Blogerkami roku“ jen jedna.

Vzpomínám, jak jsem se po roce blogování ocitnul v té „vyvolené desítce“. Byl to příjemný šok. Na bednu to nakonec nebylo, ale já to neprožíval jako tragédii, protože jsem nic takového ani nečekal.

Po přečtení výsledků ankety jsem prožíval radost se všemi, kteří získali „medaili“. Mou radost trochu zakalily diskusní příspěvky některých kolegů, kteří tu po sobě poštěkávali. Škoda. Je trapné, když někdo například zpochybňuje výsledky „Vypravěče roku“ tvrzením, že jeho vítěz, na rozdíl od něj, ani nebyl nominován do závěrečného kola „Blogera roku“.

A co mne potěšilo nejvíce? Termín večírku. V ten pátek totiž budu v Praze hlídat vnučku. Domů tak tentokrát nevyrazím jako obvykle večerním vlakem, ale až v sobotu ráno. Jsem totiž zvědavý, jak vypadají ti, se kterými jsem se na podobné akci viděl před deseti lety. Těším se na ty, jejichž blogy si vždy přečtu se zájmem, protože mne potěší a přinesou příjemnou náladu. Doufám, že se tam setkám i s těmi, kteří mne moc nemusí a dávají mi to někdy v diskuzi najevo „pěkně od plic.

Vítězové a vítězky jsou známi. Stejně tak i ti, kdo skončili v poli poražených. Možná jsme spokojeni, možná ne. Ať tak, či tak, zařiďme se podle lidového moudra, které jsem použil v nadpisu: „Sláva vítězům, čest poraženým.“ Budeme šťastnější, spokojenější a méně trapní.