Já jsem takhle před časem také obdivovala mladou maminku. Stáli s malým synem u kaluže, a chlapečka ta kaluž očividně lákala, ale zároveň mu i něco bránilo do ní vplout. Z výrazu jeho tváře byl čitelný jeho vnitřní boj. Mamince ale nebránilo nic. "Tak pojď." povzbuzovala ho. A sama do té kaluže se smíchem skočila. Chlapeček se nejdřív chechtal a pak tam hupsnul taky.

Kdo aspoň jednou neskočil schválně do louže, ten jako by nebyl.

No, dnes už to není skok, jen krok-sun-krok přes kaluž.

Nádherný. Kdysi tu bylo takových textů násobně více. I já jsem o dětských loužích napsal.

Udělal jste mi velikou radost.

P.S. do té louže jste vlézt měl. Maminka holčičky by to pochopila. Pěknej zbytek dne přeju.

Já počkám, až budu v Praze a budou tam kaluže, tak do nich vezmu i vnučku.

Můj pravnouček taky s obrovskou radostí skáče v kalužích a to i bez gumáčků Dětství prý končí v okamžiku, kdy se poprvé vyhnete kaluži, rád bych si taky někdy skočil, i za cenu, že bych byl označen jako infantilní dědek.

K nám na zahradu přišla nedávno kamarádka s malým vnoučkem. Měl asi hodinu nové gumáky. Náš pes jej zbožňuje a tak oba na zahradě po dešti blbli. Nechali jsme je a kecali. Za chvíli přiběhl pes s jedním gumákem v tlamě a za ním mladej jen v mokrých ponožkách. Oba nadmíru spokojeni. A pokud jde o našeho psího opičáka, tak ten nevynechá žádnou kaluž a kdyby uměl stavět přehrady, dělal by je v potůčku zcela jistě také.

Ještě mohli přiběhnout mladej v ponožkách a pes v gumákách.

Krásně napsáno a na dálku pochvala pro tu maminku i pro Vaši snachu. Ježíš co já už se nacapkala s děckama v nesčetných loužích a potůčcích. A pokud to jen trochu jde, tak nejlepší je to bosky. Ten pocit z vody obtékající bosé nohy. Nebo ze šlápnutí do bláta, které se krásně rozmázne po chodidle a proleze mezi prsty. Co za námi zůstalo kaluží, kde v blátě byly vidět otisky trojích dětských a jedněch ženských bosých nohou. A co vykulených pohledů na maminku se třemi dětmi, jejichž společným znakem byly zablácené bosé nohy, jsme zažili od lidí, které jsme potkali. Někdy jsem se musela kousat do rtů, abych se nahlas nezačala smát.

Zaslouženě + a . Jednak za přístup k dětem, který se dnes už moc nevidí. Většinu maminek chytá psotník, když jim děcko vleze bosé do bláta. A taky za upřímnost. Ženských, co se nebojí chodit bosé je dneska pomálu. Ještě méně je těch, které se nekácí z představy, že šlápnou do bahna a to jim bude prolézat mezi prsty na nohách. A vůbec nejméně je takových, co dokáží přiznat, že jim to je aj příjemné.

Ahoj, Vlastimile, svoje dilema jsem nedávno rozřešil. ̈

https://blog.idnes.cz/vodvarka/uz-zase-skacu-do-kaluzi.Bg23030269

Tome, já neskočil. Zastávka byla po ránu plná lidí. Možná bych pak skončil v péči Chocholouška.

Zasloužená karma

Je zaujímavé, že ako malí sa všetko musíme učiť a potom to všetko zase postupne zabúdame...

https://youtu.be/y93Tmb_X3Sw