Pravá Boží milost

        Vzpomínám si na jedno "politické školení mužstva" v době, kdy jsem absolvoval vojenskou službu v Tachově. Velitel s námi probíral rozložení vojenských sil ve světě a nakonec tvrdil, že vojska Varšavské smlouvy jsou jediným pravým ochráncem světového míru.

        V té chvíli si kamarád odkašlal a pak se s vážnou tváří zeptal, kdo je tím druhým levým ochránce světového míru. Když se velitel rozčílil, že si z toho nemáme dělat srandu, kamarád dál trval na svém: "Když je jedna strana pravá, pak ta druhá musí být levá." Ten den jsme se už v tom školení dál nedostali, protože kamarád trval na tom, že chce znát odpověď.

        Na tuto příhodu jsem si vzpomněl při čtení závěrečných slov Petrova prvního dopisu: "Prostřednictvím Sylvána, kterého mám za věrného bratra, vám toto krátce píšu, abych vás povzbudil a dosvědčil vám, že taková je pravá milost Boží; v ní stůjte. Pozdravuje vás vaše spoluvyvolená, která je v Babylónu, a Marek, můj syn.
Pozdravte jedni druhé políbením lásky.
Pokoj všem vám, kteří jste v Kristu." (1. Petrův 5,12-14)

        Petr tu shrnuje, o co mu v jeho listu vlastně šlo. Přál si, aby si jeho čtenáři uvědomili, že jen díky milosti v Ježíši Kristu mohou mít budoucnost. Při psaní listu doufal, že jeho slova pomohou čtenářům získat pevnější víru, která jim pomůže, aby zůstali "stát v pravé milosti" i ve chvílích, kdy budou prožívat výsměch a utrpení.

        Apoštol tu zmiňuje "pravou milost". Existuje i nepravá milost? Milost, která je falešná a scestná? A pokud ano, co je tou nepravou milostí?

        Se zajímavou myšlenkou přichází starozákonní prorok Izaiáš: "Má duše v noci po tobě touží, můj duch ve mně za úsvitu tebe hledá.
Když vykonáváš své soudy na zemi, obyvatelé světa se učí spravedlnosti. Dává-li se milost svévolníku, spravedlnosti se nenaučí; v zemi správných řádů bude jednat podle, na Hospodinovu důstojnost nebude hledět.
Hospodine, ruka tvá je pozvednuta, a oni to přehlížejí. Ale zahanbeni spatří, jak ty horlíš pro svůj lid; tvé protivníky pozře oheň." (Izaiáš 26,9-11)

        Jaký je rozdíl mezi pravou a nepravou milostí? Ta první učí její příjemce poznání Boží spravedlnosti, která se pak projevuje v jejich životech. Pravá milost člověka, který ji přijímá, proměňuje. Obnovuje v něm Boží obraz, který do nás vložil na počátku náš stvořitel, když prohlásil: "Učiňme člověka, aby byl naším obrazem podle naší podoby..." (Genesis 1,26) Pravá milost má stejnou moc, jaká se projevila na počátku při stvoření světa, přírody i člověka.

        Nepravou milost žádná moc neprovází. Falešná milost ponechává její příjemce beze změny. Nemá žádnou moc. Podle Izaiáše, se ti, kdo tuto nepravou milost přijmou, "spravedlnosti se nenaučí".

        Jak se mohu bránit falešné milosti? Petr v závěru dopisu vyslovuje krásné přání: "Pokoj všem vám, kteří jste v Kristu." Vlastně nám v něm ukazuje tu jedinou bezpečnou ochranu proti scestné milosti, která by nás mohla stát věčný život. Pravou milost si zachová každý, kdo se rozhodne pro život "v Kristu." Pro život v každodenním hledání Boží vůle pro svůj život.

        Život v Kristu nám dá každý den jistotu spasení a s ní přijde i Ježíšův pokoj, o kterém on sám prohlásil: "Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám; ne jako dává svět, já vám dávám. Ať se srdce vaše nechvěje a neděsí!" (Jan 14,27)