Poslední dny v Efezu (Začalo to zklamáním 43)

Apoštol Pavel je už v Efezu více jak tři roky. Toto město si oblíbil. Všímá si, že má také něco specifického. Jeruzalém byl typicky židovské město, kde se vše točilo okolo Hospodinova chrámu. V Aténách, které byly centrem filozofie, se to hlavní v otázce náboženství zase odehrávalo na Akropoli v Parthenónu. Ve zhýralém přístavním městě Korint se za duchovnem muselo do pohanských chrámů, které byly na kopcích nad městem.

V Efezu to byl chrám bohyně Artemidy – Diany Efezské. Jednou za rok se ve městě konaly zvláštní obřady na její počest. Dřív se na tyto svátky obyvatelé Efezu chystali celý rok. Ve městě byly desítky dílen, ve kterých zruční řemeslníci vyráběli malé makety slavného chrámu i malé kopie sochy bohyně Artemidy, která podle pověstí byla seslána přímo z nebe.

Od té doby, co ve městě působí Pavel, ale zájem o slavnost, i o výrobky místních zlatníků, evidentně upadá. Demetrius, jeden z těch, který si na náboženské horlivosti ctitelů Artemidy založil dobře prosperující byznys, si to velice dobře uvědomuje a přemýšlí, jak by se mohl bránit.

Jednoho dnes svolává všechny, kdo jsou na tom podobně jako on. Když jsou všichni pohromadě, začíná svůj pečlivě připravený proslov: "Přátelé, zapomeňme, že jsme si navzájem konkurencí. Vždyť jsme si doposud z našeho byznysu žili dobře všichni. Teď nám hrozí nové nebezpečí. Všimli jste si, jak nám od té doby, co k nám přišel Pavel, klesají zisky? Jestli s tím nic neuděláme, tak z nás budou brzy žebráci..."

Vše šlo přesně podle jeho plánu. Během svého projevu záměrně v lidech hrotil jejich emoce a náboženské vášně. "Přátelé, je to Artemis, které vděčíme za náš blahobyt. Ona teď od nás očekává, že se jí zastaneme. Pokud to neuděláme, přestane nás chránit a z nás se pak rychle stanout chudáci!"

V té chvíli emoce v davu vřely. Kdosi zavolal: "Veliká je efezská Artemis!" ⁽¹⁾ Po chvíli už tato slova skandovaně opakoval celý dav. Volání davu se rozléhalo celým městem a tak se dav rychle rozrůstal o zvědavce, kteří se přišli podívat, co se to děje.

Demetrius vyzval lidi v davu, aby se vypravili pro Pavla, který za to vše může. Vydali se do přednáškové síně filozofa Tyrana, kde Pavel pravidelně přednášel. Jenže dnes tam zrovna není. V sále právě Gaius a Aristarch, Pavlovi přátelé, chystají vše potřebné na další přednášku. Demetrius je nechává davem vléct do divadla, kde je chtěl postavit před soud.

Zpráva o zatčení obou přátel se dostává k Pavlovi. Je právě kousek od divadla na návštěvě křesťanů, kteří pracují jako provinční úředníci v Efezu. Pavel se chystá jít do divadla, aby pomohl Gaiovi a Aristarchovi, ale ostatní mu domlouvají, aby to nedělal. "Pavle, neboj se. Nic se jim nestane. Dav chtěl tebe. Za chvíli je propustí. Věř nám. Známe místní prostředí lépe než ty!" Pavel si nechává poradit a zůstává raději v bezpečí.

Mezitím se o tomto konfliktu dovídají i místní Židé. Protože Pavel i jeho někteří přátelé mají židovský původ, posílají Židé do divadla Alexandra, svého mluvčího. Tento schopný řečník se pokouší obrátit hněv davu jen proti Pavlovi. Lidé v zástupu mu naslouchají, ale když poznají, že je Žid, tak ho odstrčí z podia a znovu začínají skandovat: " Veliká je efezská Artemis!"

Mezitím do divadla přichází městský tajemník. Moudře čeká, až se lidé v davu tím pokřikováním unaví. Křik opravdu postupně slábne a když umlkne i ten poslední křikloun, ozve se úředníkův hlas: "Občané. Každý přece ví, že v našem městě je nejvýznamnější chrám bohyně Diany a že její nádherná socha spadla přímo z nebe. To si přece nikdo nedovolí zpochybnit. Pokud si, Demetrie, chceš s ostatními řemeslníky na někoho stěžovat, obrať se na soud. Tady na to není to správné místo." ⁽²⁾ Pak dává pokyn, aby se lidé rozešli.

Když se rozruch konečně uklidní, svolává Pavel večerní shromáždění, na kterém všem oznamuje, že se v noci vydá na další cestu. Chce jít dál do Makedonie a Řecka. Než se rozejdou, Pavel prosí o modlitby. Lidé se za Pavla modlí. Prosí Boha, aby ho chránil na jeho další cestě. Když pak utichne poslední přímluvná modlitba, prosí zase Pavel za své korintské bratry a sestry a nakonec vztahuje své ruce nad jejich hlavy a vyprošuje pro ně Boží požehnání.
^{______________________________________________________
(1)} Skutky 19,28;  ⁽²⁾ Skutky 19,35-40