Pohled z okna

Dnes ráno jsem se probudil do krásného dne. Pohled z okna byl úplně jiný, než ten, na který jsem zvyklý. Místo protějšího domu nádherná obloha, moře a mé uši navíc registrovaly úžasný klid.

Dívám se na klidnou mořskou hladinu, jachty v přístavu, modré nebe s bílými obláčky, sem tam vidím někoho, kdo stejně jako já i na dovolené vstává úderem šesté... Je to příjemný pohled.

Ještě včera jsem na podvečerní procházce obdivoval krásné jachty, protože dovolená na jedné z nich byl vždy můj sen. Večer jsem se pak dověděl, že zemřela má kamarádka a další musela na okamžitou operaci. Usínal s myšlenkami na ně.

Teď ráno sedím na terase našeho dovolenkového obydlí, vychutnávám ten nádherný výhled a přitom si uvědomuji, jak je náš život křehký. Jak málo stačí, abych už neměl žádný výhled. Nejen na to krásné moře, ale ani na ten sousední dům, se kterým vstávám každé ráno doma.

Na jedné straně jsou naše sny, které je dobré mít, a na druhé je realita, která bývá těm snům na hony vzdálená. Přesto mám spoustu důvodů k vděčnosti a radosti. Manželka, rodina, přátelé, život v míru... A nejen to. Když se ráno probudím, vidím. Kolik lidí by i na místě, odkud si nyní vychutnávám výhled na moře, nevidělo nic...

Sedím a dívám se na tu nádheru kolem. myslím přitom na ty, kteří místo dovolené prožívají ztrátu někoho blízkého nebo bojují o své zdraví. Myslím na ně a modlím se, aby to vše zvládli.

Znám lidi, kteří celý život naříkají, protože mají pocit, že nemají to, co ostatní. Celý život je sžírá závist. Přitom by se mohli radovat z toho, co mají.

Jsem rád, že mne obklopují lidé, kteří mne učí vděčnosti za to, co mám. Nejen za pohled na krásné moře, ale i za ten protější dům, který vidím každé ráno. Právě blízkost takových přátel mne chrání před tím, aby se ze mne stal starý bručoun, kterému by na obličeji nevykouzlil úsměv ani ten krásný pohled, který mne dnes probudil do dalšího dne.

Z Baško Vody na Makarské vám přeji krásný den bez ohledu na to, zda vás čeká pracovní shon, nebo se právě radujete na dovolené.