Pod tvými křídly jsem v bezpečí

Žalm, označený číslovkou 57, jsem vždy bral jako slova, která nás povzbudí a posílí, až budeme v nějakém velkém nebezpečí. Představoval jsem si válečný konflikt, přírodní katastrofu, pronásledování kvůli víře nebo smrtelnou nemoc.

Při posledním čtení se mi ale otevřel ještě jeden rozměr, který mne překvapil, protože se týká něčeho, co prožívám každý den.
David volá k Hospodinu:
"Smiluj se nade mnou, můj Bože,
   smiluj se nade mnou!" (Žalm 57,2)
Je tu jedno nebezpečí, které nám hrozí i v době, kdy je mír, příroda se nebouří a všichni nás mají rádi. Je to vlastně to největší nebezpečí, s jakým se můžeme setkat - HŘÍCH. To vše, o čem jsem psal v úvodu, nás může stát život. Hřích nás ale může připravit o věčnost.
Když Jan Hus umíral pro svou víru na hranici, věděl, že ztrácí tento pozemský život. Měl ale současně jistotu, že jednou přijde den, kdy ho jeho Spasitel povolá k věčnému životu, v němž nebudou hranice a pronásledování pro odlišnou víru.

     Pokušení na nás dnes útočí ze všech stran. Díky televizi, internetu a třeba i smyslné reklamě musíme neustále odrážet útoky ďábla a jeho spojenců. Také David prožívá ďáblovy svody a mnohokrát v nich uvízne. Dobře si uvědomuje, že v tomto boji nemůže vyhrát sám. Dělá to jediné, co mu zajistí bezpečí před nebezpečím, které mu hrozí:
"Spěchám se ukrýt pod tvá křídla,
   přečkám tam v bezpečí." (Žalm 57,2)
Při čtení těchto slov se mi vybaví kvočna, která pod svými křídly ukrývá kuřátka, aby jim neublížil déšť ani dravec. Nakonec, on tento obraz používá i Ježíš. Když pláče nad duchovním stavem Židů, říká: "Jeruzaléme, Jeruzaléme, který zabíjíš proroky a kamenuješ ty, kdo byli k tobě posláni; kolikrát jsem chtěl shromáždit tvé děti, tak jako kvočna shromažďuje kuřátka pod svá křídla, a nechtěli jste!" (Matouš 23,37)
Davidova slova mi znovu připomínají to, co jsem zažil už mnohokrát. Vždy, když jsem přišel se svým problémem, pokušením anebo hříchem k Bohu, cítil jsem se v bezpečí. Podobně, jako když mne maminka chovala v náruči nebo táta držel za ruku.

     Král David poznal, že sám není schopen odolat svodům a pastím, které mu na jeho cestu klade ďábel. Proto i nám říká, co v takových chvílích dělá:
"Utíkám k tobě, Bohu nejvyššímu,
   můj boj převezmi a dobojuj za mne." (Žalm 57,3)

     Lidová moudrost říká: "Kdo uteče, ten vyhraje!" V případě hříchu to platí na sto procent. Jediná spolehlivá obrana je útěk k Bohu. Proto David pokračuje slovy, která si už ale necháme zase na příště:
"Sešli mi pomoc, pomoc z výsosti,
   smiluj se, Bože, stůj při mně.
Nenech mne jen tak na prach rozdupat,
   ukaž svou milost a svou věrnost." (Žalm 57,4)