Otcové budou jíst své syny

V Bibli jsou texty, při jejichž čtení se i silným povahám zvedá žaludek. Prorok Ezechiel, který žil v šestém století před Kristem, přinášel taková poselství svému lidu, který se stále zřetelněji odvracel od Hospodina a už ani neskrýval svou zálibu v uctívání božstev okolních národů.

Bůh se snažil Izrael před tímto odpadnutím varovat. Posílá proroky, ale vše je marné. Čas od času se najde král, který provede náboženskou reformu. Jenže, když zemře, jeho nástupce se rychle i s národem vrátí k pohanství.

Nakonec musí Bůh skrze Ezechiele vzkázat, že národ opouští, přestává mu žehnat a protože ho odmítají, nemůže je proti jejich vůli ani chránit: Toto praví Panovník Hospodin: "To je Jeruzalém. Postavil jsem jej doprostřed pronárodů a okolo něho jsou země. ⁶Vzepřel se však proti mým řádům a nařízením svévolněji než pronárody a země, jež jsou okolo něho; mé řády znevážili a mými nařízeními se neřídili."
⁷Proto praví Panovník Hospodin toto: "Poněvadž hlučíte více než pronárody, které jsou okolo vás, ale mými nařízeními se neřídíte a mé řády nezachováváte, ba ani nejednáte podle zvyklostí pronárodů, jež jsou okolo vás, ⁸proto praví Panovník Hospodin toto: Jsem proti tobě, Jeruzaléme, a vykonám uprostřed tebe soudy před očima pronárodů.
⁹Pro všechny tvé ohavnosti vykonám v tobě, co jsem ještě nevykonal a už nikdy nic takového nevykonám. ¹⁰Otcové budou jíst uprostřed tebe syny a synové budou jíst své otce. Tak vykonám v tobě soudy a celý pozůstatek tvého lidu rozvěji do všech větrů..." (Ezechiel 5,5-9)

Z historie víme, že to, co tu Ezechiel prorokoval, se naplnilo. Jeruzalém byl obležen Nebúkadnesarovým vojskem. Po dlouhém obléhání byl nakonec dobit. Podobná situace se opakovala o sedm set let později, když byl Jeruzalém obléhán Římany. Muselo to být něco strašného. Ale takový je náš svět, pokud většina lidí odmítá působení Ducha svatého. Takový je člověk, když se dostane do vleku ďábla. Takoví bychom byli i my, kdybychom nepoznali Boha.

Rád bych z Ezechielova proroctví připomenul ještě jeden text: "Duše, která hřeší, ta umře; syn nebude pykat za nepravost otcovu a otec nebude pykat za nepravost synovu; spravedlnost zůstane na spravedlivém a zvůle zůstane na svévolníkovi.
²¹Kdyby se svévolník odvrátil ode všech svých hříchů, jichž se dopouštěl, a dbal by na všechna má nařízení a jednal podle práva a spravedlnosti, jistě bude žít, nezemře. ²²Žádná jeho nevěrnost, jíž se dopustil, mu nebude připomínána, bude žít pro svou spravedlnost, podle níž jednal.
²³Což si libuji v smrti svévolníka? je výrok Panovníka Hospodina. Zdalipak nechci, aby se odvrátil od svých cest a byl živ?" (Ezechiel 18,20-23)

Bůh se neraduje, když jeho děti umírají. Jeho přáním je, aby se každý včas vzpamatoval a díky pokání mohl znovu najít Boha a jeho království. Záleží jen na mně, jak nakonec dopadnu. Podle Ezechiela nebudu trpět pro hříchy svých předků. Pokud mne Bůh vyškrtne ze svého království, bude to jen kvůli tomu, jak jsem se ve svém životě rozhodl já sám. Pokud jsem ho odmítl, musí odmítnout i on mne. Pokud ho ale přijmu, pak i on přijme mne a otevře mi bránu svého království.

Pane, když čtu o tom, jaké následky mělo pro tvůj starozákonní lid jeho odpadnutí, uvědomuji si, jak hrozný je hřích. Jsem rád, že nemáš zalíbení ve smrti svévolníků, ale děláš vše pro jejich záchranu. Věřím, že se snažíš zachránit i mne.