Ohniví hadi

        Po krátkých oslavách vítězství na králem Aradu a oslavování Hospodina za to, že vysvobodil jejich zajaté příbuzné, se Hebrejové vydávají na další cestu. Oblakový sloup je vede dál. Jdou nehostinnou pustinou, kde musí šetřit vodou i jídlem.

Co dokáže žízeň
        Radost z vítězství brzy nahrazuje "blbá nálada": Lid propadl na té cestě malomyslnosti a mluvil proti Bohu a proti Mojžíšovi: "Proč jste nás vyvedli z Egypta? Abyste nás na poušti umořili? Vždyť tu není chléb ani voda! Tato nuzná strava se nám už protiví."⁽⁵⁾
        Hebrejové mají čerstvou zkušenost s tím, jak se Hospodin umí postarat o všechny jejich potřeby. Celých čtyřicet let, co putovali pouští, jim vždy zajistil dostatek vody a zásoboval je nebeským chlebem – manou. Na to vše ale teď zapomínají a znovu reptají. Rouhají se Bohu. Někteří dokonce prohlašují, že raději zemřou, než by šli dál.

Ohniví hadi
        V krátké době po sobě Hospodin přestává chránit svůj lid. Plní jim jejich přání. Dává jim možnost, aby šli dál bez jeho vedení i ochrany. Nejen, že jim doposud zajišťoval všechny životní potřeby. Navíc je chránil před každým nebezpečím.
        Na poušti jim nehrozila jen smrt žízní. Mojžíš ve své kronice píše: "Vodil tě velikou a hroznou pouští, kde jsou ohniví hadi a štíři, žíznivým krajem bez vody, vyvedl ti vodu z křemene skály, krmil tě na poušti manou, kterou tvoji otcové neznali, aby tě pokořil a vyzkoušel a aby ti nakonec prokázal dobro."⁽⁶⁾
        Hospodin na chvíli přestává chránit svůj lid. Okamžitě to poznávají. "I poslal Hospodin na lid ohnivé hady. Ti lid štípali, takže v Izraeli mnoho lidí pomřelo."⁽⁷⁾ Židé to, co prožívají s hady, považují za Boží trest. Věří, že hady na ně poslal Hospodin, aby potrestal jejich nevěru.
        "Chráněni Boží mocí si neuvědomovali nespočetná nebezpečí, která je obklopovala. Ve své nevěře si přáli zemřít a Hospodin nyní dovolil, aby na ně přišla smrt. Jedovatým hadům, jimiž byla zaplavena poušť, se říkalo ohniví, neboť jejich uštknutí způsobovalo bolestivý zánět a rychlou smrt. Když Bůh od Izraelců odňal svou ochrannou ruku, byl velký počet lidí uštknut těmito jedovatými plazy."⁽⁸⁾

Had z bronzu
        Lidé opět přicházejí za Mojžíšem a přiznávají svou nevěru. Znovu ho prosí, aby se za ně modlil k Bohu. A Mojžíš jim jako vždy projevuje svou lásku a volá k Hospodinu, který mu okamžitě odpovídá: "Udělej si hada Ohnivce a připevni ho na žerď. Když se na něj kterýkoli uštknutý podívá, zůstane naživu."⁽⁹⁾
        Mojžíš ihned povolává zkušeného a zručného kovotepce. Brzy nato jeden z kněží zvedá bronzového hada, upevněného na vysoké tyči. Táborem zní rada: "Bůh vás chce zachránit. Pokud vás uštkne had, podívejte se na tohoto hada z bronzu a budete zdraví!"
        Bůh volí zvláštní způsob záchrany. Neodstraňuje hady, ale nabízí pomoc každému, kdo uvěří jeho moci a podívá se na "bronzový lék". Smutné je, že i tak umírá zbytečně mnoho lidí. Někteří Hebrejové totiž odmítají uvěřit, že by záchrana mohla být tak snadná. "Copak stačí jeden pohled?" Tato myšlenka jim vrtala hlavou tak dlouho, dokud hadí jed nedokonal své dílo zkázy.
        Většina uštknutých ale pohlédla na bronzového hada a zachránila si tak život. Jeden pohled stačil. O několik staletí později napsal potomek těchto zachráněných: "Jako Mojžíš vyvýšil hada na poušti, tak musí být vyvýšen Syn člověka, aby každý, kdo v něho věří, měl život věčný."⁽¹⁰⁾

        Bronzový had, který na poušti zachránil tisíce Židů před smrtí, se stal věčným symbolem. Symbolem, který ukazuje na Ježíše, který za nás zemřel na kříži a tím nás zachránil před věčnou smrtí. Stačí jediný pohled víry na "Ukřižovaného". Jediný pohled na Ježíše může změnit náš osud. Můžeme vyměnit smrt za věčný život.
______________
⁽⁵⁾Num.21,4-5; ⁽⁶⁾Deut.21,4-5; ⁽⁷⁾Num.21,6; ⁽⁸⁾Na úsvitu dějin str.201; ⁽⁹⁾Num.21,8; ⁽¹⁰⁾Jan 3,14-15;