Nový Jeruzalém (Začalo to zklamáním 64)

Od té soboty, kdy Jana na ostrově Patmos poprvé navštívil Ježíš, se apoštol na tahle setkání velice těší. Jeho Pán mu v obrazech postupně ukazuje, jak budou postupovat dějiny církve i celého světa. Některým obrazům Jan sice nerozumí, ale vše pečlivě zapisuje do svého deníku.

Vždy, když má alespoň trochu času, odchází rozjímat na své místo. V období židovských svátků vzpomíná na své mládí. Od svých dvanácti let se svými rodiči chodil třikrát ročně do Jeruzaléma. Později, když dospěl, chodil sám. Jeruzalém byl vždy krásně vyzdobený a zlatá střecha chrámu, zvláště při západu slunce, nádherně zářila.

Teď už chrám nestojí. Římané ho po jedné židovské vzpouře zapálili a Jeruzalém srovnali se zemí. Jan vzpomíná a v tom najednou vidí na obloze další obraz. Do svého deníku zapisuje: "A viděl jsem nové nebe a novou zemi, neboť první nebe a první země pominuly a moře již vůbec nebylo.
A viděl jsem od Boha z nebe sestupovat svaté město, nový Jeruzalém, krásný jako nevěsta ozdobená pro svého ženicha.
A slyšel jsem veliký hlas od trůnu: ´Hle, příbytek Boží uprostřed lidí, Bůh bude přebývat mezi nimi a oni budou jeho lid; on sám, jejich Bůh, bude s nimi, a setře jim každou slzu s očí. A smrti již nebude, ani žalu ani nářku ani bolesti už nebude - neboť co bylo, pominulo.´
Ten, který seděl na trůnu, řekl: ´Hle, všecko tvořím nové.´
A řekl: ´Napiš: Tato slova jsou věrná a pravá.´
A dodal: ´Již se vyplnila. Já jsem Alfa i Omega, počátek i konec. Tomu, kdo žízní, dám napít zadarmo z pramene vody živé. Kdo zvítězí, dostane toto vše; já mu budu Bohem a on mi bude synem...´" ⁽¹⁾

Jan se najednou ocitá u Božího trůnu. K Janovi přistupuje jeden z andělů, kterého viděl v jednom z dřívějších vidění: "Pojď, ukážu ti nevěstu, choť Beránkovu." ⁽²⁾

Ve svých poznámkách pak Jan zaznamenává: "Ve vytržení ducha mě vyvedl na velikou a vysokou horu a ukázal mi svaté město Jeruzalém, jak sestupuje z nebe od Boha, zářící Boží slávou; jeho jas jako nejdražší drahokam a jako průzračný křišťál.
Město mělo mohutné a vysoké hradby, dvanáct bran střežených dvanácti anděly a na branách napsaná jména dvanácti pokolení synů Izraele. Tři brány byly na východ, tři brány na sever, tři brány na jih a tři brány na západ. A hradby města byly postaveny na dvanácti základních kamenech a na nich bylo dvanáct jmen dvanácti apoštolů Beránkových.
Ten, který se mnou mluvil, měl zlatou míru, aby změřil město i jeho brány a hradby. Město je vystaveno do čtverce: jeho délka je stejná jako šířka. Změřil to město, a bylo to dvanáct tisíc měr. Jeho délka, šířka i výška jsou stejné.
Změřil i hradbu, a bylo to sto čtyřicet čtyři loket lidskou mírou, kterou použil anděl. Hradby jsou postaveny z jaspisu a město je z ryzího zlata, zářícího jako křišťál. Základy hradeb toho města jsou samý drahokam: první základní kámen je jaspis, druhý safír, třetí chalcedon, čtvrtý smaragd, pátý sardonyx, šestý karneol, sedmý chrysolit, osmý beryl, devátý topas, desátý chrysopras, jedenáctý hyacint a dvanáctý ametyst.
A dvanáct bran je z dvanácti perel, každá z jediné perly. A náměstí toho města je z ryzího zlata jako z průzračného křišťálu.
Avšak chrám jsem v něm nespatřil: Jeho chrámem je Pán Bůh všemohoucí a Beránek.
To město nepotřebuje ani slunce ani měsíc, aby mělo světlo: září nad ním sláva Boží a jeho světlem je Beránek. Národy budou žít v jeho světle; králové světa mu odevzdají svou slávu. Jeho brány zůstanou otevřeny, protože stále trvá den, a noci tam už nebude." ⁽²⁾ Jan najednou zapomíná na zničený chrám. Ocitá se v prostředí, kterému se zničené město nemůže rovnat. Přeje si tu zůstat.

Pak vidění skončí a Jan se znovu ocitá v realitě na ostrově Patmos. Uvědomuje si, jak úžasné poselství mu Ježíš svěřil. Už se nemůže dočkat, až s ním seznámí křesťany v Efezu a dalších městech. Věří, že se z ostrova vrátí domů do Efezu.

Z pevniny přichází nečekaná zpráva. Císař Domitian byl zavražděn a Nerva, nový císař vyhlásil amnestii. Jan jde naposledy do své soukromé svatyně. Chce se ještě jednou, než se vydá na cestu do Efezu, setkat s Ježíšem.

Kristus se mu skutečně zjevuje a říká: "Ano, přijdu brzo." ⁽³⁾ Jan ho se slzami vděčnosti prosí: "Amen, přijď, Pane Ježíši!" ⁽³⁾ Apoštol ještě chvíli sedí  přemýšlí. Těší se, že Ježíš brzy přijde. Věří, že se ho dočká ještě během těch pár roků života, které mu zbývají.
Netuší, že kniha, kterou v Efezu spolu se svým písařem napíše podle svých poznámek, bude povzbuzovat křesťany na celém světě ještě o dva tisíce let později.

Ale o tom, co křesťané prožívali ta dlouhá staletí, snad někdy příště.
^{______________________________________________________________________________________________________________ (1)}Zjevení 21,1-7;  ⁽²⁾Zjevení 21,9-25;  ⁽³⁾Zjevení 22,20;