Nevadnoucí dědictví

        Potřetí chceme věnovat naši pozornost Petrovým slovům o nebeském dědictví. Apoštol ve svém dopise používá zvláštní přívlastky. Slibované dědictví je nehynoucí a neposkvrněné. Dnes se podíváme na třetí přívlastek.

        "Dědictví nehynoucí, neposkvrněné a nevadnoucí je připraveno pro vás v nebesích a Boží moc vás skrze víru střeží ke spasení, které bude odhaleno v posledním čase."  (1. Petrův 1,4+5)

        Žijeme na planetě, kde vše jednou končí. Někteří živočichové žijí jen pár hodin a pak zemřou. Jiní se dožívají i sto let, ale také je čeká smrt. Nedávno v Americe uschnul strom, který byl starý několik tisíc let...

        Na naši zemi vše končí. Každá rostlina jednou zvadne. Dědictví, které nám Bůh připravil v nebesích, je podle Petra nevadnoucí, je věčné. Věčnost je něco, co si nedovedeme představit, protože i my jednoho dne začneme vadnout a vadneme až do chvíle naší smrti.

        Při čtení Petrových slov se mi vybavil text ze starozákonní knihy proroka Izaiáše: "Usychá tráva, květ prší, ale slovo Boha našeho zůstává na věky." (Izaiáš 40,8) Je tu něco, co se vymyká naší pozemské zkušenosti. Je tu něco, co neuvadá a neumírá – Boží slovo.

        Vraťme se na chvíli do doby, kdy se Bůh chystá vysvobodit Abrahamovy potomky z Egyptského zajetí. Pro tento úkol si jako vůdce vybral Mojžíše. Tento muž vyrůstal na dvoře egyptského faraóna, kterého měl jednou nahradit na trůnu této mocné říše.

        Ve čtyřiceti letech se ale rozpomněl na svou židovskou krev. Nakonec musel utéct a dalších čtyřicet let ho Bůh školil na poušti. Oženil se, měl děti a k tomu stáda dobytka. Jednoho dne se setkal s Bohem, který ho poslal zpět do Egypta.

        Mojžíš se zdráhá a ptá se: "Hle, já přijdu k Izraelcům a řeknu jim: Posílá mě k vám Bůh vašich otců. Až se mě však zeptají, jaké je jeho jméno, co jim odpovím?" (Exodus 3,13)
Bůh mu odpovídá: "JSEM, KTERÝ JSEM." (Exodus 3,14)
Pak ho vyzval: "Řekni Izraelcům toto: JSEM posílá mě k vám." (Exodus 3,14)

        Hebrejský termín, který je tu použit pro "jméno" Boha jde do češtiny jen těžko přeložit. Možná bychom mohli říci, že Bůh se Mojžíšovi představuje: "Jsem ten, který nemá počátek ani konec. Vždycky jsem byl, jsem a vždycky budu." A právě tento "JSEM, KTERÝ JSEM" má pro mne v nebesích připraveno "dědictví nehynoucí, neposkvrněné a nevadnoucí".

        Mnohokrát jsem už slyšel, že jsem blázen, když věřím něčemu, co si nemohu osahat a ověřit. Život mne naučil, že Bohu mohu důvěřovat, i když nikomu nemohu dokázat, že skutečně existuje. Je to podobné, jako s láskou k mé ženě. Možná, že o ní něco vypovídají mé skutky, mé jednání. Pokud tomu ale neuvěří, tak ji nemám jak přesvědčit.

        Jsem rád, že mi moje milá věří, když jí říkám, že ji mám rád. Věřím, že i můj Bůh má radost z toho, že věřím jeho slibu, že se jednou dočkám nebeského dědictví, které je podle Petra "nehynoucí, neposkvrněné a nevadnoucí."

        Pokud tomu věříš i ty, tak se těším, že se tam jednou setkáme.