Násilník je jako bujný plevel

        Vždy, když se setkám s bezprávím, tak mi stoupá tlak. Okamžitě mám chuť se pustit do boje. Mnohokrát jsem si tak způsobil problémy, které bych neměl, kdybych se uměl dívat jinam.

         Otázkou ale je, zda to vždy byla Boží vůle, abych bojoval. Podle Davida existují situace, kdy mám nechat boj Hospodinu:
"Slož naději v Bohu, drž se jeho cesty;
   povýší tě k vládě nad zemí,
   před tvým zrakem vykoření bezbožníky." (Žalm 37,34)
Nemyslím, že by nás tu David vedl k nějaké rezignaci nad zlem a bezprávím. Jen nás upozorňuje, že někdy bychom energii měli věnovat něčemu užitečnějšímu. A to je problém. Jak poznám, kdy je správné bojovat a kdy naopak čekat, až zasáhne Hospodin?
        K tomu, abych mohl mít jistotu, že jednám správně, potřebuji dobře naslouchat Bohu. Bůh má pro každého člověka připraven způsob, jak s ním může komunikovat. Základem je Bible. Ta nás chrání před nebezpečím, že budeme místo s Bohem, komunikovat s jeho nepřítelem.

        Vraťme se k Davidovu žalmu a čtěme jeho pokračování:
"Viděl jsem krutého násilníka,
   jako bujný plevel, tak se rozmnožil.
Najednou však zmizel jak švihnutím proutku,
   nenajdeš ho, kdyby sis oči vykoukal." (Žalm 37,35-36)
        Tak s tím musím souhlasit. Mnohokrát jsem se setkal s lidmi, kteří ve svém zlém a hříšném jednání vypadali jako neporazitelní. Zdálo se, že jejich "chapadla" ovládají vše v naší společnosti. Kam se člověk podíval, všude měli své známé... Označení "bujný plevel" je úplně přesné. Pak ale do hry vstoupil nebeský zahradník a plevel zmizel tak rychle, jak se objevil.
"Uvidíš, že spravedlivým, čestným, upřímným
   nakonec vždycky patří budoucnost.
Bezbožníci zato budou vyhlazeni,
   do jednoho zhyne jejich potomstvo." (Žalm 37,37-38)
        Davide, už jsem to mnohokrát uviděl. Mohu tu jen děkovat Bohu za to, že se smím do budoucnosti dívat s nadějí i odvahou. Přitom mi už na základní škole učitelé říkali, že pokud se nevzdám své víry v Boha, tak jsem člověkem bez šance v životě něčeho dosáhnout, člověkem bez budoucnosti.
        Děkuji Bohu za své rodiče, kteří v té době povzbuzovali mou chřadnoucí víru. Byl jsem mladý, a tak jsem toužil po úspěchu a uplatnění.
        Dnes už mám v mnohém podobné zkušenosti jako David. Proto mám tak rád jeho žalmy, ze kterých je cítit velká životní moudrost a také duchovní zralost.

        Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit to, co David píše v závěru této písně:
"Bůh je spása spravedlivých,
   jejich štít a pevnost v čase soužení.
Bůh je vytrhuje z moci násilníků,
   zachraňuje ty, kdo k němu utekli." (Žalm 37,39-40)

        Čím jsem starší, tím méně se snažím porazit zlo v mém okolí. Svou energii spíš používám pro boj se zlem, které je ve mně. Pokud cítím zlo zvenčí, tak před ním utíkám ke svému Bohu. A když občas sám spadnu do hříšné bažiny, tak volám Boha. Hospodin mne z toho bahna vytáhne, očistí a znovu postaví na pevnou zem.